David proti Goliášovi
Jedenáct let od rusko-gruzínské války je evropská a euroatlantická integrace Gruzie nezvratná
Jak se zdá, svět si začíná uvědomovat, že ruská propaganda, stejně jako další prostředky hybridní války, kterou vede, není fikcí a v éře digitálních technologií by se mohla stát reálnou hrozbou národní bezpečnosti. Pro některé státy to může být novinka, Gruzie k nim však bezpochyby nepatří. Tato malá země u východního pobřeží Černého moře, s minulostí zatíženou břemenem ruské okupace už dávno pochopila, jakou taktiku Kreml používá.
Když zkolaboval sovětský režim, Moskva se rozhodla podnítit separatistická hnutí v gruzínských regionech Abcházii a Jižní Osetii, když je tajně a někdy i zcela otevřeně podporovala. Vše vyústilo počátkem devadesátých let minulého století v otevřené projevy nepřátelství a v důsledku úsilí rozpoutaného vojenskou mašinerií Ruska skončilo tím, že Gruzie ztratila možnost vykonávat své legitimní pravomoce nad dvaceti procenty svého území. Ačkoliv Moskva separatistické režimy v obou regionech jednoznačně podporovala, v letech 1990–2000 vydávala oficiální prohlášení, že její role se omezuje pouze na udržování míru, aby tak ospravedlnila svou nelegální vojenskou přítomnost na půdě sousední svrchované země.
Porušení principu územní integrity suverénního státu
Na toto porušení elementárního principu územní integrity suverénního státu není možné pohlížet jen jako na pokus Ruska udržet si kontrolu nad zeměmi ve svém bezprostředním sousedství. Ve světle lítého boje, který Rusko vede proti Západu, to má širší konotace. Celý problém se stal přirozeně mnohem naléhavějším, když Gruzie začala otevřeně projevovat své ambice stát se součástí evropského a euroatlantického společenství. Je nezbytné otevřeně říci, že ruské snahy ztěžovat proevropskou politiku Gruzie v roce 2008 nabyly mnohem agresivnější formy přímého vměšování se. Provokace kulminovaly vojenskou agresí obrovských rozměrů proti Gruzii a posloužily jako test toho, co se později opakovalo na Ukrajině.
Od srpnové války dnes uplynulo jedenáct let, Rusko ale stále nesplnilo své mezinárodní závazky. Rok po skončení této války, když Moskva uznala takzvanou nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, okupační režim, většinou s použitím map sovětského generálního štábu z roku 1984, začal stavět plot, aby vyznačil to, čemu říká „státní hranice“s Gruzií. V důsledku toho bylo rozděleno území a lidé a tím i znemožněn volný pohyb osob. Dodnes je místní obyvatelstvo odříznuto od zemědělské půdy, škol a hrobů svých předků.
Ploty, ostnatý drát, kontrolní stanoviště a zákopy se dnes táhnou na šedesáti z 391 kilometrů administrativní hranice Jižní Osetie, 230 kilometrů z toho probíhá hornatým územím. Téměř každým dnem jsou hlášeny únosy gruzínských občanů kvůli výkupnému, vraždy a pokusy loutkových režimů v obou okupovaných regionech, podporovaných Ruskem, zmocnit se dalšího gruzínského území. Většina lidí žijících na okupovaných územích, kterým ostnatý drát brání ve svobodném pohybu, jsou etničtí Oseti. To je další důkaz toho, jak nedůležití jsou pro okupační síly lidé a jejich práva, jak tyto okupační síly nezajímá etnická příslušnost, ať již by se jednalo o Gruzínce, Abcházce, či Oseta.
I za těchto podmínek se Gruzii zdařilo uskutečnit ekonomickou a společenskou transformaci a zajistit udržitelný hospodářský rozvoj země. Navzdory pokračující okupaci jedné pětiny svého území Gruzie prokázala, že je stabilní, demokratickou zemí, jež je schopna dosáhnout úspěchu, a že její směřování k evropské a euroatlantické integraci je nezvratné. Výhody, které Gruzie využívá jako výsledek politických vazeb a hospodářské integrace s EU, stejně jako úzká spolupráce s dalšími partnery, jsou něco, co by Gruzie ráda sdílela s lidmi na druhé straně okupační linie, ačkoliv tyto snahy pravidelně narážejí na odpor Ruské federace.
Malé země mají s ohledem na své zdroje, jako je tomu i v případě Gruzie, jen malou či žádnou možnost odolat tlaku a agresi ze strany Ruska. Z toho důvodu je nezbytné, aby mezinárodní společenství spojilo své síly a zaujalo v této záležitosti pevný a konzistentní postoj. Česká republika je jedním z nejrozhodnějších podporovatelů územní celistvosti a svrchovanosti Gruzie a svou podporou vysílá Rusku jasný signál, že jeho provokativní akce proti suverénním zemím a útoky na řád založený na dodržování mezinárodně platných zásad a pravidel nejsou a nemohou být akceptovány. Toto je jediný odstrašující faktor, který může přimět Rusko k tomu, aby plnilo své mezinárodní závazky. V historii se vyskytly tu a tam události přinášející naději na změnu, ty se ale mohou opakovat, jen když budeme jednat společně. Koneckonců tohle vše je spojeno s budoucností Evropy, zachováním míru a bezpečnosti a takovýto boj nemůže nikdo vyhrát sám.
Navzdory pokračující okupaci jedné pětiny svého území Gruzie prokázala, že je stabilní, demokratickou zemí, schopnou dosáhnout úspěchu