Mečiarizace Hamáčka

Vypadá to tak, že comeback někdejšího silného muže Slovenska u nás nejvíce inspiroval sociální demokraty. Při rozhovorech s ministryní financí Alenou Schillerovou o státním rozpočtu postupují tzv. mečiarovskou taktikou, kterou úspěšně praktikoval slovenský premiér vůči předsedovi české vlády Václavu Klausovi při vyjednávání podmínek rozdělení republiky. Trik Vladimíra Mečiara spočíval v tom, že na začátku jednání stanovil nesplnitelné požadavky, přitom věděl, že i když nakonec vyjedná jen polovinu, výsledek bude více než uspokojivý. Bez ohledu na to, jak jednání o rozpočtu skončí, by se šéf ČSSD při žádosti o další miliardy pro svůj resort měl nejdříve podívat na to, zda by některé strategické záležitosti nemohl řešit jinak než doposud.

Proto by ministerstvo vnitra, pod které spadá policie a jiné bezpečnostní složky státu a jež dohlíží v mnoha oblastech na řádný výkon státní správy a samosprávy, mělo být následováníhodným příkladem i pro ostatní. Bohužel v oblasti zadávání veřejných zakázek je tomu na tomto resortu, dlouhodobě vedenému ministry za ČSSD, nyní přímo předsedou Janem Hamáčkem, právě naopak.

Ještě ani neodezněla aféra s údajně diskriminačním tendrem na nákup aut pro vnitro za více než dvě miliardy korun a už se rýsuje další, možná ještě křiklavější a systémově

fatálnější. Bavíme se o záležitosti, která snese srovnání s problémy, jako byla slavná pražská Opencard nebo jakým je současná totálně nepřehledná situace ohledně provozovatele elektronického mýta.

Konkrétně jde o další rozvoj radiokomunikační sítě bezpečnostních a záchranných složek. Tedy o problematiku, která běžnému občanovi nic neříká, ale jež je kritická pro řádné fungování státu při zajištění bezpečnosti, zejména v případě mimořádných situací, jako jsou živelní katastrofy či nehody. Tuto síť pro stát historicky, již od devadesátých let, zajišťovala ve spolupráci se zahraničními partnery firma Pramacom pod názvem Pegas. Později byla tato síť modernizována a rozvíjena, přičemž tyto dodatečné činnosti byly nadále bez výběrového řízení zadávány napřímo opět Pramacomu na základě argumentu o jejím exkluzivním postavení.

Jenže už asi pět let se ví, že kvůli obrovskému technologickému vývoji ve světě je nutná změna. Stávající síť je zastaralá, neumožňuje efektivní datové přenosy a je potřeba hledat modernější řešení. A to by mělo být řádně vysoutěženo, aby stát za peníze daňových poplatníků dostal opravdu to nejlepší a pokud možno i nejlevnější řešení a aby nedošlo k porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek. Ministerstvo však dělá vše pro to, aby nové řešení opět dodal stávající dodavatel bez soutěže. Hamáčkův resort sice vytasil v podobných případech často používaný argument, že je nutné zajistit kontinuální podporu stávajícího systému, ale ptejme se, zda ve skutečnosti nejde o první kroky k vytvoření systému zcela nového, avšak se starým dodavatelem. Ten pak předurčí podobu této sítě na desítky let dopředu. Celé je to navíc zdůvodňováno tak, že by soutěž ohrozila utajované informace, přestože rozhodující data jsou veřejně známá a v minulosti prý utajovaná nebyla. A pozor, bavíme se o částce kolem čtyř miliard korun a v dalších fázích spíše o deseti.

Resort vnitra, který měl na přípravu na současnou situaci dlouhé roky, nyní kličkuje a zaklíná se časovou naléhavostí a bezpečnostními riziky, vytváří legendy o utajovaných informacích a věc předkládá vládě bez rozpravy, aby se nikdo nezačal pídit po podstatě, a i nadále odmítá vypsat výběrové řízení. Daňové poplatníky to jistě bude stát spoustu peněz, povede to k vleklým řízením před antimonopolním úřadem, Evropskou komisí, nebo dokonce k soudním sporům či arbitrážím. Nevíme, zda ministr Hamáček tohle vše neví, nebo činí vědomě. Ale takto mrhat miliardami ze státního rozpočtu by nemělo být tolerováno.

Ministerstvo vnitra dělá vše pro to, aby nové řešení opět dodal stávající dodavatel bez soutěže