Saccomanniho smrt poslala akcie UniCreditu dolů

ŘÍM Na Sardinii ve čtvrtek zemřel Fabrizio Saccomanni, předseda správní rady italské UniCredit Bank. Bylo mu 76 let. Přitom ještě ve středu v Miláně prezentoval výsledky skupiny za druhé pololetí.

Pro akcionáře to byla druhá špatná zpráva – nejprve cenné papíry ztratily část hodnoty kvůli slabým výsledkům, včera pak oslabily asi o pět procent kvůli Saccomanniho skonu.

Bankéře našli v bezvědomí na pobřeží jen kousek od hotelu, kde trávil první den své dovolené. Přivolaní záchranáři už nemohli nic dělat a přílet vrtulníku byl zbytečný. Příčinou smrti byla podle dostupných informací srdeční zástava.

V bankovnictví Saccomanni pracoval více než půl století let. K trochu jinému oboru se dostal jen v roce 2014, kdy se na necelý rok stal italským ministrem hospodářství a financí.

„Ztratil jsem přítele, který byl velmi inteligentní i lidský,“napsal v prohlášení šéf UniCredit Bank Jean Pierre Mustier. Saccomanniho označuje za odborníka, který byl kompetentní a měl smysl pro kulturu i humor. Spolupráci s ním označil za intelektuální výzvu, která jej rozvíjela.

„Ztratili jsme předsedu představenstva, který nás odborně vedl obdobím náročných výzev a vždy držel jasnou strategickou vizi a směr,“dodal Mustier a smrt kolegy označil za velkou ztrátu pro Itálii. Saccomanni byl považován za jednoho z nejlepších bankéřů a ekonomů v Itálii. Vystudoval ekonomii na milánské Bocconiho univerzitě, vzdělání si pak doplnil na Princetonu v USA.

Pro UniCredit pracoval jen něco málo přes rok. Většinu svého života strávil v italské centrální bance, tam nastoupil ještě jako student ekonomiky ve svých 25 letech. Postupně povyšoval, později byl dlouhé roky generálním ředitelem banky, ale také viceguvernérem.

Ve vysokých funkcích byl například během příprav společné evropské měny eura, poté za jejího zavedení v Itálii, ale i v době hospodářské krize, která vypukla v roce 2008 a na Apeninském poloostrově se silně projevila. Vysoké pozice zastával rovněž v Evropské centrální bance a v dalších předních bankovních organizacích.

Občas si ale od centrálního bankéřství odskočil a přijal i jinou práci. V 70. letech pracoval pro Mezinárodní měnový fond. V roce 2003 se pak stal na tři roky viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj.