Lidé pod vlivem zvláštní alchymie
Po sedmnácti letech se do oficiálního výběru slavného festivalu ve francouzském Avignonu dostalo české divadlo. Inscenaci Obyčejní lidé režisérské dvojice Jana Svobodová a Wen Hui nastudovalo pražského Divadla Archa.
čast na jedné z největších přehlídek není ale nijak jednoduchá. O úspěchu rozhodne přijetí publika i kritiky, říká v rozhovoru Damien Valette, který Divadlo Archa ve Francii zastupuje.
LN Jak jste se dostal ke spolupráci s Divadlem Archa?
Bylo to přes Wen Hui, protože s ní jsem se seznámil zhruba před deseti lety, když pracovala v Paříži. Loni na podzim mi vykládala o představení Obyčejní lidé , na kterém dělala s Archou, a přizvala mě ke spolupráci.
LN Jak se může dostat takové představení do oficiálního výběru avignonského festivalu? Protože si nedělám iluze, že konkurence je velká.
Ve Francii zastupuji a představuji několik umělců a umělkyň. Mezi nimi je právě i Wen Hui. Takže i její inscenace jsem představil festivalu a mluvil o tom, jak moc velký význam Obyčejní lidé mají. A pak mi najednou zavolala programová ředitelka festivalu Agnes Troly, že ji to zaujalo.
LN Myslíte, že podobná inscenace a téma může ve Francii vyvolat zájem a diskusi?
Ano, určitě. Víte, mám dojem, že v současnosti je zvlášť ve Francii velký zájem o demokracii. Společnost si klade otázky, co to demokracie je nebo co můžeme udělat pro to, abychom chránili své osobní svobody. A tohle představení se velice přesně dotýká těchto témat.
LN Na festivalu jsme viděli i poměrně velkou účast čínského umění, čínského zastoupení. Je Čína ve Francii populární?
Ano, víte, na Číně je bohužel vidět taková ta politická expanze. Takže vůči Číně panují jisté předsudky. I když právě proto je Čína ve Francii, nechci říct úplně, v módě. Ale čínská kultura je u nás skutečně velmi populární. Hodně si vážíme čínské kultury a vlastně ji obdivujeme. A zároveň ji tolik neznáme, protože se vše více méně točí kolem ekonomiky. Předsudek není vůči čínské kultuře, ta se ve Francii líbí, ale spíš vůči politice.
LN Jak vy nahlížíte na jednu z nejprestižnějších divadelních přehlídek, jakou je festival v Avignonu?
Festival je de facto takovou platformou, kde se vyjednává a kde se setkávají agenti z celého světa. Předvést svou inscenaci ale v takovém případě ještě neznamená, že máte úspěch po celém světě. Teprve po uvedení se totiž očekává přijetí publika i novinářů. A vlastně i dalších programových ředitelů jiných institucí. Pokud se úspěch a přijetí nedostaví, může nastat situace, že se představení dále neprodá a ztrácí na své publicitě. LN Jak je na tom pražské Divadlo Archa se svou inscenací Obyčejní lidé?
V tuhle chvíli máme už tak trochu vyhráno. Totiž ještě před uvedením v Avignonu si naše představení vybral pařížský Festival d’Automne, který se koná na podzim. Programová ředitelka tohoto festivalu už zná velmi dobře práci Wen Hui a chtěla uvést všechna její představení. Tak se zajímala io Obyčejné lidi a zařadila je na letošní 48. ročník. Uvedení čekáme ale i v dalších městech. Takže situace s naším představením je vlastně dobrá.
LN Takže na přijetí v Avignonu už vlastně tolik nezáleží?
Samozřejmě že účast v Avignonu má svou cenu a hodnota představení se zvyšuje. Takže význam to má nesporný. V tuhle chvíli máme naprogramováno několik zahraničních uvedení a to zvyšuje prestiž. Avignon nám může prestiž jen ještě zvýšit. Ale i tak záleží na přijetí publika, a to i tady. Víte, je to velmi komplikované. Vlastně se dá říct, že účast v Avignonu je i riskantní. Je tady tolik elementů, nebezpečí a tlaků, tolik očekávání, které v důsledku špatného přijetí mohou představení zlikvidovat.
LN A vy osobně už jste někdy zažil špatné přijetí v Avignonu? Co to znamenalo?
Ano, tu zkušenost mám. Herci a představení byli špatně přijati a inscenace tak prostě skončila a nebyl o ni zájem. Prostě mrtvá.
LN Festival v Avignonu není soutěžní přehlídkou. Nemá tak nějakého konkrétního vítěze.
Účast na takovém festivalu je ale zvlášť prestižní záležitostí. Nelze mluvit konkrétně o špatném představení. Předpokládá se totiž, že výběr je skutečně z toho nejlepšího. Takže se spíš pak hovoří o špatném přijetí v Avignonu. Taková inscenace má za sebou mnoho faktorů, které pak určí, proč se právě tahle líbila nebo nelíbila.
LN Jak vypadalo vyjednávání podmínek pro Divadlo Archa?
Festival mi původně nabízel jiný prostor, než je Divadlo Benoît-XII. A to Cour Saint-Joseph. Já jsem ale namítal, že tam je to moc velké, navíc venku. Prostě že se tento prostor nehodí, protože by to mohlo představení uškodit. Pak tedy přišli s Divadlem Benoît-XII. To se mi také nelíbilo a říkal jsem, že je to tam naopak moc malé. Volal jsem do Prahy, tam mi ale tenhle prostor odsouhlasili. Opakovaně jsem se jich ptal, zda jsou si jistí. Pokud totiž bude představení špatně přijato, může být jedním z důvodů i prostor, v kterém budou hrát. Jestli prostor není perfektní, můžeme rovnou mluvit o mrtvém představení.
LN Ano, diváci se prostě musí cítit dobře. V Avignonu se totiž první recenze předávají takzvaně „de bouche a oreille“, z pusy do ucha.
Ano, lidé o inscenacích hned mluví a doporučují si je slovně. Navzájem si mohou říct, že to či ono představení je dobré a stojí za vidění, nebo naopak. Právě i to, jak se cítí v hledišti, dělá své.
LN Takže uvedení na nejprestižnější scéně v Avignonu, Cour d’honneur v Papežském paláci, je vlastně risk.
Cour d’honneur je skutečně „top of the top“. Ale prostor je to zároveň dost složitý. A představení může zničit. Takže i když to může být a priori dobrá hra, prostor ji může zlikvidovat. Samozřejmě v Papežském paláci se představují jen ta skutečně nejlepší jména, umělci, kteří jsou známí, mají zkušenosti a jsou už v umělecké obci vážení. Festival v Avignonu tak nekazí reputaci umělci, ale v takovém případě může ovlivní reputaci konkrétního představení.
LN Může se třeba kritika a publikum tady v Avignonu minout v přijetí?
Samozřejmě. Publiku se takové představení může líbit a naopak u kritiky to může být propadák. V takovém případě i tak představení dál pokračuje a lidé jsou na něj přirozeně zvědaví. Horší je to pak s programovými řediteli. Když se jim představení nelíbí, pozitivní přijetí u publika nezmění nic na tom, že představení prostě nezařadí do svých programů.
LN Obyčejní lidé se avignonskému publiku podle vás líbili?
Ano, bylo to patrné hned po premiéře. Publiku i programátorům se líbili. Jak dopadnou recenze, to se teprve uvidí. Víte, po pětadvaceti letech v oboru vlastně nikdy nevím, jak co dopadne. Tady v Avignonu to je prostě taková zvláštní alchymie.
Autorka je spolupracovnice ČRo