Masakry a vrazi
Zdá se, že bílý rasismus je dnes v USA nejvážnější vnitřní teroristickou hrozbou
Vraždění v texaském El Pasu a v Daytonu v Ohiu konsternovala nejen Ameriku. Náhoda tomu chtěla, že vrazi byli odlišných politických přesvědčení. Vrah z El Pasa je bělošský rasista, který nenáviděl Mexičany. Vrah z Daytonu byl socialista, který nenáviděl Trumpa; sám se považoval za „levičáka pro Satana“, hrál v hudební skupině žánru pornogrind, jenž kombinuje sexuální motivy s brutálním násilím.
U rasisty je z jeho manifestu jasné, že jednal na základě svého politického přesvědčení, tudíž šlo o terorismus. U satanisty motiv vraždění zatím jasný není, zřejmě nešlo o politické důvody, a tudíž se asi o terorismus nejednalo.
Teroristických útoků ze strany bělošských rasistů už bylo příliš mnoho: počínaje Breivikem v Norsku v červenci 2011 přes vraždění v mešitě ve městě Christchurch na Novém Zélandu letos v březnu až po rasistu v El Pasu v první srpnový víkend. V USA za posledních několik let bělošští rasisté spáchali až jednu třetinu všech masových vražd či se o ně pokusili (to znamená, že dvě třetiny nebyly; většinu spáchali neideologičtí psychopati, menšinu levicoví teroristé – jako byl ten, který chtěl v červnu 2017 na golfovém hřišti postřílet republikánské kongresmany); to však činí bílý rasismus nejvážnější a největší vnitřní teroristickou hrozbou v USA. A jako k takové by se k ní mělo přistupovat – asi jako k islamismu. To se nyní stane.
Tři vlny terorismu
Za uplynulých sto let byly v USA tři vlny terorismu a každou z nich se povedlo zvládnout, ukončit. První byla těsně po první světové válce a představovali ji násilní anarchisté – bombové útoky, atentáty. Na jejich potření vznikl úřad, který později dostal název FBI. Druhou představoval Ku-klux-klan; jeho řádění se povedlo v šedesátých letech zastavit tak, že se do něj agenti FBI plně infiltrovali. Teď je jen hrstkou neškodných exotických magorů.
Třetí vlnou domácího terorismu byli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Černí panteři a radikálně levicoví „meteorologové“; název pochází od jejich politického manifestu Nepotřebujete meteorologa k tomu, abyste věděli, z které strany vítr fouká. Obě hnutí jsou již minulostí. Byť někteří bývalí členové „meteorologického podzemí“dnes učí na univerzitách…
Zřejmě další vlnou a úkolem pro FBI jsou bílí rasisté (zdá se, že domácí islamisté jsou již v USA neutralizováni).
Ozvaly se obvyklé řeči, jak je strašné, že Američané mají tolik zbraní, a že by se s tím mělo něco dělat, více je odzbrojit, státem jim zbraně odebrat. To je nerealistické a protiústavní. Ve skutečnosti není korelace mezi tím, jestli má země zbraňovou legislativu liberální, či restriktivní, a vražedností. USA mají liberální, Japonsko restriktivní, v Japonsku je statisticky (v poměru k počtu obyvatel) méně vražd než v USA, Američané japonského původu se jich však v USA dopouštějí ještě méně než Japonci v Japonsku! Německo má přísnou zbraňovou legislativu, je tam statisticky méně vražd než v USA, ale Švýcarsko má mnohem více zbraní mezi obyvatelstvem, a přesto jeho kriminalita je nižší než v Německu. To samé platí pro zbraněmi hodně vyzbrojené populace Finska a Baltských zemí (vyzbrojené z historických důvodů; každý, kdo sousedí s Ruskem, by raději měl být dobře ozbrojen). Mexiko a Brazílie mají velice přísné, restriktivní zbraňové legislativy, ale statisticky tam ilegálními zbraněmi dochází k většímu počtu vražd než v USA. Zbraň je morálně neutrální nástroj: v rukou dobrého člověka dobrá, v rukou zlého zlá.
Zbraň je morálně neutrální nástroj: v rukou dobrého člověka dobrá, v rukou zlého zlá
Příklady a osamělost
Co je tedy příčinou epidemie masových vražd v USA? Jednak nakažlivost příkladu; každá z nich inspiruje další. (Když bylo vydáno Utrpení mladého Werthera, v Evropě došlo ke krátkému nárůstu sebevražd romantických mladíků.) A pak psychická nemoc. V sedmdesátých letech v USA převládl názor, že co nejméně psychicky nemocných lidí má být zavřeno v zařízeních pro ně (někteří zpochybňovali i samotný koncept psychické nemoci; je to prý jen jiné vidění světa), takže mnozí ti lidé, kteří jsou v Evropě z důvodu své nemoci zavřeni v zařízeních, aby neublížili sobě ani druhým, se v USA volně pohybují po ulicích. Těmto zbraně do ruky rozhodně nepatří a jejich okolí by dnes mělo mnohem více včas rozpoznat jejich nemoc, aby byli léčeni.
A v neposlední řadě osamělost, která vede i k radikalizaci. Amerika byla vždy více individualistická, Evropa kolektivistická. Ale americký individualismus byl až donedávna kompenzován aktivním komunitním životem, soustředěným kolem kostela, modlitebny, synagogy, chrámu. Za posledních deset let však USA zaznamenaly dramatický úpadek religiozity a důsledkem je osamělost. To chtějí někteří na levici řešit socialismem, někteří na pravici nacionalismem. Ale tato státní, kolektivistická „řešení“nejsou řešením problémů lidské duše, osamělosti a smyslu života. Tím je jen obnovení dobrovolného komunitního života. To je však běh na dlouhou trať.