Bytová krize stmeluje generace

PRAHA Dvaatřicetiletý Tomáš z Českých Budějovic odvážel z porodnice manželku s dcerou rovnou do domu tchyně a tchána. Nešlo o zdvořilostní návštěvu, ale o bydlení.

„Měli jsme dvě možnosti. Buď každý měsíc dáme většinu peněz za pronájem, nebo budeme bydlet u manželčiných rodičů a našetříme si na vlastní bydlení,“vypráví Tomáš, pracovník banky.

Pro možnost B mluvil i fakt, že manželčini rodiče vlastní dvougenerační dům. „Ztrátu soukromí až tak nepociťujeme a prarodiče i pohlídají vnučku, pokud to potřebujeme,“popisuje Tomáš. Méně elegantní jsou ovšem případy, kdy se rodina sestěhovává do panelákového bytu.

Trend se vrací po dvaceti letech

Podle odborníků se mezigenerační soužití stává v tuzemsku čím dál vyhledávanějším.

„Češi se k němu dnes po dvou dekádách pomalu vrací. Nejen kvůli deregulaci nájmů a celkově rostoucím nákladům na bydlení, ale také ze společenských důvodů,“sdělil LN Hendrik Meyer z portálu Bezrealitky.cz.

Přesné údaje, kolik domácností se v současnosti skládá z více generací, statistici ani sociologové k dispozici nemají. Více může ukázat sčítání lidu, které je naplánováno na rok 2021. Podle posledních údajů českého statistického úřadu z roku 2016 žije ve společné domácnosti s dalšími příbuznými zhruba 12 procent úplných rodin. Dalších 5,6 procenta neúplných rodin žije ve společné domácnosti buď s dospělým potomkem nebo s dalšími příbuznými.

Hlavní potíž vidí experti v nedostatku startovacích bytů. Vyřešila by to ráda ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). „Vláda musí začít řešit družstevní bydlení a startovací byty pro mladé,“uvedla na svém facebookovém profilu s douškou: „Přečetla jsem si, že na nový sedmdesátimetrový byt v hlavním městě si Pražan nevydělá ani za patnáct let.“

Většina případů mezigeneračního soužití je na začátku nastavená jako přechodné řešení. Tomáš nyní, po třech letech šetření a soužití s tchyní a tchánem, dal dohromady dostatek peněz, aby si mohl zažádat o hypotéku.

Výjimkou ovšem není, že se spolubydlení protáhne. Znají to zástupci takzvané sendvičové generace. Tedy ti, kdo vedle dětí poskytují péči i stárnoucím rodičům. Žití pod jednou střechou se stárnoucími rodiči volí častěji také zástupci takzvané sendvičové generace. Mezi ně patří až čtvrtina populace. Tím, že páry mají dnes potomky v čím dál pozdějším věku, prarodiči se mnohdy stávají lidé, kteří již potřebují nějakou formu pomoci.

„Mladí bydlí spolu se seniory, a když ti poté potřebují péči, vrací se jim automaticky pomoc, kterou poskytovali mladým například s hlídáním dětí nebo se zajištěním bydlení,“popisuje Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR rozšiřující se model.

Častější je podle ní na venkově. Tam podle odborníků nejsou tak dostupné podpůrné služby, jež by rodině pomohly trochu ulevit.

Podle Meyera se ale zmíněný sociální fenomén nevyhýbá ani velkým městům: „Vícegenerační soužití se zbavilo původních předsudků a pro mnoho lidí se stává cestou, jak zajistit ekonomicky úsporné soužití celé rodiny.“

Když se řekne mamahotel, představí si většina dospělého syna, který se nechce odstěhovat z pohodlí rodného domova. V jedné domácnosti s rodiči ale žijí čím dál častěji i mladé rodiny – kvůli bytové nouzi.

Vlastní domov se vzdaluje Podle zprávy o rodině z pera ministerstva práce a sociálních věcí ale téměř pět procent české populace vedle péče o dítě a seniora již nezvládá pracovní aktivitu, a to ani na částečný úvazek. Většinou se v této situaci ocitá žena.

„Pro tu to může být i past. Protože dítě sice jde ve třech letech do školky a ona by mohla zpět do práce, ale prarodiče péči potřebují dál a spíše více,“varuje Dudová. Vidina vlastní domácnosti se tedy spíše vzdaluje.

Výrazná skupina obyvatelstva, jež častěji hledá azyl u rodičů, jsou matky samoživitelky. Své o tom ví Lenka ze středočeských Peček. „Výživné na syna jsem nedostávala, neměla jsem z čeho platit bydlení. Šla jsem proto ke své mámě,“popisuje posmutněle.

Spokojená ve společné domácnosti příliš není. „Ze začátku tu máma moc často nebyla. Teď ale žijeme jako sardinky. Je samozřejmě výhodné, že mi hlídá syna, ale ideální bydlení si představuji jinak,“říká. Zkoušela žádat i o obecní byt. Marně.

Nyní má podle svých slov šanci na vysněné bydlení. Lenka se hodlá sestěhovat se současným partnerem.