Vinou řidičů umírají 4 z 5 zabitých chodců

Počet střetů aut s pěšími loni narostl, přibylo i fatálních havárií. Nejčastější příčinou je neopatrnost

PRAHA Na tuzemských silnicích přibývá srážek aut s chodci. Loni se takových incidentů stalo 3532, tedy o 112 více než v roce 2017. Meziročně zároveň vzrostl počet pěších, kteří při dopravních nehodách přišli o život, ze 101 na 113 lidí. Historicky nejmenší číslo v kolonce těžce zraněných chodců tak lze brát jen jako slabou útěchu.

Alarmující je, že vlastní vinou minulý rok zemřelo dvacet a vážně se zranilo 106 chodců, tedy „pouze“necelá pětina. Zbytek jde na vrub motoristům. Vyplývá to z hloubkové analýzy brněnského Centra dopravního výzkumu (CDV), již mají LN k dispozici. „V loňském roce bylo vinou řidičů motorových vozidel usmrceno 78 procent ze zemřelých chodců,“řekla LN Veronika Valentová, ředitelka Divize dopravního inženýrství, bezpečnosti a strategií CDV. „Řidiči osobních automobilů usmrtili 64 chodců a těžce jich zranili 321. Vinou šoférů nákladních vozidel pak bylo usmrceno osm a těžce zraněno 47 chodců,“doplnil šéf Besipu Tomáš Neřold.

Ke vzniku havárií mezi auty a pěšími nejčastěji přispívá nepozornost, ať už chodce, či motoristy. Konkrétně u pěších je to dále nerespektování silničních pravidel či alkohol, pod jehož vlivem nejsou schopni adekvátně reagovat na nastalé situace. Jejich chování se tak stává pro řidiče těžko předvídatelné. Na vině je dle Igora Siroty z Ústředního automotoklubu též rostoucí počet aut a soustavné nedodržování rychlosti ze strany šoférů.

Letošní čísla vypadají příznivěji. Od ledna do června zemřelo 31 chodců, 202 jich bylo zraněno. V obou sférách jde o historická minima. Kritické období s tragickými výsledky však přichází tradičně v posledním čtvrtletí roku.

Chodci patří spolu s cyklisty mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu. Důvod? Jsou nejpomalejší, nechrání je karoserie a obvykle nenosí ochranné prvky jako třeba jezdci na kole. Tím spíše by měli být pozorní a sledovat, co se kolem nich děje. Na zřetel by to měli brát i motoristé, kteří tak ale mnohdy nečiní.

„Těžko říct, jestli se chování řidičů vůči chodcům horší, ale určitě se nelepší,“popsal dopravní expert Igor Sirota, mluvčí Ústředního automotoklubu (ÚAMK). „Část šoférů až příliš spoléhá na to, že ve svých moderních autech má technologie, které vše zvládnou. Ve městech jim ale v mnoha případech nejsou schopny na krátké vzdálenosti pomoci,“přiblížil.

Podle jeho slov stojí za vyšším množstvím nehod, jejichž účastníky jsou také pěší cestovatelé, i rostoucí počet automobilů. Po republice jich aktuálně jezdí zhruba 5,8 milionu, přičemž se soustředí především ve velkých městech.

Analýza vypracovaná Centrem dopravního výzkumu ukázala, že loni, stejně jako v předchozích letech, zahynula více než polovina chodců v noci. Zatímco během dne v důsledku havárie zemřelo 55 osob, v průběhu jeho temné části 58, tudíž 51 procent. Nutno ovšem podotknout, že tento podíl byl historicky nejnižší. Oproti tomu nejvyšší – 67 procent – zaznamenali analytici v roce 2007.

Převážná část životů chodců, přesněji 77 (68 procent), byla zmařena v obci. V nich došlo k dalším 475 incidentům, během nichž byli pěší těžce zraněni.

Novela z února 2016 sice zavedla lidem povinnost disponovat za snížené viditelnosti reflexními prvky, vztahuje se ovšem jen na výskyt mimo město či ves. „Doporučujeme chodcům, aby tyto prvky používali bez ohledu na to, zda se pohybují v obci, či mimo ni. Viditelnost zásadním způsobem zvyšuje bezpečnost,“vybídl ředitel CDV Jindřich Frič.

Podle něj je člověk vybavený reflexním prvkem vidět až na 200 metrů, což představuje dostatečnou vzdálenost pro adekvátní reakci motoristy. Pro představu: řidič jedoucí rychlostí 75 km/h potřebuje pro včasné zakročení alespoň 31 metrů, čemuž odpovídá zhruba jeden a půl sekundy.

„Je nutné si uvědomit, že tak triviální věc, jakou je například reflexní páska v hodnotě několika desetikorun, může zachránit život,“poznamenal Frič.

Do meziročního nárůstu počtu nehod s účastí chodců se výrazně promítla situace v hlavním městě. V Praze minulý rok nepřežilo srážku s dopravním prostředkem 25 lidí, k nimž se přidalo dalších 95 vážně zraněných.

Celorepublikově nejohroženější skupinou v tomto směru jsou pak starší 65 let. Čtyřicet z celkového počtu 113 loni usmrcených osob spadalo právě do této věkové kategorie. „Obvykle jsou to lidé, kteří špatně vidí, slyší, nemají pohotové reakce a nejsou zvyklí na tento hrůzostrašný provoz,“uvedl Sirota z ÚAMK.

Ačkoliv oproti roku 2012 se statistika obrátila k lepšímu, stále se nedaří naplňovat stanovené předpoklady Národní strategie bezpečnosti silničního provozu, která od té doby takřka každý rok očekávala mnohem méně mrtvých a zraněných. V letech 2012 až 2018 zahynulo celkem 848 chodců a dalších 4084 stihlo těžké zranění. To znamená o 81, respektive 125 více, než předpokládal dokument.

Česko je mírně pod průměrem i v případě srovnání se zbytkem Evropy. Zatímco kontinentální průměrný podíl zabitých chodců ze všech usmrcených na silnicích činil mezi lety 2011 až 2018 bezmála 20 procent, u nás to bylo 22. Hůře na tom bylo pouze pár národností – namátkou Maďaři (25 procent), Poláci (32) či Litevci (37). Naopak nejlépe dopadli Nizozemci (11), Finové (12) a Belgičané (13). Potvrzuje to i přepočet zesnulých chodců na jeden milion obyvatel. Zatímco evropský průměr vycházel na devět osob, v Česku se rovnal 13.

Snížení fatálních následků havárií je jedním z dlouhodobých cílů Evropské unie v dopravě. Napomoct by tomu měla i skutečnost, že všechna nová osobní auta budou muset být od roku 2022 vybavena bezpečnostními prvky. Mimo jiné systémem pokročilého brždění s detekcí chodců nebo měkčím čelním sklem.

„Asistenční systémy mohou eliminovat možné chyby řidiče a předejít nehodě, respektive významně snížit její následky. Proto je v případě pořízení vozidla vhodné věnovat jim pozornost,“zmínila Valentová z CDV.

Část šoférů až příliš spoléhá na to, že má ve svých moderních autech technologie, které vše zvládnou. Ve městech to ale často neplatí.