Lidé roku 19 89
Na konci 80. let byl Kučera v kontaktu s řadou disidentů i radikalizujících se intelektuálů. Chodil s rodinou na všechny demonstrace, na tu 17. listopadu s transparentem „Možná přijde i kouzelník“. Z Národní třídy odešel ještě před uzavřením prostoru bezpečnostními složkami, jeho syna ale zmlátili tak, že si ho pozdě v noci musel vyzvednout v nemocnici.
V revolučních měsících patřil do užšího okruhu vedení Občanského fóra. Kromě obstarání balkonu Melantrichu má ještě jednu „historickou zásluhu“: do politiky přivedl svérázného prognostika Miloše Zemana, který díky němu mohl vystoupil na letenské tribuně. V lednu byl kooptován do Federálního shromáždění, poslanecký mandát obhájil i ve volbách v letech 1990 a 1992.
V Občanském fóru zastával spíše umírněnou politiku, což ho přivedlo do opozice k „radikálům“kolem Václava Klause. Při štěpení Občanského fóra tak zůstal mezi těmi, kteří zbyli a z nouze si založili Občanské hnutí.
Ani tam však nevydržel dlouho: z nesouhlasu s ekonomickým programem hnutí, které se snažilo před volbami v roce 1992 předjíždět Klausovu stranu zprava, přestoupil do sociální demokracie. Ani zde však žádnou velkou politickou kariéru neudělal. Když Jiřího Horáka, předválečného člena strany a dlouholetého exilového aktivistu, na počátku roku 1993 vystřídal v předsednickém křesle Miloš Zeman, dostával se Kučera stále víc do opozice.
„Co zasedání, to jsme se hádali. Kdo chtěl uspět, musel být stejně sprostý jako on. Ale jak dlouho to vydržíte? Mně to bralo chuť a energii,“vzpomíná po letech.
V roce 1995 dal proto Kučera politice definitivní sbohem. A udělal další tlustou čáru ve svém životě. Pozemek v Nebušicích rozprodal na stavební parcely. „Byli jsme v situaci, že jsme nevěděli, co s penězi,“vzpomíná. „Rozhodli jsme se se ženou, že půjdeme z Prahy a zachráníme jednu památku.“
Volba nakonec padla na východočeský zámek Nové Hrady, který Kučerovi v roce 1997 koupili od restituentů spolu se 120 hektary pozemků za 14 milionů korun. Rokokový zámek, který vybudoval v letech 1774–1777 hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré, tehdy připomínal ruinu: střechami teklo, chyběla okna i funkční topení.
Petr Kučera s manželkou a čtyřmi dětmi za dvě desetiletí udělal z Nových Hradů jeden z turistických magnetů východních Čech. Na rekonstrukci zámku, hospodářských budov a rozsáhlých zahrad přitom nečerpal žádné dotace. „Dotace jsou nesmyslné, sám si to udělám mnohem levněji,“říká zámecký pán, který donedávna ještě neměl zahradníka a jehož manželka každý den peče všechny zákusky, které prodává zámecká cukrárna. „Kdybych neměl takovou ženu, jakou mám, nikdy bych to nedokázal.“