Vzdálené hranice
Zákony musí chránit i „naše“hranice ve Středomoří
Právo není mrtvá litera, ale vyvíjí se. A mělo by se vyvíjet, protože má reagovat na to, co se děje. V tomto smyslu je třeba chápat i požadavek policistů, aby Česká republika trestala nezákonné přicestování kamkoliv do schengenského prostoru, tedy na území, kde se lze pohybovat bez hraničních kontrol a kam patří i Česko. A podobně i pašeráky lidí, kteří něco takového umožňují, byť se jejich klienti nedotknou české půdy.
Tradicionalisté samozřejmě namítnou, že státy trestají obvykle jen zločiny na svém území nebo zločiny svých občanů v zahraničí. Což v tomto případě nemusí platit. Trest v České republice by totiž hrozil třeba tomu, kdo pomůže Syřanovi, aby se nelegálně dostal do Řecka, nebo Libyjci do Itálie. Jenže omezení národního práva na vlastní teritorium či vlastní občany a organizace v posledních desetiletích stále více slábne.
Stačí najít i slabou souvislost mezi zločinem a dotyčnou zemí. V právu členských zemí Unie jsou trestné činy například proti finančním zájmům EU, Spojené státy stíhají úplatkářství v zahraničí, pokud jsou do něj namočeny i zprostředkovaně jejich firmy, manažeři Mostecké uhelné společnosti, i když šlo o Čechy a poškození českého státu, byli souzeni ve Švýcarsku, protože použili tamní finanční systém. Některé země trestají zločiny proti lidskosti i mimo jejich území a bez účasti jejich občanů, protože jde o zločiny proti lidstvu jako takovému.
Souvislost mezi Schengenem a Českem je přitom jasná. Česko ztratilo vstupem do něj v roce 2007 vyjma letišť své vnější hranice a českými hranicemi se tak staly fakticky hranice států na okraji Schengenu. Česká republika má tedy důvod stíhat nelegální vstup do schengenského prostoru i jinde než v Česku, stejně jako pašeráky lidí, kteří z Česka tyto cesty organizují. Stejně jako to dělá Německo či Rakousko. Podobné zákony měly být přijaty už dávno. Vždyť problém byl jasný nejpozději za migrační krize v roce 2015, návrhy na změnu zákonů ohledně hranic se objevují už několik let.