Rakouskem na kole
Cyklistický výšlap do největšího kopce i projížďka překrásnou rovinou podél Dunaje
Rakousko je rájem cyklistů. Nekonečné cyklostezky vedou snad všude. Země nabízí dva cyklistické extrémy. Alpskou Grossglockner Hochalpenstrasse a pak dunajskou cyklostezku, na které se člověk zpotí jen málokdy.
Slavná Grossglockner Hochalpenstrasse, když se na ní vydáte na kole, je skoro sto kilometrů dlouhá a plná emocí. Budete se proklínat, budete se radovat z neuvěřitelných výhledů, budete se chtít vrátit, budete slavit, když dosáhnete cíle, budete si užívat nekonečný sjezd a hlavně – budete navždy vzpomínat.
Pod Grossglockner v šest ráno Fotografie téhle silnice mohou cyklistu vyděsit. Stoupání plné zatáček se totiž zdá být nekonečné. Startovat se dá ze dvou míst, která silnice propojuje. Jedním je Fusch ve výšce 813 metrů nad mořem na severní straně hlavního alpského hřebene, druhým pak Heiligenblut ve výšce 1288 metrů na straně jižní. Odtud vede cesta jen nahoru. Až do nejvyššího bodu, jímž je krátký tunel v místě nazvaném Hochtor ve výšce 2504 metrů. To ale předbíháme.
Začínáme v typické alpské vesničce Fusch, ležící dvacet minut jízdy od alpských středisek Kaprun nebo Zell am See. Cesta z Česka sem trvá pět až sedm hodin. Jet se dá přes Linec a Salcburk, případně západní trasou přes Německo – po dálnici z Plzně na Regensburg, Mnichov a Zell am See.
Vesnice Fusch, celým názvem Fusch an der Grossglockner, leží ve stejnojmenném údolí dravé řeky Fuscher Ache. Sedm set obyvatel, kostel, pár obchodů. Je to ideální startovací místo pro ty, pro něž je Grossglockner Hochalpenstrasse cíl. Kdo chce slavnou silnici dobýt na kole, musí vstávat brzy. Proto je dobré se poblíž jejího začátku i ubytovat. Fusch nabízí několik menších penzionů i velmi dobrý kemp Camping Lampenhäusl. Za dospělou osobu ve stanu pro dva tady za noc zaplatíte šest eur, za auto tři eura. Kdo chce bydlet v penzionu, musí počítat saspoň s padesáti eury za pokoj.
Teď ale do pedálů. Na Grossglockner Hochalpenstrasse by si amatérský cyklista měl vyhradit celý den. Se zastávkami na odpočinek, kochání krajinou, oběd a svačinu ho bude potřebovat. Dobré je vědět, že silnice je otevřená denně od začátku května do začátku listopadu. Motorkáři a motoristé za její použití platí hodně: 26,50 a 36,50 eura. Cyklisté mohou na silnici vyrazit zdarma. Dodejme, že motorizovaní Rakušané bývají vůči cyklistům přátelští.
Ztratit se nemůžete
Silnice se v období od 16. června do 15. září otvírá v šest hodin ráno. Trasa je jasná, ztratit se tady nedá – prostě šlapete pořád do kopce a počítáte jednu zatáčku za druhou. Cestou se dá zastavit na řadě míst s krásnými výhledy. Nabízejí se i horské restaurace a muzea. Úžasné je sledovat, jak se mění okolní krajina s tím, jak se člověk přibližuje vrcholu cesty, průsmyku Hochtor, který ale není tím opravdovým cílem. Kdo podcení teoretickou přípravu, může být po hodinách šlapání do kopce mírně deprimovaný. Když už totiž Hochtor vidíte, říkáte si, že trápení je konec. Výš už to nejde. Navíc tady, uprostřed tunelu, se nachází hranice mezi spolkovými zeměmi Salcbursko a Korutany.
Ale tady cíl ještě není. Zbývá dvacet kilometrů na Vyhlídku císaře Františka Josefa (Die Kaiser-Franz-Josefs-Höhe) v nadmořské výšce 2369 metrů. Ano, její nižší nadmořská výška znamená, že je před námi kopec dolů. A bohužel při cestě zpět opět nahoru. Pro mnoho už dost zmožených cyklistů natolik děsivá představa, že se obracejí a vrací do Fuschu.
Kdo pokračuje dál, za odměnu si může užít pohledy z vyhlídkové plošiny, která dostala své jméno podle císařovy návštěvy v roce 1856. Hlavní hvězdou je tady 3798 metrů vysoký masiv Grossglockner a také Pasterze – největší zachovalý ledovec východních Alp, na který lze sejít pěšky, případně sjet lanovkou. Odměnou pak může být návštěva restaurace.
Teď už jen zvládnout cestu zpátky. Ta zpočátku, konkrétně opět k průsmyku Hochtor ve výšce 2504 metrů, bolí, ale k němu už člověka žene vědomí, že potom má před sebou už asi ten nejdelší sjezd svého života – 26 kilometrů z pořádného kopce.
Jde to i bez kopců
Kdo se kopců bojí, má jinou možnost, jak strávit dovolenou na kole – Dunajskou stezku. Ta nabízí stovky kilometrů po kvalitních asfaltových cestách. Kdo na ni vyrazí, užije si nádhernou krajinu podél druhé nejdelší řeky Evropy, vinice na svazích i historická města, jimiž Dunaj protéká. Dunajská stezka je taková cyklistická dálnice. Proto tu není problém s ubytováním v kempu či penzionu.
Pro návštěvníky z Česka je ideální start v Linci, který sám stojí za prohlídku. Je určitě dobré nevynechat například obrovskou novogotickou katedrálu Mariendom, do které se údajně vejde až dvacet tisíc lidí. Navíc má přístupnou věž, která je jen o pár metrů nižší než věž slavnějšího vídeňského Stephansdomu. Kvůli výhledu na celé město se sem určitě vyplatí po stovkách schodů vyšplhat.
Po pětadvaceti kilometrech od Lince je pak další místo, které stojí za zastávku. Koncentrační tábor Mauthausen, kde při práci v kamenném lomu nebo přímo během řízených poprav zemřely desítky tisíc lidí, kromě jiných například 254 příbuzných a spolupracovníků členů týmu Anthropoid, jehož cílem bylo zabití říšského protektora Reinharda Heydricha.
Na rozdíl od pohodové jízdy podél Dunaje tady bude ale potřeba šlápnout do pedálů. Tábor je ukrytý na kopci asi jeden a půl kilometru nad stejnojmenným městem v údolí řeky.