Nevyužitá příležitost
Ekonomika zrychluje, přesto se zadlužíme
Předsedové obou vládních stran na sebe křičí kvůli rozpočtu, což by nebylo samo o sobě tak překvapivé. Překvapuje snad jen, jak logické argumenty na obou stranách zaznívají. Každý si vybírá zrovna to, co se mu hodí říkat nahlas před voliči. Na pozadí toho všeho nám ale uniká to nejdůležitější – v době zrychlujícího růstu se chystáme zadlužovat.
Spory se totiž netočí kolem ekonomických otázek, ale jsou ryze politické. Šéf ČSSD Jan Hamáček by rád viděl více peněz v resortech, které ovládají jeho kolegové. A dává to smysl. Návrh systematicky preferuje ministerstva v gesci Babišova hnutí ANO.
Podle premiéra Andreje Babiše by naopak bylo bizarní, kdyby sociální demokraté nepodpořili rozpočet, který stojí na podpoře důchodců a rodin s dětmi. A má pravdu. ČSSD je jen smutná, že jí sociální téma a s ním i velkou část voličů bere politická konkurence.
ČSSD tvrdí, že se v době růstu dají získat příjmy zvyšováním daní. A opět je to rozumná úvaha. Babiš oponuje, že ČSSD by zaváděla nesmyslnou bankovní daň, a i s tím se dá snadno souhlasit, i když sám s ní také počítá, jen se bude jinak jmenovat. Souhlasit se dá i s upozorňováním na nedostatečné rezervy v boji proti suchu – a dalších rozumných myšlenek najdeme na obou stranách celou řadu. V boji o konkrétní čísla ale trochu zapadá číslo výsledné, tedy plánovaný čtyřicetimiliardový schodek.
Dobrá doba
Připomeňme si, že jakkoliv se ekonomové jen zřídka na něčem shodnou, tak panuje poměrně silný souhlas s tezí, že v dobách dobrých by se stát neměl zadlužovat. Stále se hádáme o tom, co dělat v dobách špatných, ale o těch dobrých máme poměrně jasno.
A doba je skutečně dobrá. Česká národní banka minulý týden zveřejnila novou prognózu, podle které v roce 2019 poroste česká ekonomika o 2,6 procenta, příští rok o 2,9 procenta a v roce 2021 dokonce o celá tři procenta. Náš růst by tak měl dokonce zrychlovat.
To je přesně doba, kdy se dá chytit příležitost za vlasy a udělat přebytkový rozpočet. Připravit se na dobu, kdy se státní kasa nebude plnit tak snadno. A nemuselo by to být ani politicky nepopulární. Ostatně sám Andrej Babiš se chtěl profilovat jako rozpočtově odpovědný politik. A dařilo se mu to. V loňském roce se mu podařilo docílit již podruhé mírného přebytku, i když se původně plánoval zadlužit.
Od roku 1996 se nám podařilo vytvořit přebytek jen dvakrát, a to právě v posledních letech. Jakkoliv i to lze ocenit, byly to minimální přebytky. Jen pro srovnání: loni to bylo, jako kdybyste spolu s manželkou oba vydělávali čistého 20 tisíc měsíčně a na konci roku se vám podařilo ušetřit tisícovku. V roce 2016 to bylo, jako kdyby se vám podařilo ušetřit zhruba jeden měsíční plat jednoho z vás. Lepší než nic, ale také žádný velký důvod k oslavě.
Na druhou stranu je nutné dát obrázek české ekonomiky do kontextu. Naše zadlužení vzhledem k HDP patří k nejnižším v Evropské unii. Několik let setrvale klesá, hlavně vlivem růstu HDP, a podařilo se nám i vytvořit menší přebytek. Ve srovnání s Řeckem či Itálií jsou naše rozpočty pohádkové. Je to jednoduše jenom škoda, že nedokážeme tak jedinečnou příležitost využít.
Když budeme pokračovat v analogii s rodinným rozpočtem, tak je to, jako kdyby se vám konečně dařilo v práci a každý rok vám výrazně přidávali. Vy byste na to zareagovali tím, že si vezmete půjčku na televizi za zhruba 14 tisíc korun.
Pravda, vaši sousedi si berou půjčky nejen na televizi, ale také na dovolenou, navíc to dělají už roky, takže si připadáte v zásadě dobře. Jenom si musíte položit otázku, zda by bylo opravdu tak těžké se nezachovat trochu odpovědněji. Je to prostě jenom škoda.
Každá půjčka na televizor v době, kdy se dala udělat rezerva na horší časy, bude bolet hned dvakrát
Jednou se nám to vrátí
Debata o schodku státního rozpočtu a zadlužení v současné vládní přestřelce jednoznačně chybí, přestože jde o číslo, které nejviditelněji svítí na každého, kdo si návrh rozpočtu otevře. Je to téma, kterým jsou protkané ekonomické učebnice a mělo by být zásadní. Místo toho sledujeme debaty o tom, z které hromádky by se na kterou mělo přelít pár miliard, kde zvýšit daně a nenaštvat si příliš voličů, a kde by se naopak hodilo voličům mírně přidat.
Je to pochopitelné. Do sestavování rozpočtu vstupují politické motivace, nikoliv ekonomická teorie. Navíc jsou čísla v desítkách miliard těžko představitelná. K tomu žijeme v době, kdy si půjčujeme za extrémně levné úroky. A nakonec se máme – samozřejmě ne všichni – čím dál tím lépe. Nemáme příliš důvodů snažit se na politiky tlačit, aby něco dělali jinak.
Vrátí se nám to totiž ve chvíli, kdy se karta obrátí a situace nebude tak příznivá. Až naše rodina přijde o zaměstnání. Každá půjčka na televizor v době, kdy se dala udělat rezerva na horší časy, bude bolet hned dvakrát. Jednou, protože ji budeme muset splatit, a podruhé, protože nebude z čeho. Nemusíme ale panikařit, naše rodina tuhle jednu televizi ustojí, a ustojí i všechny předchozí půjčky na auta a novou střechu. Trocha finanční gramotnosti by jí ale do budoucnosti pomohla.