Třídní justice

Ani za ušetřené peníze si ČSSD ctihodnost nekoupí

Zní to jako pohádka. Žila byla jedna ČSSD, která v roce 2000 vysoudila Lidový dům. To je takový velký dům, na který se skládali před více než sto lety sociální demokraté, a je to velmi výnosná stavba. Tak výnosná, že z ní straníci skoro dvacet let žili tak intenzivně, že ji téměř, jak se lidově říká, prožrali. Sociálním demokratům pomohl k získání domu jeden advokát. Jenže se s ním špatně domluvili na odměně, a tak se s ČSSD od roku 2004 soudil. Justice několikrát uznala jeho nárok na odměnu, ale ČSSD odmítala zaplatit.

Nakonec, když je advokát mrtvý a spor se táhne už patnáct let, kde se vzal, tu se vzal, rozsudek Nejvyššího soudu nařizuje dědicům, aby doložili zpětně, po devatenácti letech, jaké služby pro ČSSD advokát vykonal. Jinak nedostanou ani korunu z nároku svého otce. A pointa? Přece jasná, ČSSD se před časem rozhodla, že advokátovi nic nedluží, naopak dědicové dotyčného dluží straně. Nejstarší tuzemská strana se rázem z dlužníka stává věřitelem, aniž by vydala jediný halíř. Čekejme, že tohle mafiánské chování tuzemské soudy posvětí.

Je to jen pohádka, kladných hrdinů se ve skutečném světě zoufale nedostává. Advokát byl podobný vykuk jako straníci a konečná částka 330 milionů je víceméně vybájená. Jenže v tomhle souboji hrají klíčovou roli tuzemské soudy a ty místo nalézání práva předvedly flexibilitu vůči politické objednávce přímo ukázkovou.

Závěrečné poučení zcela odpovídá duchu doby, ti privilegovaní nakonec dluhy nemusejí platit. A ČSSD mocně posílila neblahý pocit veřejnosti, že politické strany sdružují to nejhorší, co tahle země unese.