Všechny barvy taxi
Pomalu jsme zapomněli, jak nepříjemný problém jsou nepoctiví taxikáři
Na taxametru svítí červené číslice 105 a řidič bez mrknutí oka oznámí cenu: dvě stovky. Je půl třetí ráno a návrat z posledního nočního koncertu letošního festivalu Colours of Ostrava je zároveň takovým návratem do roku 2014, alespoň pro návštěvníky z dvou největších měst. V Praze a v Brně už lidé prakticky zapomněli, co to jsou okrádající taxikáři, kteří klidně „zaokrouhlí“cenu jízdy na dvojnásobek a někdy ještě víc. Je to zásluha alternativních taxislužeb, působících u nás pět let, díky nimž dokonce i rodilí Pražané a Brňané začali využívat ve vlastním městě takový nevídaný luxus jako svézt se taxi beze strachu z oškubání.
Bohužel, ne všude v Česku mají lidé možnost užívat si tuhle vymoženost. Systémy působící přes mobilní aplikace nemají stále ještě jasný právní status a někde se je pořád ještě pokoušejí omezovat a zakazovat. Na různých akcích a festivalech si tak desetitisíce lidí bolestivě připomínají, jaké to je, nechat se prostě okrást, jak ve svém sloupku v LN trefně popsal Ondřej Bezr. Takové vylepšení zážitku ze skvělé hudby ale nemají na svědomí ani tak pořadatelé, jako přežité zákony, které neumožňují fungovat oné pověstné neviditelné ruce trhu, jež by s nepoctivci snadno zatočila.
Zákon nabídky
Největší kouzlo platforem, jako jsou americký Uber, estonský Bolt nebo jejich u nás dosud nepůsobící konkurenti Lyft, Mytaxi a řada dalších, je, že otevírají především dveře nabídky. Jednoduše řečeno, výrazně zvyšují počet těch, kdo vozí lidi za peníze, a tím enormně zvyšují konkurenci. Právě tím se liší od klasických taxi aplikací nebo české varianty Liftago, které staví výhradně na stávajících licencovaných taxikářích. Krásně se to ukázalo právě v noční Ostravě, kde je sice Liftago jako jediná online služba dostupné, ale buď nenabízelo žádná auta, nebo za ceny šplhající se už předem k dvojnásobku a ještě výš. Je to sice férovější, pro peněženku je ale výsledek stejný a hlavně – problém to neřeší.
Přitom takříkajíc na stole už mají poslanci návrh zákona z pera ministerstva dopravy, které se rozhodlo vše vyřešit správně a liberálně – uvolnit podmínky taxikaření pro všechny, i třeba jen ty, kdo si budou chtít sem tam přivydělat, když do jejich města přijede nějaký letní filmový či hudební „cirgus“. Podobně už to udělali na Slovensku a v Polsku.
Bohužel se v nejlepších úmyslech pomáhat a chránit objevují nápady, jak vše trošku ohnout a zaseknout nějaké ty háčky, třeba nechat taxametry, zkoušky pro taxikáře nebo něco jiného. Prostě přece jen ten trh nějak omezit a nenechat volně fungovat. A taxikářská lobby si samozřejmě mne ruce, že kolem toho svého byznysu nějaký ten plot postaví, bohužel i pro ty nepoctivce.
Ozývají se také hlasy, že musíme hájit ty naše, české podnikatele před zlými a ošklivými internetovými platformami a jejich miliardami. Jenže to je na úkor spotřebitelů a podnikatelů samotných – čím liberálnější prostředí u nás bude, tím více firem na náš trh přijde. Snad se dočkáme co nejvíce konkurentů – nebo snad konečně vznikne i nějaký ten „český Uber“, podobně jako v Estonsku.
Pokud mě někdo okrade, neodveze, kam má, nebo se mnou třeba řidič nebude schopný mluvit česky, je jen na firmě, aby to vyřešila k mé spokojenosti. Nebo příště pojedu s někým jiným. Akorát na trhu ten někdo jiný musí vůbec být. Není potřeba všeobjímajícně chránit a regulovat, stačí nechat fungovat svobodný trh. Říká se tomu liberální kapitalismus a snažíme se ho tady už skoro třicet let budovat.
Na konci první pětiny jednadvacátého století se bohužel stále ještě bavíme o taxametru namísto o autonomních nebo třeba létajících autech
Vlaječka na mapě
V první řadě by měli za liberalizaci taxislužeb bojovat právě pořadatelé festivalů, jako jsou Colours, kterým nepoctivci kazí jinak skvěle odvedenou práci. Stejně jako za ni bojují hotely a cestovní agentury, kterým okrádání turistů prostě kazí byznys.
Navíc postoj k alternativním taxislužbám je pro světové investory jakýmsi lakmusovým papírkem, jak se ta která země dívá na moderní technologie, jestli jim jde vstříc, nebo hází klacky pod nohy. Podle toho si do mapy zapíchnou pomyslnou vlaječku – ano/ne. V neposlední řadě tak za liberalizaci mají bojovat starostové dalších měst a podnikatelské svazy, protože jejich obyvatelé a členové na ní přímo či nepřímo vydělají. Jediný, kdo prodělá, budou zloději.
Je neuvěřitelné, že se v končící první pětině jednadvacátého století pořád bavíme o tom, jestli mít v taxi krabičku na počítání kilometrů a zkoušet lidi ze čtení mapy. V době inteligentních satelitních navigací v každém mobilu. Máme řešit, jak se vypořádáme s autonomními auty či autobusy bez řidiče v ulicích. Nebo třeba létajícími autohybridy, které staví průkopníci i na Slovensku a které budou možná už zanedlouho stejně reálné, jako je dnes to svezení se taxi bez „turba“. Před pár lety ještě představa z říše sci-fi.