Vzorná oranžová žena Kalistová
PRAHA Prošla oranžovou přípravkou Mladých sociálních demokratů, má vysokoškolský titul a akademickou průpravu v zahraničí, umí několik světových jazyků, vyzná se ve svém oboru a nelpí na ní žádná skvrna z minulosti. Až je s podivem, že ČSSD neposlala Kateřinu Kalistovou do čela ministerstva kultury rovnou. Mohla si ušetřit únavnou přetahovanou s prezidentem.
Odborná náměstkyně ministra kultury pro živá umění Kalistová bude podle slov premiéra Andreje Babiše (ANO) dočasně pověřená řízením resortu v době, kdy se tam nebude vynacházet žádný ministr. „Byla na posledních třech zasedáních vlády, takže ona de facto výkonně dělá ministra,“uvedl předseda vlády.
V kuloárech se proslýchá, že s tou dočasností by to nemuselo být tak vážné a že by se čtyřiačtyřicetiletá právnička mohla stát ministryní kultury natrvalo. Otázkou je, jestli se jí bude chtít opustit budovanou úřednickou kariéru; už v úvodních kolech hledání nástupce Antonína Staňka její jméno padalo mezi možnými, ale odmítla tehdy, že by o to stála.
V sociální demokracii má Kalistová docela bohatou historii, ale zpravidla se ujímala odborných úkolů a netlačila se do úzkého hrdla partajní hierarchie. Udělala výjimku, když v roce 2009 zkusila kandidovat do vedení ČSSD, ale marně. Smutná z toho být ale nemusela, toho roku se žádné z žen nedařilo získat dost delegátů na svou stranu. A blíž k ostré politice přistoupila ještě v roce 2014, to se objevila na oranžové kandidátce do Evropského parlamentu – z dvacáté příčky to ale byla spíš formalita a partajně solidární výplň posledních příčlí soupisky.
Pivo proti důstojnosti
Kdyby se ministryní stala, přiléhavě by doplnila v tandemu kolegyni z resortu práce Janu Maláčovou (ČSSD), protože i ona je ztětesněním sociálnědemokratické ženy. Na prvním místě v kolonce záliby si v životopise uvádí „rovné příležitosti“. Následují ochrana základních lidských práv a svobod, mezikulturní dialog a teprve až pak se dostane na hory s četbou a sportem.
Matce tří dětí a člence středočeské ČSSD by Miloš Zeman – na rozdíl od stávajícího nominanta Michala Šmardy – nemohl předhazovat, že se v kultuře nevyzná a nemá s ní zkušenosti, přičemž nynější náměstkování není její jediná vizitka. V letech 2009 až 2014 pobývala za oranžové v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), navíc jí skoro celou dobu předsedala. Jako stěžejní opakovaně zdůrazňovala nezastupitelnou roli veřejnoprávních médií a nutnost ochránit je před politickými zásahy, jež by je stály nezávislost. V tom mnohem lépe než Staněk reprezentuje oficiální programovou linii partaje.
Ostatně nejen v mediální politice, levicové barikády verbálně staví i v dalších oblastech. „Chtěla bych přispět k tomu, aby Evropská unie znova začala přebírat skutečnou moc od bank a nadnárodních korporací, aby vytvářela účinné nástroje k boji s nezaměstnaností, polarizací příjmů a sociálním vyloučením,“shrnula před pěti lety, když doplňovala unijní kandidátku.
Mimochodem v RRTV se potkala s dalším člověkem, jehož jméno padalo v souvislosti s výběrem kandidáta do čela kultury – s ostravským režisérem Ivanem Krejčím. Jejich jména se veřejně propojila u deset let starého příběhu reklamy na pivo Staropramen. Pro připomenutí: v hospodě se perou děvčata, muži se živým zájmem a sklenicí přihlížejí, a přihlížejí o to živěji, že se ke konci spotu rvačka plynule promění v erotický příslib. Spot končící výzvou: „Udělej párty pro své expřítelkyně“Kalistovou s Krejčím pohoršil.
„Jsme přesvědčeni, že tím jednoznačně dochází ke snižování lidské důstojnosti žen,“uvedli ve společném prohlášení. Rada jako celek tehdy pivovar odmítla potrestat s tím, že nevidí šlapání po lidech, ale nadsázku, reklamní zkratku a humor, třebaže nepovedený.
Kalistová má s Krejčím společnou ještě jednu věc. Oba svého času měli místo ve stínové vládě sociálních demokratů. Krejčí právě pro resort kultury, za Bohuslava Sobotky, a Kalistová za Jiřího Paroubka „vedla“stínové ministerstvo pro ženu a rodinu a předsedala i partajní odborné komisi pro záležitosti Romů.
V roce 2011 byla však už etablovaná jako stranická odbornice na média. Coby náměstkyně ministra kultury prvně působila v letech 2006 až 2007, vrátila se tamtéž v únoru 2013. Nejprve jako první náměstkyně Daniela Hermana (KDU), po zavedení služebního zákona se zařadila mezi odborné náměstky otestované výběrovým řízením.
Komentář k tématu čtěte na straně 7