Lidé roku 19 89
reakce vyústila v oboustrannou ochotu setkat se, jednat a nakonec i dohodnout.
Horáček v této hře „nedržel bank“a Havel s Adamcem by si k sobě cestu našli asi i přes jiné prostředníky. Jeho listopadový význam tkví opět v roli pozorovatelské, novinářské. Hned v roce 1990 pohotově vydal svoji další „hauptrefu“, či jak to v úvodu charakterizoval, „deník 292 hodin jedné revoluce, který vznikl z poznámek narychlo črtaných po notýskách, na útržcích papírů i na okrajích novin“. Pod názvem Jak pukaly ledy tak revoluce získala jednu ze svých prvních, autentických, dynamicky popsaných a také čtenářsky úspěšných kronik.
Nový režim také pro Horáčka uzavřel kapitolu tajemně přitažlivého sázkařského světa. Sázet najednou mohl každý, veřejně a kolik chtěl. Horáček ovšem netrpěl zbytečnou ostalgií, byl zase o krok napřed před ostatními a rychle proměnil svoji expertní zkušenost, nabytou za socialismu, v kapitalistickou příležitost. Ještě v roce 1990 založil spolu s dalšími třemi společníky sázkovou společnost Fortuna, nabízející i kurzové sázky na sportovní utkání. Během 15 let z ní vybudovali středoevropskou firmu, kterou v roce 2004 prodali společnosti Penta Investments za 2,4 miliardy Kč.
Horáček po revoluci s Hapkou pokračoval v tvorbě umělecky cenných i komerčně úspěšných alb jako Citová investice (1996),
Mohlo by tu být i líp (2001) či
Ohrožený druh (2008). V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, předsedá porotě televizní soutěže Česko hledá SuperStar, píše veršované libreto hudebně-dramatického „lyrikálu“Kudykam či balady
Český kalendář, publikuje eseje a reportáže jako například Los a sázka (2000), O české krvi otců vlasti (2004) a O tajemství královny krav (2007).
Prohra krále Midase
Horáček – hráč, novinář, textař i podnikatel – proměnil jako král Midas ve zlato vše, na co sáhl. Jak vzpomínal pro Respekt jeho kolega Beniak, talent šel u něj ruku v ruce s inteligencí, vtipem a pracovitostí a nezbytnou ctižádostí. Je proto až s podivem, že to vše nestačilo, když se v roce 2016 rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky. S 472 643 hlasy (9,18 %) se ale nedostal ani do druhého kola.
Těžko říct, proč neuspěl. Možná proto, že s maybachem a osobním řidičem se prezidentem stanete v USA, ne v Česku. Možná proto, že se nemohl spolehnout jen na svůj talent a schopnosti, ale ocitl se v aréně, kde rozhodují emoce a přízeň jiných. Možná proto, že, jak naznačil Kocáb, nebyl sám sebou. Nevěrohodně chtěl smířit „hospodu“s „kavárnou“v době, kdy voliči, účastníci občanské války, toužili po silném vůdci svého kmene a konkurenty chtěli porazit, ne si s nimi padnout kolem ramen. A možná se k němu jen Štěstěna obrátila zády a ve své zatím poslední „valše“narazil na většího „granáta“.