Myšlení namísto biflování

PRAHA Jaký má smysl, aby děti biflovaly matematické vzorečky, když se zároveň nenaučí, že je mohou využít, aby si spočetly výhodný úvěr? Má cenu šprtat se data a politické reálie historie, když se žáci netříbí v umění kriticky myslet? Zkostnatělé školní osnovy by měla uvést do souladu s dobou a moderními trendy revize rámcových vzdělávacích programů. Jenže nejdřív se chystala bez kontaktu s odbornou veřejností, a teď už se nechystá vůbec. Práce stojí a bude stát nejspíš do příštího roku, protože není jasné, nakolik koresponduje s vládní strategií vzdělávání.

Nynější, zapauzované revize spustilo ministerstvo školství v roce 2017, ustavilo 43 pracovních komisí, kde sedí rozliční zástupci daného cechu a probírají obsah učiva předmět po předmětu. Problém je, že to každá komise dělá separé, aniž by se jejich práce prolínala, a tak je otázka, jak moderní, prostupné, provázané a užitečné nové osnovy budou.

Otázka, na kterou nejde vypáčit odpověď, protože dosavadní stanovisko ministerstva zní, že nebudou diskutovat, dokud to nebude hotové. Nedbá námitek odborníků, že takhle by zásadní proměna českého školství vznikat neměla. Notabene když má být založená na široké shodě a principu, že éra biflování a jedné pravdy končí, aby ji nahradila schopnost debatovat, myslet, dávat do kontextu, rozpoznat blábol.

Naposledy se tak velká debata o proměně školství vedla v roce 2004. V září tehdejšího roku se situace ve vzdělávacích institucích skutečně změnila. Když učitelé připravovali plán na školní rok před tímto datem, museli se držet takzvaných osnov. Tedy jasně daného programu, co a jak v daném období školního roku dětem vkládat do hlavy. Od září 2004 jim rámcové vzdělávací programy v ideálním případě rozvázaly ruce.

Musí se od té doby jen držet státních rámců, tedy jaké dovednosti mají žáci a studenti daných oborů do 19 let věku umět; jakými vědomostmi mají vládnout, jaké pracovní a jiné návyky si osvojit. Jak toho který učitel docílí, už záleží na strategii každé školy.

Jenže v praxi na ideální variantu vždycky nedojde. Pedagogové sice dostali volnost, ale chybí jim metodika; mnozí si vybrali cestu nejmenšího odporu a učí, jako vždycky učili. Programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký proto před časem vyjádřil obavu, že vzhledem k tomu, v jak uzavřeném duchu se revize chystají, dopadnou jako ty předchozí – tedy že mnozí pedagogové setrvají u starých jednotných osnov, na něž jsou zvyklí. „Je potřeba poučit se z předchozí chyby a doprovodit novou verzi masivní kampaní směrem k učitelům,“řekl Hřebecký.