2. Král Šumavy čili King of the Sumava
Letos uplyne 60 let od premiéry divácky úspěšného filmu Karla Kachyni z doby vzniku „železné opony“. Monografie, z níž LN uvádějí ukázky, si všímá i hlavní funkce snímku, spočívající v dlouhodobém (de)formování historické paměti.
režisér Zbyněk Brynych a herečky Valentina Thielová a Marie Tomášová, zřejmě vzala za své kvůli neúprosné účetní matematice. Časová blízkost dvou dvoutýdenních zámořských akcí zapříčinila, že požadované náklady překročily určené prostředky na zahraniční cesty pro poslední kvartál roku téměř o třetinu. Muselo se škrtat, nejprve vypadl režisér Brynych a na začátku října se zkrátila i doba pobytu – zahájení se měl zúčastnit jen Kachtík, obě herečky měly přiletět jen na druhý týden festivalu. Následně došlo ke zmíněnému převratu ve výběru hlavního snímku.
Co z tohoto výběrového mišmaše vyplývá, je skutečnost, že se od začátku počítalo s tím, že i kdyby se podařilo do festivalového programu prosadit Krále Šumavy, jeho premiéry se nezúčastní žádný ze členů štábu. Z původní sestavy brzy vypadla i herečka Thielová, která měla zastupovat Brynychův snímek. Při nejasné situaci ohledně toho, který snímek zde nakonec bude uveden, se zřejmě představitelé Filmexportu rozhodli pro delegaci obecně zastupující československý film. Nakonec, a to i kvůli úspoře nákladů za letenky, se v San Francisku měl objevit jen ředitel Filmexportu Kachtík a režisér Jiří Sequens, jehož účast byla ovšem evidentně cílená hlavně pro festival v Mexiku City. Celá situace se rozpletla na konci října, kdy ředitel sanfranciské přehlídky Irving Levin potvrdil výměnu Pěti z milionu za Krále Šumavy. Datum premiéry bylo stanoveno na 13. listopadu.
Zdálo by se, že i přes poněkud chvatné a chaotické kroky z české strany vše neodvratně spělo k uvedení Kachyňova díla na americké půdě. Třetího listopadu Filmexport narychlo poslal kopii filmu a informační materiály, z čehož vyplývá, že se laboratořím podařilo snímek připravit k promítání. Záhadou ovšem zůstává, proč o pár dní později – 7. listopadu – do San Franciska putovala i kopie filmu Pět z milionu. Počítalo se s ním stále jako se záložní variantou, nebo měl být promítnut americkým představitelům z obchodních účelů? Nebo už se rodilo rozhodnutí opětovného nahrazení? Z československých informačních materiálů určených pro zahraničí se zdá, že měly být v San Francisku dokonce uvedeny oba filmy. Každopádně v programu festivalu otištěném magazínem Weekly Variety 11. listopadu, tedy dva dny před premiérou, stále figuroval pouze Král Šumavy. Titul je uveden i v oficiálním programu. Co se tedy stalo, že byl nakonec Kachyňův film na poslední chvíli stažen a promítnut byl původně vybraný Brynychův snímek? Archivní materiály bohužel o těchto důvodech mlčí, jediné vyjádření tak poskytuje článek z Weekly Variety z 18. listopadu, v němž autor poněkud zklamaně komentuje neuvedení „oslavovaného“pohraničnického snímku s odůvodněním, že prý delegace „tvůrců filmu, která se měla jeho uvedení zúčastnit, musela svou účast na poslední chvíli odvolat“. Proto byl raději promítnut snímek Pět z milionu, který zde československý velvyslanec představil jako „dílo, které dobře prezentuje současnou filmovou tvorbu mé země“. Vzhledem k tomu, že od počátku se s účastí tvůrců Krále Šumavy nepočítalo, zní toto odůvodnění nepochopitelně a nevěrohodně. Spíše je za Záměrem ediční řady České kino, v jejímž rámci kniha 28. srpna 2019 vychází ,je nabídnout čtenářům možnost seznámit se vždy s jedním významným či jinak pozoruhodným titulem české kinematografie. Každý svazek poskytne informace o genezi snímku, o jeho tvůrci/tvůrcích i dobovém kontextu. Knihu Král Šumavy: komunistický thriller vydává nakladatelství Academia ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a nakladatelstvím Casablanca. tím cítit jakýsi diplomatický tón, ale rozhodně nepřináší uspokojivé vysvětlení. Pravý důvod této zhacené premiéry tak zůstane asi neodhalen.
Záhadně ovšem působí celá snaha uvést Krále Šumavy ve Spojených státech. Ze strany ředitele ČSF je aktivita pro získání většího mezinárodního ohlasu jednoho z prvořadých snímků toho roku pochopitelná a logická. Co však zní z dnešního pohledu méně logicky, je samotný výběr. Koho by napadlo, že československé kulturní orgány na jediný mezinárodní filmový festival konaný v USA nominují ideologií zatížený snímek o boji se „zlým Západem“, implicitně zaostřený také proti „americkému revanšismu“a že festivalová umělecká komise tuto volbu přijme a rozhodne se toto dílo zařadit do programu.
Tyto pro současného pozorovatele nepochopitelné kroky nejspíše souvisejí s odlišným vnímáním a prezentací tohoto snímku v domácím (a rovněž východoevropském) a západním prostředí. Když v roce 1960 u příležitosti patnáctého výročí zachycení „svobodného“Československa ve filmu časopis Kino shrnoval dosavadní domácí tvorbu, byl Král Šumavy zařazen do tematické kolonky „Nepřátelé neprojdou!“, zaměřené na „boj s třídním nepřítelem, zahraničními špióny a diversanty“. Podobně o filmu jako o „ostrém střetnutí dvou nepřátelských sil stojících zřetelně proti sobě“mluvil ve svém bilančním článku Stanislav Zvoníček a stejně se vyjadřovaly i další texty jinde a v pozdějších dobách. Pokud ale projdeme dobové informační a propagační materiály vydané ke Králi Šumavy pro anglofonní zájemce, nikde se nedočteme, proti komu čeští pohraničníci konkrétně bojují. Již v první anglické explikaci, která představuje tvůrce a děj filmu a jež vyšla ještě v poměrně rané fázi jeho vzniku, se mluví o „boji (...) za bezpečnost československých hranic“, kterou ohrožují „narušitelé“a zejména neprostupný močál, s jehož ochranou si pohraničníci nevědí rady. Později se mluví o „nebezpečném nepříteli“.
Když film prodělal úspěšnou domácí premiéru a Filmexport se pokusil anglicky hovořícímu čtenáři přiblížit reakce československého tisku, o tématu snímku se vůbec nemluví. Film je líčen jako neobyčejně napínavé dobrodružné drama, vyzdvihují se kvality scénáře, kamery či herců. (...) Případnému západnímu zájemci o film tak československá distribuce zdůrazňovala především jeho umělecké kvality a žánrovou, dobrodružnou složku; ostatně jako dobrodružné drama byl Král Šumavy prezentován i u nás. Americký divák tak jen stěží mohl vnímat ideologické poselství filmu, čemuž nahrávala i neznalost historického kontextu a téměř hororové časoprostorové vytržení děje. Ostatně svědčí o tom i citovaná anotace uvedená v sanfranciském programu, která jistě těžila z dodaných materiálů Filmexportu. Ta sice zmiňuje rok 1948 jako zlomový, ale blíže neuvádí jeho význam. Příběh vnímá jako těžký boj hrstky strážců hranic s mohutnou vlnou nelegálních uprchlíků a… močálem. A do toho přichází tajemný, nijak nespecifikovaný „Král Šumavy“, jehož na konci pohraničníci zastřelí (sic). Jakýkoli politický kontext je zahlazen, proto zřejmě členové komise neshledali na filmu nic závadného. Navíc musíme vzít v potaz málomluvnost anglických titulků, která mohla posouvat význam do jiného pole.
Když sledujeme tu uspěchanou anabázi, kdy se narychlo vyráběla anglická kopie snímku a spěšně se posílala přes oceán spolu s propagačními materiály tak, aby se snímek stihl zařadit do programu, a na jejímž konci měli chrabří čeští pohraničníci ztéci americké kino, aby se nakonec museli stáhnout zpátky za „močál“, působí to celé naprosto absurdně. Vzhledem k tomu, že snímek byl schválen uměleckou komisí festivalu a figuroval ve všech jeho propagačních a informačních materiálech, je nanejvýš pravděpodobné, že popud vzešel z československé strany. Navíc kdyby film na poslední chvíli vyřadila americká strana, určitě by to vzbudilo bouřlivé reakce v československém tisku. Ovšem žádné takové nářky o této „rošádě“na stránkách dobových tuzemských periodik nenajdeme. Možná tento krok souvisel s hledáním nové koncepce prezentování čs. filmu v zahraničí během zlomového roku 1959. Podobně totiž toho roku dopadla i nominace na daleko významnější benátský filmový festival, kde byl snímek Taková láska, původně přihlášený do hlavní soutěže, v tichosti stažen, aniž by o tom obecná i oborová média podala jen zmínku.
Tento odklon od původně zamýšlené koncepce Krále Šumavy coby československého mezinárodního filmového hitu, který následně už nebyl nominován na žádnou z uznávaných světových filmových přehlídek, ho předurčil k uvádění na omezenějším a ideově spřízněnějším filmovém trhu zemí východního bloku. Ovšem ani jeho náhradník, Pět z milionu,
nijak velkou díru do světa neudělal. Vlažný divácký zájem o jeho projekci, vyjádřený přibližně 600 zaplněnými sedadly z pátnáctisetmístného sálu, okomentoval kritik z Weekly Variety, který po poněkud chladné chvále hereckých výkonů a kamery vyřkl nemilosrdný ortel: „Tento snímek nemá v USA žádnou nebo skoro žádnou šanci.“Jak by asi dopadl Král Šumavy?
V zemích východního bloku vzbudil Král Šumavy zájem předtím, než v předvánočním čase roku 1959 zavítal do českých kin a začal se prokousávat na vrchol statistik návštěvnosti. Ještě roku 1959 (v prosinci) byl zajištěn do distribuce v NDR a SSSR, roku 1960 zamířil do Bulharska, Maďarska (leden), Polska (únor) a Číny (červen). Roku 1961 se přihlásili zájemci z exotičtějších zemí: Albánie, Etiopie, Irák, Kuba, Tunisko, ale také první západní země, Itálie. Roku 1962 následovalo Řecko, o rok později Jugoslávie a v roce 1965 zakoupila práva francouzská televize. Televizní práva se stala předmětem obchodu i v nadcházejícím roce, kdy si je měla zajistit televize v Egyptě a NDR. Do konce 60. let byl snímek zakoupen do distribuce (znovu?) v Itálii a Lichtenštejnsku (obě 1967). Kromě Francie a Itálie, jež udržovaly nejbližší kulturní vztahy se zeměmi sovětského bloku (zde platily za nejpokrokovější západní státy), neměl Král Šumavy příliš šancí, aby prorazil i do kinosálů (či na obrazovky) jiných západních zemí. Hlavní úskalí představovala (byť filmovým zpracováním umně zahlazená) konfrontační tematika snímku zaostřená proti záškodnické činnosti nových „fašistických“států – SRN a USA –, která na rozdíl od zmiňovaného přijetí v USA byla v západní Evropě mnohem čitelnější.
Autorem textu je Václav Žák. Redakčně kráceno