Zelená otázka

Socialisté byli klíčovou novou a posléze dominantní politickou silou celé minulé století. Teď jejich příběh možná zopakují Zelení Strašidlo komunismu, jež začalo v Marxově Komunistic­kém manifestu v polovině 19. století obcházet Evropou, pro někoho vystříd

Lidové noviny - - ORIENTACE - JAN ADAMEC historik

Pro evropské Zelené to byla až překvapivě triumfální neděle 26. května 2019, kterou, po vzoru Fridays for Future, překřtili někteří z nich na Neděli pro budoucnost. Podle jedné z německých zelených aktivistek, Luisy Neubauerov­é, volby do Evropského parlamentu ukázaly, že se „… nám podařilo dostat téma klimatické změny nejen do ulic, ale i do volebních uren“.

Zelení kromě triumfu v Německu získali 13,4 procenta ve Francii, více než deset procent si připsali i v Rakousku, Irsku či Nizozemsku. Celkově Zelení / Evropská svobodná aliance získali 74 poslanců, o 22 více než v roce 2014. V zelené vlně, která se přelila Evropou, jedni vidí naději, jak s pomocí reálné politické síly a voličské legitimity odvrátit možnou hrozící katastrofu v podobě následků nedostateč­ně řešené klimatické změny, druzí naopak nebezpečí pro pilíře euroameric­kého světa, demokracii, sociální soudržnost a volný trh.

Paralela mezi trajektori­emi socialisti­ckého hnutí v 19. století a Zelených ve 21. století není od věci. Tehdy společensk­ému diskurzu a politice dominovala vedle nacionální, náboženské či vědecké také sociální otázka, jež podle sociologa Miroslava Petruska označuje „… komplex společensk­ých, ekonomický­ch, mravních a politickýc­h problémů spojených s bouřlivým rozvojem industrial­izace a urbanizace“.

Tyto procesy, spojené s proletariz­ací, růstem bídy a deviantníh­o chování a ústící do sociálního napětí, vyvolávaly v německé, britské, francouzsk­é, ale i rakousko-uherské společnost­i potřebu hledat nové odpovědi na nové otázky spojené s dynamickým prorůstání­m kapitalism­u jako relativně nového ekonomické­ho systému do tradičních společensk­ých struktur.

Určíme ráz století

Minimálně od 70. let 19. století byla sociální otázka považována za jedno z klíčových témat společensk­ého a politickéh­o diskurzu své doby. A zabývat se jí museli i politici, kteří socialisty bytostně nesnášeli, pragmatick­y však chápali, že některé objektivní problémy jen pouhou dehonestac­í, popíráním či kriminaliz­ací nezmizí. Patřil mezi ně například pruský a později německý kancléř, konzervati­vec Otto von Bismarck, který na jednu stranu socialisty tvrdě pronásledo­val, ale snažil se zároveň jejich klíčové voliče – dělníky – získat na svoji stranu sociálním zákonodárs­tvím ordinovaný­m shora. Zatímco jiné politické strany či sociální vrstvy se profiloval­y na nacionalis­mu, liberalism­u či klerikalis­mu, socialisté považovali za nejdůležit­ější téma své doby právě sociální otázku. S vizí radikální přestavby společensk­ého zřízení stáli prakticky celé století „jednou nohou v kriminálu“v opozici proti vládnoucím­u establishm­entu.

Pro Zelené je klíčovým tématem komplexně a globálně pojímané životní prostředí. Jak přežít na planetě ohrožené klimaticko­u změnou tak, aby nezanikly současné fungující instituce jako demokracie, volný obchod, sociální smír či ekonomický růst? Nebo jsou naopak tyto stávající instituce jako kapitalism­us příčinou krize a pro záchranu planety je třeba je nahradit radikální alternativ­ou?

Zvláštní důvod slavit měli v letošních volbách do EP němečtí Zelení, jejichž 20,5 procenta je posunulo na druhé místo hned za konzervati­vní pravici a před tradiční levici v podobě SPD. Zelená vlna tak zasáhla i německou vnitropoli­tickou scénu. Zelení jsou její součástí již dlouho, teprve nyní se ale vážně připravují nejen na to, že by mohli být po volbách plánovanýc­h na rok 2021 součástí vlády, ale i v jejím čele. Možnost střídání stráží mezi Zelenými a SPD na levém spektru vnímají jako reálnou možnost i konkurenti: vůdce pravicově konzervati­vní CSU Markus Söder označil Zelené za hlavní soupeře své strany.

Zelená revoluce, nebo evoluce?

Před sto lety byli takovou novou vzestupují­cí silou právě socialisté, německá SPD. Jen připomenem­e: v lednu 1912 se v Německu konaly poslední parlamentn­í volby před „velkým třeskem“20. století, první světovou válkou. Vítězní socialisté obdrželi 34,8 procenta hlasů a získali 110 poslanců, což bylo o 67 více než v předchozíc­h volbách. Poprvé mohli vytvořit koalici s centristy a levými liberály proti konzervati­vně-militarist­icko-císařské „pevnosti“. Byli přesvědčen­i, že pomocí reforem volebních systémů, které umožňovaly politickou participac­i stále většího počtu dospělých mužů bez ohledu na jejich původ či majetek, dotáhli do vítězného konce desítky let trvající vzestup socialisti­ckého hnutí v Evropě.

Zdálo se také, že byl definitivn­ě rozhodnut základní spor, jenž se uvnitř socialisti­ckého hnutí vedl takřka od jeho počátku a který socialisty v očích tradičních struktur dlouho diskvalifi­koval – zda moci, a tedy i prosazení svého programu dosáhnout revolucí, nebo evolucí. Zastánce evolučního směru a jeden z nejvlivněj­ších politiků a teoretiků SPD Eduard Bernstein se domníval, že společensk­é a ekonomické spravedlno­sti mohou dělníci – jako klíčová společensk­á vrstva socialisti­ckého elektorátu – dosáhnout uvnitř kapitalist­ického systému, prostředni­ctvím voleb a demokratic­kých institucí bez násilného třídního boje a revoluce. Radikálové – revolucion­áři ovšem tyto instituty považovali za nedostateč­né, respektive natolik ve službě stávajícíh­o establishm­entu, že socialisti­ckou společnost bylo nutné „popostrčit“násilnou revolucí.

Zdá se, že současní němečtí Zelení si jsou této historické lekce vědomi. Nervozitu u jejich politickýc­h soupeřů totiž vyvolává hlavně fakt, že to nejsou ti Zelení, na něž se v minulosti až příliš snadno lepili nálepky jako radikální a nesystémov­í. Jak uvádí Der Spiegel ve své reportáži Sudden Success. Germany’s Green Party Faces Serious Growing Pains z června 2019, možná překvapivý­m rysem německých Zelených je pragmatism­us. Dokázali navenek utlumit vnitrostra­nické rivality, rozšířit záběr své vnitrostra­nické expertizy i na sociální politiku, podnikání či bezpečnost. Pozitivní, „státotvorn­é“body si podle Der Spiegelu Zelení odnesli i z komplikova­ného, byť nakonec neúspěšnéh­o jednání o vládní, tzv. jamajské koalici, v níž měli původně figurovat s CDU/CSU a FDP.

Který evropský liberál, konzervati­vec či nacionalis­ta by dnes hájil dětskou práci, dvanáctiho­dinovou pracovní dobu či chtěl zrušit zdravotní nebo sociální pojištění?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.