Kurdové usmiřují USA a Turecko
Projekt turecko-americké bezpečnostní zóny v Sýrii má i přes odpor režimu v Damašku naději.
Vjezd na nedávno dobudované obří letiště v Istanbulu hlídají ozbrojenci v kuklách. Vstupní kontrola je zevrubnější než obvykle. Jestli mimořádná opatření souvisí s napětím kolem kurdské enklávy v Sýrii, není jasné, načasování tomu ale víc než napovídá.
Budoucnost východního cípu Sýrie se v Turecku vrátila mezi ústřední témata dění po nedělním prohlášení prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na konferenci velvyslanců v Ankaře: „Už co nevidět se pohneme dál v úsilí, které jsme započali operacemi Štít Eufratu a Olivová ratolest, a přikročíme k dalším akcím,“řekl turecký prezident.
První z operací měla oficiálně vyčistit v srpnu 2016 syrské oblasti u hranic s Tureckem od takzvaného Islámského státu (IS), ve skutečnosti ale bylo jejím cílem oddělit dvě kurdské enklávy, Rojavu a Afrín. Účelem druhé akce pak už bylo zcela nepokrytě vyčistit region Afrín od kurdských milicí YPG, které Ankara považuje za teroristy spojené s marxistickou Stranou kurdských pracujících (PKK), ilegálně působící v Turecku.
Třetí vojenská operace ohlášená Erdoganem pak měla fakticky zlikvidovat zbývající enklávu známou pod neoficiálním názvem Rojava, kde si kurdské síly YPG udržují autonomii. Ta má mnohé atributy samostatného státu a zdejší samospráva skutečně s PKK víc než sympatizuje. „YPG nejsou ničím jiným než sekulární verzí Islámského státu, obě organizace přitom mají na svědomí řadu útoků na tureckém území,“píše v provládním tureckém listu Daily Sabah komentátor Melih Altinok.
Usmíření navzdory Damašku Na druhou stranu to byli právě rojavští Kurdové, kdo spolu s místními křesťany, některými arabskými kmeny a za pomoci spojenců z USA a NATO porazili za cenu vlastních obětí Islámský stát.
Američtí partneři Kurdů proto tureckému záměru vyčistit severovýchod Sýrie vytrvale vzdorují a po třech dnech vyčerpávajících rozhovorů se nakonec dohodli s Tureckem na zřízení příhraniční bezpečnostní zóny.
Ta je zhruba polovičním kompromisem. Dosáhne do třicetiaž čtyřicetikilometrové hloubky syrského území (USA původně chtěly 14 kilometrů), jednotky YPG v tomto pásmu odevzdají těžké zbraně, zboří opevnění včetně podzemních chodeb a nebudou vyvíjet žádnou činnost (Turecko původně chtělo „vyčistit“od kurdských bojovníků celou enklávu).
„Jako první krok zřídíme v Turecku společné operační centrum s cílem kontrolovat dění v bezpečnostní zóně společně se Spojenými státy,“konstatuje v prohlášení turecké ministerstvo obrany. Proti vzniku operačního centra a plánům na zřízení bezpečnostní zóny ale protestuje vláda v Damašku. „Jde o nebezpečnou eskalaci ohrožující mír a stabilitu v oblasti,“uvedla státní agentura SANA s tím, že dohoda je „agresí ze strany Turecka a USA“.
Islamisté na vzestupu
Sýrie se stala arénou, kde si velmoci vyřizují své účty, a tak tomu je i v případě kurdské autonomie. Vzhledem ke spojenectví YPG s Američany lze jen těžko čekat, že by se do věci vložilo Rusko, a jihovýchod Sýrie není prioritou ani pro dalšího spojence syrského režimu Baššára Asada, Írán. Projekt společné bezpečnostní zóny má tak značné naděje, že se ho podaří dotáhnout do konce a zlepšit tak poslední dobou ne právě dobré turecko-americké vztahy.
Nadějnou zprávou je příslib turecko-amerického partnerství i z dalšího důvodu. Podle zprávy nezávislé kontrolní agentury Pentagonu totiž IS využívá mocenského vakua, způsobeného mimo jiné i stahováním amerických vojáků ze Sýrie, a obnovuje své síly.
Zvláštní riziko v tomto směru představují i uprchlické tábory, kde mohou extremisté snadno verbovat své sympatizanty. Podle izraelského deníku The Jerusalem Post, který ze zprávy cituje, mohou být jen v jednom z největších táborů na severovýchodě Sýrie, al-Húlu, až desetitisíce příznivců islamistů.