V Beskydech se narodila vlčata
PRAHA Říká se, že vlk je plašší než srna. Proto je velmi obtížné vzácnou šelmu v přírodě zahlédnout. O to větší radost mají biologové, jimž se podařilo potvrdit narození hned sedmi vlčat. Zadařilo se smečce, která brázdí příhraniční Beskydy a Javorníky.
„Jsme rádi, že se nám po několika desítkách let, kdy se vlci na česko-slovenském pomezí vyskytovali spíše jen přechodně, konečně podařilo potvrdit rozmnožování těchto šelem. Doufáme, že se bude vlčí rodině dobře dařit,“říká koordinátor beskydského monitoringu velkých šelem Michal Bojda.
Teprve se uvidí, nakolik budou jeho slova jen zbožným přáním. Vlčí život je drsný a dospělost zdaleka nečeká na každé právě narozené vlče. „Pokud přežije polovina, bývá to pro smečku úspěch,“popisuje Bojda.
Vlci se do pohraničních hor vrátili v 90. letech. Od té doby se ochránci přírody marně snažili získat důkazy jejich úspěšného rozmnožování. Nynější „zářez“je proto mimořádně cenný.
„Prokázané úspěšné rozmnožování vlků v této okrajové části Karpat je významné také proto, že početní stavy vlka obecného jsou zde dlouhodobě velmi nízké,“vysvětluje Dana Bartošová z beskydské chráněné krajinné oblasti.
Zmíněná plachost vlků ztěžuje jejich pozorování. Proto není lehké zjistit ani jejich přesný počet. Existují jen odhady. Podle nich je nyní v Česku zhruba okolo stovky jedinců.
Vytrvalí poutníci
Ekologové je „stopují“prostřednictvím trusu. Jeho rozborem lze zjistit, čím se zvířata živí. Šelma obvykle potřebuje denně ulovit zhruba tři až pět kilogramů masa. Podle zpráv z Karpat nejčastěji loví jeleny, srnce, troufne si ale i na divočáka.
Kořist pronásleduje běžně i několik kilometrů, dokud ji neuštve. Srazí ji na zem a prokousne jí hrdlo. Pokud se vlkovi v lovu nedaří, umí se naopak delší dobu postit.
Trus ale slouží i ke sledování migrace. Díky získané DNA biologové sledují, kudy se zvířata pohybují při svých toulkách. Vlk je přitom znamenitý poutník, a tak se podařilo zjistit, že jedna šelma ze Šumavy došla až k německému přístavnímu Hamburku.
Ekologové jsou přesvědčeni, že návrat vlka značí dobrou kondici české přírody. Zejména chovatelé dobytka jsou ale znepokojeni. Stává se totiž, že zvířata vlezou do ohrady a usmrtí ovce, kozy nebo telata. Zejména na horských samotách by proto statkáři měli v noci řádně zabezpečovat své výběhy. Osvědčují se zejména elektrické ohradníky.
„V Německu razí heslo, že když chce vlk žrát ovce, ať ho to bolí,“tvrdí Jiří Malík, který sleduje vlčí populaci v okolí Teplic nad Metují.
„Nejlepší je ohrazení s elektrickým vodičem, jedním až třemi. Klíčový je ten spodní drát – měl by být ve výšce do dvaceti centimetrů a pod vysokým napětím, protože vlk nejčastěji překonává ploty podlezením,“doplňuje ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc.
Vlci jsou podle něj důležití pro hlídání přírodní rovnováhy. Likvidují přemnoženou spárkatou zvěř, která se živí převážně listnáči a tím nevědomky brání proměně českých lesů ze smrkových na smíšené či listnaté. Smrky jsou přitom extrémně náchylné k napadení kůrovcem, který v poslední době ve velkém devastuje české lesy.
„Ochranáři a lesníci se musí bavit o tom, co bude, až kalamita odezní. Nejlepší varianta je daleko větší podíl listnatých stromů. To ale nebude funkční, když bude nadbytek spárkaté zvěře,“zdůrazňuje Pelc.
Poprvé od 90. let minulého století se u hranic se Slovenskem podařilo potvrdit úspěšné rozmnožení vlků. Úspěch bude, pokud přežije polovina mláďat, říkají ekologové.