Špatné a nezákonné rozhodnutí
Ministerstvo těžařům ustoupilo příliš. Další těžba na Bílině je v rozporu s cíli Pařížské klimatické dohody
Prolomení územních ekologických limitů těžby, ke kterému otevřela dveře vláda Bohuslava Sobotky, se nakonec stalo realitou. Ministerstvo životního prostředí vydalo minulý týden souhlasné stanovisko s pokračováním těžby uhlí v severočeském dole Bílina až do roku 2035.
Územní ekologické limity vznikly na začátku 90. let za vlády premiéra Petra Pitharta v reakci na vlnu ekologicky motivovaných protestů v severních Čechách. Šlo o celospolečenský konsenzus mezi těžaři uhlí, místními obcemi, politiky i celou širokou veřejností na tom, kde bude hranice, za niž se při těžbě uhlí už nepůjde, protože by to mělo příliš velké negativní dopady na životní prostředí a život místních lidí a protože by to mohlo vést k ohrožení existence místních obcí nacházejících se na uhlí. V roce 2015 jsme byli svědky toho, jak byla tato
zdánlivě neměnná celospolečenská dohoda pošlapána a zrušena.
Je pravda, že současné souhlasné stanovisko ministerstva životního prostředí je jen dílčím krokem a že Severočeské doly musejí ještě projít řadou administrativních procesů, než dostanou závěrečné razítko od Českého báňského úřadu. Nedá se ale předpokládat, že by některá z dalších institucí, které budou věc posuzovat, záměr těžařů výrazně omezila, když ani samo ministerstvo se při hájení zájmů životního prostředí nijak nepřetrhlo.
Opsané z textu těžařů Ministerstvo tvrdí, že pro pokračování těžby si stanovilo 31 závazných podmínek. Stejně jako u jiných rozhodnutí ovšem značná část těchto podmínek vychází z návrhů žadatele. V realitě to funguje tak, že těžaři v dokumentaci k záměru řeknou: „Nechte nás těžit tam a tam a my postavíme protihlukovou stěnu.“Ministerstvo pak tuto a další „podmínky“přepíše do svého stanoviska. Abych byl fér, musím uznat, že ministerstvo stanovilo i některé vlastní podmínky. Ovšem žádné, jež by záměry těžařů nějak výrazně osekaly.
Úředníci například nijak neomezili plochu, kterou chtějí těžaři rypadly převrátit vzhůru nohama. A je jim jedno, že se zde v krajině nacházejí nenahraditelná území – například mokřad Venuska. Odmítli se také zabývat vlivem těžby a spalování uhlí z lomu Bílina na klima. V odůvodnění tvrdí, že nemusí pálení uhlí řešit při rozhodování o rozšíření dolu, když to už řeší podobné procesy vyhodnocení vlivů na životní prostředí pro provoz uhelných elektráren. To je ovšem prokazatelně lživé tvrzení, které úředníci zřejmě bez rozmyslu opsali z textu od těžařů. Stačí se podívat do dokumentace ke stavbě nového bloku elektrárny Ledvice, jenž bude část bílinského uhlí pálit, a uvidíte, že se zde vliv na klima neřešil vůbec. Totéž platí jak u tepláren, které v minulosti žádaly o prodloužení životnosti, tak u domácích kotlů.
Co úředníci neuhlídali
Ať už máte názor na pokračování těžby uhlí v Česku jakýkoli, asi se shodneme, že úřední rozhodnutí by nemělo obsahovat vyložené nesmysly a nepravdy. V tomto případě to ale úředníci neuhlídali. I to je důvod, proč organizace Greenpeace společně s lidmi, kteří loni poslali proti rozšíření dolu v procesu EIA své připomínky, považují vydané rozhodnutí nejen za špatné, ale i za nezákonné, a proč vyzvali ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby ho přezkoumal a pokud možno zrušil.
Hlavním důvodem ale je, že další těžba na Bílině je v přímém rozporu s cíli Pařížské klimatické dohody, kterou se Česko zavázalo dodržovat. Z analýz Mezivládního panelu pro změny klimatu je jasné, že pokud chceme zabránit katastrofickým scénářům klimatické krize, nesmíme už stavět nové elektrárny a rozšiřovat doly, naopak musíme v následujícím desetiletí co nejvíce existujících fosilních zdrojů uzavřít, abychom množství vypouštěných skleníkových plynů drasticky snížili.
Klimatická změna a s ní spojené sucho a vedro již nyní decimují naše pole i lesy. Je absurdní v takové situaci prodlužovat těžbu a spalování uhlí. Obzvlášť když má v ten samý čas vzniknout uhelná komise, která má naplánovat ústup od uhlí. Ministr Brabec by to měl chápat. Do třiceti dnů bychom se měli dozvědět, jak se k žádosti lidí postavil.