Nekonečný příběh na Karlově mostě
Příběh nasprejovaného nápisu na pilíři Karlova mostu rezonuje v médiích už týdny. Jakkoli působí neuvěřitelně, jeho peripetie vycházejí z reality, která se odvíjela jinak, než se čekalo.
Němečtí sprejerové nepředpokládali, že budou chyceni. Policie nepředpokládala, že její práce zadržením sprejerů neskončí, když zanedlouho začala hledat toho, kdo jejich výtvor vyčistil. Identita čističe ji zřejmě zajímala v souvislosti se soudním líčením, které se uskuteční proto, že se Němcům znelíbily uložené tresty, což tedy také bylo překvapením. Těšíme se, že nám
policie sdělí, zda našla – nebo nenašla – nějaké spojení mezi čističem a vandaly či jejich advokátem. To, že takové spojení popřel čistič, nestačí.
Památkáři a restaurátoři nepředpokládali, že jejich obvyklé postupy tentokrát selžou. Veřejnost, která je na byrokratické průtahy alergická, reptala proti jejich pomalosti ještě před zásahem čističe. Do budoucna by nebylo od věci, kdyby památkáři svolávali méně odborných komisí a méně investovali do zbytečných průzkumů a výzkumů. To neznamená, že výzkum je v rámci restaurátorského zásahu zbytečný, naopak. Musí ale být přesně zacílen na to, co je třeba doopravdy zjistit. To, že se zkoumá jen proto, aby se zkoumalo, je bohužel častou situací.
Přesto mají památkáři pravdu, když tvrdí, že pan Černý pilíř vyčistil neodborně i v případě, že jej nepoškodil. Je to památková péče, kdo má v takovém případě rozhodovat, jaká technologie bude použita, neboť je nutné se předem ujistit, že památka nebude během zákroku jakkoli narušena. Mytí vodou nemůže pískovci ublížit, ale v případě vody pod tlakem to nemusí vždy platit. Proto je třeba souhlasit s tím, že kulturní památky má opravovat školený restaurátor nebo někdo, kdo pracuje pod jeho dohledem. Taková situace tu mohla klidně nastat, kdyby ovšem obě strany byly ochotné ke spolupráci.
Primátorův dvojí metr
Pan Černý neměl v úmyslu se k vyčištění nápisu přihlásit, pod vlivem vývoje událostí tak nakonec učinil. Svůj čin popsal jako důsledek ušlechtilých pohnutek, za což sklidil aplaus. To, že graffiti umyl ve chvíli, kdy měla začít práce restaurátorů, osvětlil tak, že v následujících dnech by už graffiti umýt nešlo – a kromě toho se mu nelíbilo čištění chemickými prostředky. Fakt, že restaurátoři zůstali bez práce, snížilo náklady na jejich práci v podstatě na nulu, což zvýšilo šance německých vandalů na zrušení pokuty, čehož se bezpochyby budou domáhat u soudu.
Do kritiky památkářů se zapojil i pražský primátor Hřib. Čin pana Černého vychválil, neboť jednal „tak trochu po pirátsku“. Zajímavé je, že když sochař Váňa „tak trochu po pirátsku“přivezl na Staroměstské náměstí mariánský sloup, primátor dlouze hovořil o protiprávním jednání. Averze primátora k mariánskému sloupu se podivuhodně doplňuje s jeho velkorysostí vůči dvojnásobné vraždě, již spáchal pan Černý. Odpykal si trest a chce být užitečný, říká primátor. To je jistě pravda, nicméně dva lidé jsou pořád mrtví. Vyčištění jednoho ani tisíce graffiti na tom nic nezmění. To by si měl uvědomit především pan primátor.