O život jde nejen čápům a sovám

PRAHA Plošná likvidace hrabošů jedem může ohrozit mnoho ptáků. Největším úskalím podle Václava Zámečníka z České ornitologické společnosti je, že se o důsledcích toxické látky příliš neví.

LN Jak plošná aplikace rodenticidu Stutox II ohrožuje ptactvo?

Stutox II je vysoce toxická látka. Může se stát, že jej pozřou ptáci, kteří se pohybují po poli, na němž bude rozmístěný. Existuje ale i riziko druhotných otrav. To znamená, že hraboš, který přípravek pozře a přiotráví se, posléze může otrávit ptačí či savčí predátory, jimž poslouží jako potrava. Výzkumy sice ukazují, že riziko není příliš vysoké, ale nelze ho vyloučit. Největším úskalím ale je, že se o jedu moc neví.

LN Jak to?

Nemáme k němu žádná odborná data z terénu. Není vyhodnoceno, jak rizikový opravdu je. Můžeme tak jen spekulovat, co vše může způsobit. Případy, kdy došlo k úhynům přímým pozřením, zdokumentované jsou, šlo ale spíše o savce, jako jsou třeba zajíci či srnci.

LN Pro jaké ptačí druhy představuje největší hrozbu?

Pokud by se jednalo o přímou otravu, řeč je o druzích, jež nemají úzkou specializaci jen na rostlinnou či živočišnou potravu, tedy krkavcovití ptáci, čápi, volavky. Při sekundárním druhu otravy je škála predátorů široká – od ťuhýků, sýčků, káňat, poštolek až po sovy. Roli hraje velikost těla a množství jedu, které se do těla dostane.

LN Dovedou někteří z ptáků rozpoznat, že je hlodavec otrávený, a vyhnou se mu tak?

Když se dělaly laboratorní pokusy s lasicí kolčavou a poštolkami, ukázalo se, že dravci otrávenou část odmítli přijmout. Někteří jedinci jsou tedy schopni rozpoznat, že část jejich potravy je problematická, a mohou ji vyvrhnout.

To však neplatí třeba u sov, které konzumují hraboše vcelku. Opět ale nevíme, jestli budou sbírat uhynulé či přiotrávené hraboše. Proto plošnou aplikaci odmítáme, neboť rizika nejsou malá. LN Jak jinak by se tedy podle vás mělo s přemnoženým hrabošem bojovat?

Předpokládám, že hlavní důvod, proč se přistoupilo na současný krok, je ochrana zimních plodin, protože obiloviny, které byly hrabošem poškozeny, mají víceméně po sklizni. Nyní tak došlo k tomu, že se hraboš na polích příliš nevyskytuje a stáhl se do jejich okolí, kde bude velmi pravděpodobně docházet k jeho přirozeným úhynům a počty opět prudce klesnou. Jeho rozmnožování je u konce. Z toho důvodu podle nás plošná aplikace není nutná. Vhodné by bylo zasáhnout do hrabošova biotopu, aplikovat třeba hlubší podmítku.