Starý konzervatismus odchází

Doba jde dopředu a staré jistoty padají. Na britských ostrovech si tento týden členové Konzervativní strany vybrali do svého čela Borise Johnsona. Ano, toho Johnsona, který příliš konzervativně nevypadá. Divný účes a chování, že použít pro něj označení klaun – jak píše obvykle jinak zdrženlivý list Financial Times – je urážkou klaunů, rozháraný rodinný život a projevy na hranici či za hranicí pravdivosti. Nic, co byste si představovali pod pojmem konzervativní.

Britská pravicová politika se začíná podobat té americké. Prezident USA Donald Trump, zástupce Republikánské strany považované dlouho za konzervativní, taky není vzorným konzervativcem. Sice se trochu zcivilizoval, pokud jde o oblek, ale chování má stejné. Relativizace hodnot i skutečnosti je jeho pracovním nástrojem a nebojí se „alternativní pravdy“neboli lži. Volný obchod a volný trh pro něj nejsou hodnoty, nemluvě o rozšiřování demokracie.

Značné části voličů se to líbí. Konzervatismus jako spojení postojů křesťanských konzervativců ke společnosti, ekonomického liberalismu a boje proti totalitám a diktátorům jako nepřátelům lidstva, který se rozšířil do světa z USA a Spojeného království od osmdesátých let minulého století, je mrtvý. A nejen to. Konzervativní voliči dnes prominou svým politikům

i chování, které neodpovídá konzervativnímu důrazu na rodinu. A tak američtí evangelikálové, kteří jsou velmi puritánští, vesele podporují Trumpa, i když vypluli na povrch jeho nemanželské eskapády s pornohvězdou. Své sousedy by přitom za podobné chování hnali vidlemi.

Něco podobného může nastat i v pevninské Evropě. Vlastně to už nastává a vidíme to částečně i v Česku. Vytrácí se podpora svobody a volného trhu, objevuje se volání po konzervativní společnosti a morálních hodnotách, které však zní poněkud dutě. Nejvíc je to vidět na nové, údajně konzervativní straně Trikolóra, která má v čele Václava Klause mladšího přichyceného při značně volném nakládaní s fakty. O tradičních hodnotách, tradičním manželství a hodnotovém souznění s katolickou církví, jimiž se strana ohání, v souvislosti s chováním jejích představitelů raději nemluvit. Pokud jde o vnější vystupování, stačí se zase podívat na konzervativní TOP 09, jejíž čestný předseda, ctihodný kníže, kdysi vystupoval na plakátech s barevným čírem a jejíž politika se zmítá mezi konzervatismem a snahou polapit liberální levicové městské voliče.

Není pak divu, že pro mnoho lidí je moderním vzorem konzervativce francouzský spisovatel Michel Houellebecq. Ten podle svých vykladačů popisuje a předjímá rozklad tradičního světa, způsobený liberalismem, ideologickou únavou a ztrátou identity. K tomu přimíchává sex a dělá své knihy stravitelné pro masy, které v nich vidí jen potvrzení relativismu, který předvádějí tak zvaně konzervativní politici.

Vytrácí se podpora svobody a volného trhu, objevuje se volání po konzervativní společnosti a morálních hodnotách, které však zní poněkud dutě. Nejvíc je to vidět na nové, údajně konzervativní straně Trikolóra.