Nový styl Bayreuthu jede dál
Premiérou Tannhäusera včera začal v Bayreuthu tradiční operní festival. Na Zelený vršek se opět sjíždí společenská i politická smetánka, stejně jako ctitelé oper Richarda Wagnera s batůžky. V tomto wagnerovském svatostánku s mimořádnou akustikou se budou až do konce srpna oddávat kultu génia hudebního divadla. Navzdory nepohodlným dřevěným sedadlům i avizovanému horku v hledišti bez klimatizace, kam se stále chodí ve velké večerní. Bayreuthský festival, založený Richardem Wagnerem v roce 1876 a stále držený v rukou rodiny (od roku 1973 jako nadace s veřejnoprávním zastoupením), je ojedinělý tím, že se na něm hrají výlučně Wagnerovy opery.
I když Bayreuthské slavnosti v posledních letech pod vedením Wagnerovy pravnučky a kontroverzní režisérky Kathariny Wagnerové ztratily svou pověstnou nedobytnost při získávání vstupenek, uchovávají si stále svou výlučnost a prestiž. Bez ohledu na to, zda je koncept Kathariny Wagnerové, která si vyvzdorovala vedení v roce 2015 po jednom z mnoha lítých rodinných sporů, pro někoho nepřijatelně provokativní destrukcí bašty tradičního wagneriánství a pro jiné spásnou inovací této Mekky německé opery.
Až se zdá, že čím nechutnější, obscénnější, drastičtější, či „jen“pitomější, tím lépe. Do této linie, jak ji nastolila tetralogie Prsten Nibelungův v režii Franka Castorfa,
který například Siegfrieda lokalizoval mezi houmlesáky a prostitutky pod obrovitými hlavami Marxe, Lenina, Stalina nebo Maa, se loni připojila nová produkce Lohengrina. Hudebně ji sice „jistil“Christian Thielemann, současný hudební ředitel festivalu, ale režie Yuvala Sharona z tohoto rytíře svatého grálu udělala elektrifikátora ruského venkova a barokních Antverp v jednom. Hlavním magnetem inscenace bude ovšem letos v Bayreuthu debutující Anna Netrebková, byť jen na dvě představení (vedle alternující Camilly Nylundové), která o roli Elsy rozšířila svůj repertoár už při Thielemannově nastudování Lohengrina v Semperově opeře v roce 2016. Partnerem jí byl Piotr Beczala, který bude zpívat titulní roli i tentokrát.
Vedle Lohengrina se na letošní program Bayreuthských slavností kromě inscenace Parsifala z roku 2016 vracejí také Mistři pěvci norimberští, tato inscenace ovšem v kongeniální režii Barrieho Koskyho. Tento provokativní „gay židovský klokan“se na Wagnerovu ódu němectví podíval s ironickým nadhledem, jízlivým šklebem i drsnou připomínkou důsledků moci antisemitismu. Měšťanská idyla rekonstrukce Wagnerova oblíbeného rodinného kávového dýchánku ve Vile Wahnfried, během kterého skladatel, jeho manželka Cosima, tchán Liszt a dirigent Hermann Levi (kterého Wagner sice obdivoval, ale kvůli jeho židovskému původu trýznil) probírají a předehrávají Wagnerovo nové dílo – Mistry pěvce norimberské, se dostane do drsného kontextu norimberských soudních procesů s nacistickými válečnými zločinci.
Novou produkcí letošních Bayreuthských slavností je Tannhäuser. A bude to hned několikerý debut. I když doyen ruských dirigentů Valerij Gergijev má za sebou působení u těch nejprestižnějších orchestrů, v Bayreuthu se objevuje poprvé. Stejně Tobias Kratzer, který naopak patří k mladší generaci německých operních režisérů, nicméně se už prosadil i v mezinárodním měřítku. Wagner si přál, aby se v divadle, které sám pro uvádění svých oper navrhl, diváci přes mystickou propast, kterou tvoří zakryté orchestřiště, dostali do stavu somnambulní jasnozřivosti. Uvidíme, nakolik se to v novém Tannhäuserovi se Stephenem Gouldem v titulní roli a s norskou sopranistkou Lise Davidsenovou, považovanou za nástupkyni legendární wagnerovské sólistky Kirsten Flagstadové.