Šmoulí jazyk a Gargamel

Když jsem byl malý, měl jsem rád Šmouly. Sice si to už moc nepamatuju, ale mám doma jednu starou fotku a na ní jsem já, na mně tričko a na něm se promenádují ty malé modré bytosti, takže to asi bude pravda, i když je taky možné, že mi to tričko rodiče koupili proto, že se líbilo jim.

Jak to vlastně všechno bylo, není důležité. Důležité je, že Šmoulové mají velice zajímavý jazyk – na to jsem ale nepřišel jako dítě, ale až před pár lety a nepřišel jsem na to sám, ale řekl mi to Umberto Eco – v knize Kant a ptakopysk. Věrný překlad šmoulích vět Peyova originálu (české překlady se toho bohužel nedrží, jak jsem v posledním roce s pečlivostí sobě vlastní vypozoroval) by zněl například takto:

Zítra se odšmoulíte k volebním urnám, abyste zšmoulili toho, kdo bude váš šmoula! A komupak šmoulnete svůj hlas? Nějakému šmoulovi, který si nešmoulí ani na špičku svého šmouly? Ne! Je důležité, abyste měli šmoulu, na kterého se budete moci šmoulnout! A já takový šmoula jsem…

Jinými slovy, jazyk Šmoulů je založen na jednom jediném principu: Použij slovo „šmoula“(v originále schtroumpf) nebo jeho odvozeninu tolikrát, kolikrát to dokážeš.

V Peyově originálu tak vznikají často věty docela nesmyslné (člověk je pochopí, jen pokud současně sleduje obrazový doprovod).

Vzpomněl jsem si na své dětské kamarády Šmouly proto, že se mi zdá (ale můžu se mýlit), že náš jazyk není od toho šmoulího zas tolik vzdálen. I my máme ta slova (v našem případě jich je víc) – buď veselý, neustále se uč novým věcem, buď proaktivní, svobodomyslný, kreativní a přátelský, pracuj na sobě, sportuj, užívej si, poznávej svět… Skoro se mi zdá, že všechna ta slova znamenají totéž – „Buď jedním z nás!“

V tomto smyslu je zvlášť zajímavá jedna šmoulí epizoda, kde se objeví Gargamel, ten odporný čaroděj v černém hábitu a jedním nebo dvěma zuby. V té epizodě se Gargamel dokáže nějakým kouzlem přeměnit ve Šmoulu a vydá se do šmoulí vesnice. Plíží se ovšem podél zdí, skrývá se – to proto, že i když vypadá úplně jako Šmoula, bojí se, aby ho nějaký Šmoula neviděl a nedal se s ním do řeči. Proč? Protože Gargamel nemluví šmoulím jazykem! Nerozumí mu, protože čaroděj Peyova originálu mluví spisovnou francouzštinou, zatímco Šmoulové její šmoulí odvozeninou.

Nemám to moc promyšlené a ani se mi to promýšlet nechce, ale vlastně mi je Gargamel nakonec docela sympatický, i když se Šmouly vždy prohrál a vždy s nimi prohrávat bude.

Přišlo by mi ale docela roztomilé, kdyby je někdy uvařil a snědl, jak jim planě v každém dílu vyhrožuje.

I my máme ta slova – buď veselý, neustále se uč novým věcem, buď proaktivní, svobodomyslný, kreativní a přátelský, pracuj na sobě, sportuj, užívej si, poznávej svět… Skoro se mi zdá, že všechna ta slova znamenají totéž – „Buď jedním z nás!“