Učitel pomohl i leteckým esům
Odboj valašského učitele Cyrila Macha proti nacistům tvoří dramatický oblouk, hodný světových romanopisců. Bez stovek odbojářů, jako byl on, by vojenské úspěchy československé exilové armády nebyly vůbec možné.
Cyril Mach se narodil 17. února 1888 ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova. První světovou válku prožil jako voják rakousko-uherské armády. V roce 1916 byl raněn do nohy. Od roku 1920 působil jako učitel na Valašsku. Byl ředitelem na základní škole v Zákopčí (Hutisko-Solanec). Učitelskému povolání, při kterém užíval moderní
byla například i pozdější letecká esa Karel Mrázek či František Fajtl.
Podílel se také na ukrývání zbraní a sabotážního materiálu. Poté, co se o něj na podzim 1939 začalo zajímat gestapo, dosáhl přeložení do Prahy, kde se stal ředitelem na obecné a měšťanské škole na Vyšehradě.
Také na novém působišti pokračoval v odbojových aktivitách. Jeho působení v odboji tragicky vyvrcholilo v době Pražského povstání.
Volání pražského českého rozhlasu o pomoc 5. května jej zastihlo na návštěvě u matky ve Volanicích ve východních Čechách. Okamžitě se – pravděpodobně na kole – vydal do Prahy. Přenocoval v Českém Brodě a 6. května odpoledne se zařadil mezi obránce rozhlasu. Již večer téhož dne zahynul při německém náletu na budovu rozhlasu.
Vytouženého návratu svobody se tak již nedočkal. Paradoxem je, že padl za oběť německému letectvu, kterému ze své odbojové činnosti způsobil svou převaděčskou činností za války největší škody.
Tělo Cyrila Macha, znetvořené explozí, bylo pohřbeno do společného hrobu obránců rozhlasu. Až v květnu 1947 byl usnesením okresního soudu civilního pro Prahu-jih, na žádost Antonie Machové jako poručnice dvou nezletilých synů, prohlášen úředně za mrtvého. Čestný hrob Cyrila Macha na Vlašském Slavíně obsahuje prsť ze společného hrobu obránců rozhlasu.