Jak se rodí auta: Nošovice vs. Mnichov
MNICHOV/NOŠOVICE Když v roce 1922 vznikala továrna firmy Bayerische Motoren Werke, stála kdesi uprostřed polí za Mnichovem. A stejně na tom byla ještě v roce 1952, kdy se tu začínala vyrábět auta. Dnes se ovšem tyčí doslova v srdci pulzujícího města, v sousedství sídla automobilky BMW, jejího velkého muzea BMW Welt a olympijského parku, který vznikl pro letní olympiádu v roce 1972. Dopravní zácpy v okolí nejsou nic neobvyklého, do samotného centra města se odsud nejrychleji dostanete metrem.
Může se zdát, že vyrábět auta v takovém prostředí je bláznovství. BMW se ale své tradiční továrny nechce vzdát. Vyrábí tu dokonce jeden ze svých nejdůležitějších modelů: sedan a kombi řady 3 a odvozené typy řady 4. A chystají se tu na výrobu elektromobilu BMW i4.
Kromě aut, kterých loni dali dohromady přes 157 tisíc, zde vyrábějí i motory (přes 400 tisíc ročně) a také sedadla. Najdeme tu všechny části výroby, od lisovny přes svařovnu po finální montáž. Boj s místem je nekonečný, továrna se totiž nemá kam rozrůstat. Přesto chce růst i nadále.
To ve slezských Nošovicích, v továrně Hyundai Motor Manufacturing Czech, takové potíže nemají. Továrna tu stojí doslova v polích. Nedaleko je jen velká trafostanice a pivovar Radegast. Případnému rozšiřování zde tedy nic nebrání.
Celý areál automobilky zabírá dva miliony čtverečních metrů – to v Mnichově si musí vystačit se čtvrtinou této plochy. Loni tu vyrobili přes 340 tisíc aut.
Bludiště pro turisty
Zajímavé je porovnat počet zaměstnanců: v Mnichově jich mají asi 7800, branami nošovického závodu jich denně projde zhruba 3300. Rozdíl je dán mimo jiné i onou přidruženou výrobou v Mnichově.
Už jen pohled na tato čísla jasně naznačuje, že mezi továrnami bude velký rozdíl i uvnitř. Zatímco nošovický areál je rozlehlý a jeho haly vzdušné a prostorné, v Mnichově bojují doslova o každý centimetr a továrna je hodně kompaktní. Výrobní linky tu mají i několik pater, žádné dlouhé jednolité pásy.
V Nošovicích to vypadá právě naopak. Jednotlivé kroky výroby na sebe hezky navazují, takže kdo se sem někdy vydá na exkurzi (občas je tu pořádají), uvidí výrobu aut doslova jako na dlani.
Mnichovská továrna BMW je rovnou turistickou atrakcí: v muzeu automobilky si může kdokoli koupit vstupenku na jednu z pravidelných prohlídek a pak už jen stačí přijít včas k určené bráně. Struktura továrny však připomíná bludiště, bez průvodce bychom se tu zcela zaručeně ztratili.
Jednotlivé provozy jsou tam, kde pro ně zrovna bylo místo, vnitřní logistika vypadá nesmírně složitě a asi skutečně složitá je. Má to ale jednu výhodu: všude se tu dostanete pěšky.
To v Nošovicích se občas hodí popojet, mezi některými halami by to byla docela náročná procházka.
Uspořádání továrny v Nošovicích má pro nás i další výhodu: vzhledem k tomu, že je tu všude dost prostoru, můžeme občas v rámci naší novinářské exkurze přiložit i ruku k dílu.
Kontrolujeme třeba kvalitu čerstvě vylisovaných kapot, lepíme loga na záď vozů (mají tu na to šablonu, aby vše sedělo přesně) nebo zkoušíme montáž dveřního panelu (to chce opravdu grif).
Zlatým hřebem je pak chvíle, kdy nás nechají na konci výrobní linky poprvé nastartovat čerstvě vyrobené auto. Máme asi minutu na to, abychom zapnuli motor, vyzkoušeli rádio, stěrače a pár dalších prvků, zda fungují, a s autem odjeli k testovací stolici opodál.
Zatímco v Nošovicích je to příjemné zpestření závěru naší exkurze, v Mnichově bychom si na nic takového snad ani netroufli. Pravda, auta tu z linky sjíždějí v trochu delším taktu, než je nošovická jedna minuta, ale manévrovací prostor na konci linky odpovídá stísněnému prostředí továrny.
I zkušený operátor tu na testovací a seřizovací stolici většinou autem najíždí nadvakrát a musí si couvnout, aby se sem od linky vytočil. Když se ptáme, kolikrát už se stalo, že někdo čerstvé auto naboural, dozvídáme se, že prý nikdy. Klobouk dolů. Jsme rádi, že nás k tomu nepustí, nechtěli bychom být první.
Kvůli úspoře prostoru museli být v Mnichově v některých případech o něco důvtipnější než v Nošovicích, kde je místa všude dost. Takže tu v rámci finální montáže mají například linku, kde se auta převrátí na bok, aby mohli operátoři na lince provádět montáž dílů v podvozkových partiích. Lakovna ukrytá v jedné z budov pak vlastně začíná několik pater pod zemí, kde se nachází vzduchotechnika a filtrace odpadu barev.
Mimochodem, v Nošovicích odjíždíme z linky autem, které už má zcela jistě konkrétního budoucího majitele. V tom se ukazují společné znaky obou továren: vyrábí se přesně podle požadavků zákazníků, auta se na lince střídají podle toho, v jakém pořadí přišly objednávky. Obě továrny tak musejí být velmi flexibilní, aby dokázaly rychle reagovat na různé požadavky jednotlivých zákazníků.
Ročně se na světě vyrobí něco kolem 70 milionů nových osobních automobilů. Nejmodernější továrny chrlí doslova jedno auto za druhým. Prošli jsme dvě takové: Hyundai v Nošovicích a BMW v Mnichově. Jsou mezi nimi až překvapivé rozdíly. Ty nejsou způsobeny tím, že by automobilky používaly odlišné postupy, ale spíše historií obou podniků.
Různé, a přesto stejné
Po stránce uspořádání se obě továrny liší tak, že už to snad víc ani nejde. V principu jsou si ale až nečekaně podobné. Samozřejmostí je využívání té nejšpičkovější techniky. Jak v Mnichově, tak v Nošovicích najdeme nejmodernější roboty, mohutné lisy či ekologickou lakovnu.
V tom musí dnes být automobilky zajedno, nemohou si dovolit jakkoli technologicky zaostávat. A je lhostejné, jestli jde o výrobu cenově dostupných vozů Hyundai, či „luxusních“modelů BMW. Z hlediska náročnosti na vybavení se výroba neliší. Pracuje se tu s odlišnými materiály a platí zde jiné tolerance, ale samotný proces je téměř shodný.
V obou případech je pak pro nezasvěcené velkým překvapením, jak klidný a čistý provoz dnes výroba automobilů je. Rachot se ozývá maximálně v lisovně a ani tam není třeba nijak speciální ochrana sluchu. Všechny ostatní fáze výroby jsou relativně klidné, při běžném hovoru není třeba na sebe vzájemně pokřikovat. A špína tady kupodivu nemá místo.
V muzeu BMW si lze koupit vstupenku na pravidelnou prohlídku továrny. Je to však bludiště. Bez průvodce byste se zaručeně ztratili.