Hlídací pes do každé ovčí rodiny
Zná je už prehistorie. Dlouhá a dlouhá léta sloužili. Lidem, ale především ovcím. Teď se pastevečtí psi vracejí a pastevci se s nimi znovu učí pracovat.
Většinou má světlou srst. Ve velkém stádu ho tak člověk snadno přehlédne. Splyne s těmi, které chrání. Mohou to být různá zvířata, typické jsou však ovce. Pastevečtí psi se znovu stávají součástí stád, která se prohánějí po české krajině. Důvod je jednoduchý: vrátily se i šelmy, které stáda ohrožují.
Agentura ochrany přírody a krajiny se s výběrem správného psa snaží pastevcům pomoci. A nejen s ním, na pořízení hlídače dává také dotaci.
„Hradíme ho teď ze sta procent. Pastevec může dostat až 65 tisíc na jednoho psa,“sdělil LN ředitel agentury František Pelc. Podle něj je právě pořízení psa, spolu se správným ohrazením, nejlepším způsobem, jak se chránit před šelmami, především před vlky. Příkladem, že právě tohle funguje, je podle něj Sasko, kde díky psovi a ohrazení snížili riziko škody na pět procent.
Stádo jako rodina
Ovšem není pes jako pes. Pořízení takového, který by věrně hlídal ovce, je poměrně věda. „Lidé už na něj nejsou zvyklí, někteří vypustí ovce a několik stovek kusů si pak dělá, co chce. Pastevecký pes přitom není triviální věc, jak by se mohlo zdát. Musíte vědět, jaký je vhodný,“říká Pelc.
Agentura proto vydala příručku, která popisuje jednotlivá plemena, je tu i výčet chovatelských stanic, kde psa pořídit. Ideálně by měl pocházet z pracovní linie, narodit se ve stádu a měl by s ovcemi vyrůstat, aby je přijal za své.
Ani to není jednoduché. Zejména proto, že chlupatí hlídači žijící ve stádech skoro vymizeli. S tím, jak byly vyhubeny šelmy, přestala být i poptávka po pasteveckých psech. Ti se přitom považují za jednu z nejvhodnějších ochran proto, že se umí přizpůsobit různým typům krajiny a dokážou se vypořádat s většinou šelem – nejen s vlky, ale třeba i s medvědy.
„Dospělý pes by měl chápat stádo jako svoji rodinu, existuje mezi nimi úzká sociální vazba,“uvádí například příručka. A úzká je v tomto případě výraz namístě, psi mohou dokonce asistovat i u porodu jehněte.
Důležitá zpráva to je ale nejen pro pastevce. Tomu, že se v krajině pohybuje pes hlídající stádo, si odvykli i lidé. A ti by se k nim rozhodně neměli hrnout jako k mazlíčkům, které chovají doma. Pokud je totiž pastevecký pes správně vychovaný, mnohem větší vazbu má na ovce. Měl by však zároveň tolerovat například sousedy, kolemjdoucí i turisty.
„Pokud výletník vstoupí na otevřenou pastvinu, má se chovat klidně, neodhánět zvířata a hlavně se snažit pasteveckého psa nepřekvapit. Pokud žádného nevidí, má mluvit nahlas, aby na sebe upozornil. Cyklista by měl kolo vést, a pokud jde někdo pěšky, je lepší jít pomalu,“radí materiál.
To, že si pastevci od čtyřnohých pomocníků odvykli, dokazují i detaily, kterými příručka disponuje. „Ve dne mezi ovcemi dřímají. Dřímající pes se však může během jedné sekundy proměnit v rychle reagujícího ochranářského psa. To, že pes se svou energií zachází šetrně a smysluplně, je rozhodujícím faktorem, aby mohl efektivně chránit stádo,“uvádí průvodce. Jsou v něm i rady ohledně toho, jestli a jak často psa hladit.
„Brožura obsahuje desítky plemen od Pyrenejí po Kavkaz. Některá jsou méně vhodná, protože nejsou zvyklá na lidi, třeba kavkazští pastevečtí psi nejsou ideální, naopak špatný není slovenský čuvač či pyrenejský horský pes,“doplňuje Pelc.
K velkým stádům, kde je víc než tisícovka ovcí, je pak vhodné mít psů několik. „Nemůžete oplotit deset kilometrů čtverečních. Nejlépe tedy funguje změna organizace pastvy, což je okoukané z východních postkomunistických zemí, například z Rumunska, částečně ze Slovenska. Na pastvinách je celý den pasák, který stádo hlídá. Na večer je stáhne do menší vnitřní ohrady a tam je stádo zavřené se psy. Málokdo chce ale změnit organizaci práce,“líčí Pelc.
Silní se zastrašujícím hlasem Šelmy, které se vracejí do přírody, nejsou jen český problém. „Tlak z ministerstev zemědělství několika zemí je nyní i na Mezinárodní kynologickou federaci s požadavkem novou situaci řešit tak, aby psi mohli být platnými ochránci stád a zároveň nebyli agresivní vůči turistům,“podotýká také materiál. V Česku loni vyplatila Agentura ochrany přírody a krajiny jeden a půl milionu jako náhradu za 267 ovcí, které napadly šelmy. Povětšinou vlci, kteří českou krajinu začali znovu objevovat před pár lety.
Ovce se pasteveckého psa nesmějí bát. Jde tedy o psy, kteří jsou zhruba stejně velcí jako ony, jednobarevně zbarvení, ideálně bílí nebo šedí, a hodně huňatí. „Musí být silní, ale ne robustní, zdánlivě líní, s hlubokým zastrašujícím hlasem. Svoji sílu by měli dávat najevo neústupností. Hrozbou, nikoliv útokem.“Zhruba tak zní definice správného pasteveckého psa.