David Zábranský: Logoz (1.)
Po kontroverzní próze Za Alpami přichází spisovatel David Zábranský s novým románem Logoz, z něhož přinášíme ukázku. Jde o kritiku současnosti, groteskní i temnou zároveň.
Doteď mě pobolívá kotník, co jsem si vyvrtl, a zlomený ukazováček na pravé ruce nesrostl zrovna tak, abych se s ním mohl chlubit. Ale nestěžuji si. Jsem zpátky mezi vámi na zemi. Vím teď přesně, jak se to s naší zemí má a kolik nás po ní chodí. Pan Dumitrescu, pan Lewandowski, pan Fu, pan Bystrický, pan Ferencz… Vím, že na řekách Eufrat a Tigris jsou tajné a velmi výkonné čističky vody. Špičková technika, se kterou se u nás jinak nesetkáte. Vím něco, co s velkou pravděpodobností nevěděl ani Robert. Začít však musím jinde. Začnu přirozeně od onoho rozhodujícího dne v Šanghaji.
Občan Evropské unie a Dánského království jménem Robert Holm měl toho jarního dne na nose černé dioptrické brýle značky Prada. Evropská unie byla pokusem sdružit tehdejší nejvyspělejší země a Dánské království bylo už nějakou dobu v rámci sdružených zemí šlehačkou na dortu; místo, jehož našlehaná špička pomalu opouštěla pozemskou sféru a podobna letadlu, které právě vystrčilo zobák do své plánované letové hladiny, již nahlížela do světa nad mraky. Robert Holm své zemi a Unii rozhodně nedělal ostudu. I Robert byl ve všech tehdy podstatných směrech na výši.
Obroučky jeho brýlí byly vyrobeny
z velmi speciálního patentovaného materiálu s chráněným označením Optyl. Za Optyl si člověk musel připlatit. Právo na jeho výrobu a následné kasírování přitom nenáleželo společnosti Prada Group, S.p.A., jak jsem zjistil po hodině přehrabování archivu, nýbrž skupině Safil, která byla nějak provázána s jiným výrobcem brýlí a dalších produktů s označením Carrera. Takže Carrera vlastnila (spoluvlastnila?) Safil, pod který spadal Optyl. Tak nějak… O tenčených antireflexních čočkách Zeiss a o patentech na jejich povrchovou úpravu raději pomlčme. To by celý ten propletenec vztahů a nároků, které se navíc bez ustání proměňovaly, jak se na světových burzách prodávaly a nakupovaly akcie vyjmenovaných společností, zamotalo ještě víc.
Tak se tehdy žilo. Ve velmi komplikovaném, komplexním, snovém světě. Robert míval dvanáct hodin denně na nose neforemný vzdušný zámek, bez ustání se proměňující kaleidoskop desítek cizích „duševních vlastnictví“.
Z mého zpětného pohledu to byl nevkusný guláš. Pýcha a drzost korporací, arogantní překročení mezí, nic jiného. A na druhé straně lidská hloupost. Konzumenti se necítili trapně, ani zneužitě. Robert – a kdo se tehdy choval jinak? – dokonce své cizí duševní vlastnictví stavěl na odiv, nepřelepil neprůhlednou páskou jediné logo, a zdaleka přitom nešlo jen o brýle. Na nohách měl právně chráněné boty Nike a právně chráněné kalhoty Levi’s, zbytek těla halila právně chráněná bunda North Face. De facto cizí boty, cizí kalhoty a cizí bunda. Směšné. Ale chlubili se tím všichni. Stříleli se mezi sebou kvůli páru těch správně označených bot. Asi v přesvědčení, že pak sami budou žít v Logu věčně.
Robertovy skrznaskrz značkové brýle jsou nyní uloženy v expozici muzea v Novém Berlíně. O mých milovaných dětech uslyšíte ještě hodně, ale já si nenechám utéct příležitost zmínit je už teď. Není to totiž tak dávno, co jsme se na Robertovy černé brýle značky Prada šli se Szymonem a Zofií do muzea podívat. Vzal jsem si tužku a opsal jsem si, co stálo na popisce u vitríny:
A.30 / Brýle Roberta Holma a s nimi související maniakální právní ochrana
Svoji právní ochranu měl černý syntetický materiál, jeho konkrétní složení a technologie výroby. Dále bylo chráněno logo Optyl a stejně tak samotný tvar celku čili linie rámečku s bočnicemi a jejich konkrétní spojení drobným kovovým kloubem. Předně však bylo chráněno oněch pět písmen, z nichž sestával název milánské módní značky: PRADA. Daných pět písmen pro jasně stanovený okruh účelů nikdo nesměl použít právě v této kombinaci. Nikdo! Ani děti!
Robert Holm se spolu se třemi dalšími účastníky konference „Čínský den značek“onoho dne chystal na pozdní oběd. Ten fakt, že logo na Robertových brýlích korespondovalo s půlmetrovým nápisem na štítu nákupní galerie, do jejíhož sedmého patra mířila skupinka na jídlo, ale nejde smést ze stolu jako pouhou náhodu. Šlo o přirozenou inklinaci. Vesmír Roberta permanentně postrkoval právě k takovým velmi esteticky… obechcaným místům.
Redakčně kráceno. Zítra: Logoz (2.) David Zábranský (* 1977) je povoláním právník pracující v prostředí nevládních neziskových organizací, zabýval se politologií a problematikou lidských práv. Je autorem několika románů (mimo jiné Martin Juhás čili Československo a Za Alpami) a divadelních her (Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, Konzervativec). V románu Logoz se s nadhledem dívá na možnou dystopickou budoucnost společnosti.
Knihu vydalo nakladatelství Větrné mlýny.