Za všechno prý může Amerika
Ano, leckteré potíže přišly do Evropy z USA. Ty ale dokázaly zareagovat správně
Evropa a její nejdůležitější motor – Německo – se nachází na pokraji prudkého ekonomického zpomalení, možná je už dokonce jednou nohou v recesi. V evropském ekonomickém zpravodajství se dočteme, že za to může Donald Trump. Byl to totiž právě americký prezident, kdo zahájil konfrontaci a obchodní válku s Čínou, a nejistota, která z toho pramení, zasahuje nejvíce ekonomiky závislé na exportu, jako je Německo.
Kdyby nebyl Trump, který dal výpověď svobodnému obchodu a multilateralismu, bylo by asi na světě dobře a mohlo by se asi nerušeně plánovat, vyrábět a obchodovat.
Evropu ještě oslabuje nejistota brexitu, ale kdo nejvíce podporuje brexit? No přece právě a zase tentýž zloduch Trump.
Podobné to bylo v roce 2008 a v letech bezprostředně následujících, kdy se eurozóna ocitla v existenční krizi. Její soudržnost byla tehdy testována finanční krizí, která se zrodila v USA za vlády republikánského – tedy opět pravicového – prezidenta George W. Bushe, v západní Evropě stejně neoblíbeného a většinou vysmívaného, jako je dnes Donald Trump.
Evropská neschopnost
Ano – finanční krize roku 2008 se opravdu zrodila v USA. Příčinou byla nezřízená hamižnost, stádní myšlení, ostrakizace kritického myšlení a bohorovnost finančních inženýrů, kteří si namlouvali, že přenesou riziko od amatérů k profesionálům v rámci tzv. sekuritizace. Pak tu byla korupce, bezhlavá deregulace finančního sektoru, skutečnost, že šéfové bank neměli ponětí, s čím se v jejich odděleních obchoduje, a vůbec tomu nerozuměli, stačilo, když to vynášelo. A nadutost a namyšlenost též znamenaly bezmeznou víru v to, že se lidem podařilo vymyslet svět bez krizí a recesí, kdy ekonomika a burza už jenom porostou. Ano, tohle všechno přišlo z USA a Evropa se přitom také spálila.
Jenže zatímco v USA zareagovali na krizi správně a rychle, Evropa se s jejími důsledky potýká dosud. Amerika včas vytipovala důležité banky a ty zachránila, stovky ostatních, nedůležitých nechala padnout. Evropa nebyla a dosud není schopna vytipovat systémově důležitou banku. Politici se zodpovídají voličům jen na národní úrovni a tam se jako důležitá jeví každá místní spořitelna. Americká centrální banka neváhala včas spustit odvážnou a experimentální politiku kvantitativního uvolňování a čelit krizovým deflačním tlakům, včas přenesla návrhy akademiků do praxe. ECB se spuštěním podobných opatření pět let váhala, byla pod politickým tlakem a nebylo zřejmé, zda vůbec smí eurozónu zachraňovat a fungovat jako věřitel poslední instance.
Podobné je to vlastně nyní. Ano, začal to Trump, ale americká ekonomika zdaleka není tak závislá ne exportu jako ta evropská, tedy především ta německá. A když jsem na něčem nebezpečně závislý, měl jsem s tím dávno něco dělat. Více podpořit sektor služeb, domácí investice a poptávku.
Není přece vinou Ameriky, že EU je stále ještě institucionální polotovar, že jde stále pouze o integrační projekt či experiment a že další integraci není veřejné mínění vůbec nakloněno. Není chybou Ameriky ani Číny, že Evropa zaostává v inovacích, ve vývoji baterií i autonomních vozidel, ve vývoji i v aplikaci umělé inteligence, v robotizaci, v tzv. big data, strojovém učení atd.
Boj, který Evropa možná prohrála A zase jsme u zlé Ameriky. Zlá Amerika vymyslela ďábelský vynález Facebook, který kazí a stravuje společnost i politiku, který vytváří společnost bublin a zákopů, podporuje polarizaci a ostrakizaci a nálepkování lidí s jiným než správným názorem. Nebýt Facebooku a Twitteru, nebylo by Trumpa ani brexitu, říkají si Evropané.
Evropa je proponentem humánní regulace v Americe stvořených gigantů, které sklízejí osobní data a nejsou moc zvyklé platit daně. Je dobře, že se EU i národní státy snaží bohorovné internetové giganty dodanit a srovnat podmínky, ale kde je nějaký ten evropský Facebook nebo Google? Máme se snad spokojit s tím, jací jsme humanisté, a mít příjemný pocit, že my sami jsme tyto Frankensteiny do světa nevypustili?
Bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer právě publikoval na serveru Project Syndicate článek o tom, že Evropa musí okamžitě přidat v digitalizaci a dosáhnout digitální autonomie. Moderní ekonomika bude stát na cloudech a velkých objemech dat, EU musí investovat do počítačové kapacity, do cloudů. Není prý možné vše ponechat pouze na soukromém sektoru.
Ono to ale skoro vypadá, že tento boj už Evropa prohrála. Nemůže konkurovat Číně, která orwellovsky a bezskrupulózně zpracovává osobní data, jež si Číňané nikdy vlastně ani nezvykli považovat za privátní. Čínský dohledový kapitalismus umožňuje obrovské úspory z rozsahu v rozvoji a aplikaci technologií. A Evropa už asi nestihne dohnat Ameriku, která umí lépe financovat vědu a výzkum, ale hlavně dokáže dynamicky přelévat soukromý kapitál tam, kde se nejrychleji zhodnocuje. Nafukuje to sice bubliny a rodí to Frankensteiny, ale to je asi nutná cena za to, že vůbec existuje dynamický systém. Digitální autonomie v Evropě nevznikne proto, že o tom nějaký zelený funkcionář napíše článek.
Snažíme se sice bohorovné internetové giganty dodanit, ale kde je nějaký ten evropský Facebook nebo Google?