Terminologická

ryze českých (nebo přesněji: u slov, která čeština zdědila ze svého praslovanského základu), jako příklad nabízím pár „vymýtit“/„vymítat“, který má navíc osobitý půvab v tom, že kdo si jeho členy splete v psaném textu, vyrobí hrubku. Vynalézavý duch mluvčích češtiny ovšem neustrnul na takových vousatých příkladech, a tak jsem nedávno v našem sběrném dvoře zaslechl, jak se jakýsi bodrý muž dotazoval obsluhy, kam má „vodložit ty heligonový žárovky“.

Něco jiného ovšem je, když jsou významy slov měněny nikoliv spontánní jazykovou činností, ale záměrně. Účinek slov na mysl lidí je značný a toho různé režimy, hnutí či zastánci názorových směrů využívají k propagaci vlastních a difamaci cizích idejí. Jako příklad si můžeme uvést posun významu dříve zcela běžného výrazu „sedlák“, jemuž byl v době kolektivizace vtištěn tak silný negativní přídech, že mu to z těch padesátých let vydrželo až dodnes, a zřejmě proto v televizním zpravodajství pravidelně slýcháme o „farmářích“i u nás, nikoliv jen na Divokém západě.

Což nás přenáší do současnosti, v níž na naše podvědomí pomalu začíná působit záměnné (a v mnohých případech také záměrné) používání slov „uprchlík“a „migrant“v některých médiích, jako by ta slova snad znamenala totéž. Jenže neznamenají: výkladové slovníky češtiny (i jiných jazyků) každého poučí, že „migrant“je prostě ten, kdo migruje, neboli mění místo bydliště, zatímco „uprchlík“prchá před nějakým nebezpečím či ve snaze nabýt svobodu. Migrant si prostě hledá nové místo k životu, zatímco uprchlík by se rád vrátil tam, kde žil dříve (nemyslím teď samozřejmě „uprchlíka z vězení“), jen co nebezpečí pomine.

Celé mi to připomnělo starý bulharský vtip. Otázka: Co v životopisu Todora Živkova znamená, že byl během války v poloilegalitě? Odpověď: To znamená, že se skrýval, i když ho nikdo nehledal.

Takže – pokud budeme například ze slohových důvodů hledat české synonymum k cizímu výrazu „migrant“, navrhuji, abychom těm, co odněkud prchají, i když jim nic nehrozí, říkali „polouprchlíci“. KAREL OLIVA