Do knihoven přes počítač

Čím dál více děl bude přístupných v digitální podobě, říká generální ředitel Národní knihovny Martin Kocanda

Pro případ, že by bylo rozhodnuto postavit nové sídlo Národní knihovny podle návrhu architekta Jana Kaplického, jeho manželka na nás bezúplatně převedla autorská práva, konstatuje šéf Národní knihovny ČR Martin Kocanda. Instituce si tak prý jen připravuje půdu pro jednu z možných variant.

LN Nedávno uplynulo sto let od přijetí prvního knihovního zákona v Československu. Jak se knihovny za století proměnily?

Naprosto zásadně. Musíme si ale uvědomit, že z dnešního pohledu je zmíněný zákon velmi moderní. Už jen tím, že z knihovnictví učinil veřejnou službu, což je naprosto klíčové. Zároveň klade velký důraz na práva národnostních menšin. Obcím, v nichž bydlí menšiny, ukládá zřizovat pro ně knihovny nebo specializovaná oddělení. Na druhou stranu v textu zákona najdeme i věci, které si dnes nedokážeme představit a považovali bychom je za cenzurní.

LN Například?

Mohu ocitovat prováděcí nařízení vlády: „Spisy umělecky a obsahově bezcenné, výtvory nemravného rázu (díla pornografická), dále takzvané krváky, detektivní a indiánské povídky, které senzačním způsobem dráždí fantazii čtenářovu (...) je nutno vyloučiti z veřejných knihoven.“

Dokonce tehdejší ministerstvo školství a národní osvěty bylo oprávněno uveřejňovat seznam spisů a výtvorů, které ve sbírkách nemají být. Takže byl vytvořen takový blacklist publikací a knih, které dnes tvoří poměrně žádanou část knihovního fondu. To by dnes bylo nejen nepřijatelné, ale logicky by to bylo vnímáno jako cenzurní zásah do fungování knihoven.

LN A v čem se tedy naše vnímání knihoven proměnilo?

Dostali jsme se úplně jinam, než jsme byli před sto lety. Mluvím o tom opakovaně: dnes není možné knihovny vnímat jen jako půjčovny knih, ale mnohem více jako informační centra, místa celoživotního učení i neformálního vzdělávání. Tahle role je mnohem silnější, než byla v minulosti. Kromě toho si před sto lety nikdo nedokázal představit, kam nás posune informatika, umělá inteligence a podobně. V knihovnách se dnes z velké části využívá moderní IT. Zásadní rozdíl spočívá také ve snaze zpřístupnit co největší část našeho fondu vzdáleným přístupem přes počítač. Někdy se trochu bojím zamyslet nad tím, jak budou knihovny vypadat za dalších sto let.

LN Na tak vzdálenou budoucnost jsem se ani ptát nechtěl, co ale výhled pro příští dekádu?

Troufnu si udělat menší odhad, jak to bude vypadat za dvacet let. Domnívám se, že knihoven bude méně. Pokles bude dán tím, že se v některých nejmenších obcích nepodaří knihovny udržet. O to víc budou muset fungovat ve větších městech a obcích. Zároveň bude velká část výpůjček realizována vzdáleně: ať už půjde o půjčování e-knih, nebo online přístup do knihovních fondů.

Značně se promění i práce knihovníků. Troufám si tvrdit, že za dvacet let bude mnohem méně klasických katalogizátorů. Hodně z jejich práce, dá se říci, že většinu, totiž odvede umělá inteligence.

LN Takže do knihoven dorazila budoucnost a zavádíte takhle pokročilou techniku?

Ptáte se úplně ve správnou chvíli. Právě jsme na startu přípravy nového projektu na zavedení instrumentu umělé inteligence, který by nám pomáhal s katalogizací. Před několika měsíci jsem byl na setkání generálních ředitelů evropských národních knihoven, které se konalo v Norsku. Hovořil jsem se zaměstnanci i generálním ředitelem tamní národní knihovny. Zaujalo mě, že to, nad čím nyní uvažujeme a co připravujeme, v Norsku už v tuto chvíli realizují. Jsou před námi tak o dva roky napřed. Norové jsou v knihovnictví skutečně velmi rozvinutí, takže být jen kousek za nimi je slušné. Potěšilo mě, že jsme se s norským generálním ředitelem dohodli, že bychom mohli spolupracovat právě na zavádění umělé inteligence. LN Jak to funguje?

Důležité je novou knihu nejprve digitalizovat. Nebo ji rovnou získat i v digitální podobě. Získáte tím strojově čitelná data. Pak vám stačí OCR nástroj (software, který dokáže rozpoznat text – pozn. red.) spolupracující s umělou inteligencí. Společně z textu „vytáhnou“veškeré informace potřebné pro katalogizaci. Takže vám počítač vlastně předpřipraví záznam, v Norsku to velmi zrychlilo zpracování nových přírůstků. Touto cestou bychom se také rádi vydali. Navíc ve chvíli, kdy spojíme síly s Nory, bude vše ještě efektivnější. Díky strojovému učení se totiž nástroje umělé inteligence mohou od sebe navzájem „vzdělávat“, a to bez ohledu na to, v jakém jazyce pracují. Čím více dat v systému je, tím více se jeho schopnosti rozvíjejí.

LN Máte už nějaký software vybraný? V tuhle chvíli ho vybíráme. Máme několik vytipovaných a testujeme je.

LN Jak se na zavádění novinek dívají vaši podřízení: nebudou s trochou nadsázky hrozit „bouře proti strojům“?

To je samozřejmě logická otázka. Je potřeba si uvědomit, že podstatnou část knihovníků tvoří právě lidé, kteří katalogizují. Řešením ale není ničit stroje, nýbrž naučit se s nimi kooperovat. V žádném případě si nemyslím, že takovýto pokrok bude znamenat ztrátu pracovních míst. Ale je jasné, že se ti lidé budou muset v rámci své profese přeorientovat na jinou oblast. Minimálně se jim tím uvolní ruce pro další práci. Pokud mám mluvit za situaci v Národní knihovně, tak máme spoustu činností, které dnes nestíháme dělat, protože prostě nemáme lidi. Ve chvíli, kdy se nám uvolní pracovníci, jejichž náplň převezmou nástroje umělé inteligence, můžeme je okamžitě použít tam, kde je to potřeba.

LN Stále hovoříte o trendu vzdáleného přístupu ke knihám a časopisům. Pokud vím, jeden zásadní krok vás v tomto směru čeká.

Ano. Jsme před podpisem smlouvy s Dilií (Dilia: Divadelní, literární, audiovizuální agentura; správce autorských práv – pozn. red.) na zpřístupnění děl nepřístupných na trhu. O co půjde? Věřím, že v nejbližších měsících bude možné, aby se registrovaný čtenář jakékoli veřejné knihovny v zemi dostal ze svého počítače do našich digitalizovaných fondů. Dnes už to jde. Například prostřednictvím webové aplikace Kramerius, v níž si můžete otevřít plný text publikace, jejíž autor je více než sedmdesát let po smrti, a tudíž se na ni nevztahují autorská práva. Dokumenty chráněné autorským zákonem si ale dosud nepřečtete. To se právě změní. Na základě smlouvy s Dilií se nejprve dostanete k digitalizovaným dílům vydaným do roku 1989. Zhruba po dvou letech se ta hranice posune dokonce až na rok 2007.

LN Předpokládám ale, že tam nenajdu každou knihu. To by asi vydavatelé zkrachovali. Jak to tedy bude s tou podmínkou dostupnosti na trhu?

Smlouva se týká děl, která na běžném trhu po dobu šesti měsíců nemůžete sehnat. To znamená, že nejde půl roku zakoupit v žádném standardním knihkupectví. Nepočítají se do toho antikvariáty. Pokud zároveň splní ty podmínky, že bude vydána nejprve do roku 1989, později do roku 2007, tak se k ní budete moci dostat zmíněným vzdáleným přístupem. Kromě monografií se to vztahuje i na periodika. V tuto chvíli už máme s kolegy informace, že právě o digitalizované noviny a časopisy bude mezi badateli skutečně velký zájem.

LN Budu moci sám dát podnět, že nějakou nedostupnou knihu sháním?

Existuje seznam děl nedostupných na trhu, který musí vést právě Národní knihovna. Ta sleduje, jak dlouho jsou knihy či časopisy nedostupné. Ale podnět může skutečně dát opravdu kdokoli. Stejně tak autor chráněného díla může dát avízo, že chce, aby jeho výtvor byl ze seznamu nedostupných děl

LN Před rokem jste mi říkal, že i když opravujete Klementinum, stále byste si pro Národní knihovnu přál úplně novou a moderní budovu. Bude někdy stát?

Jsem moc rád, že jsme se dostali do stavu, kdy ministerstvo kultury sestavilo pracovní komisi, která se má věnovat potřebě nové budovy. Původně jsem myslel, že by vznikla taková poradní skupina v rámci Národní knihovny, ale po konzultacích s panem ministrem (Antonínem Staňkem, dnes již bývalým šéfem resortu – pozn. red.) jsme dospěli k závěru, že to je problém, který je zapotřebí řešit na mnohem vyšší úrovni. Tuhle pracovní skupinu proto zřídil přímo on. Experti v ní se mají zabývat jak potřebností nové budovy, tak i tím, jaké by měla mít parametry.

LN Je ve hře i možnost, že by nakonec vyrostl blob Jana Kaplického?

Jde to ruku v ruce s memorandem, které jsme nedávno podepsali s paní Eliškou Kaplicky Fuchsovou. Dokument neříká nic jiného, než to, že pro případ, kdy by se Národní knihovna, ministerstvo kultury, potažmo vláda rozhodly pro výstavbu nového sídla – a to podle návrhu zesnulého architekta Jana Kaplického –, jeho manželka bezúplatně převedla autorská práva na Národní knihovnu. Tím ale neříkáme, že pokud ke stavbě dojde, půjdeme skutečně touto cestou. Jenom si připravujeme půdu pro všechny varianty, které mohou nastat. Jsem proto moc rád, že paní Kaplicky Fuchsová tuto dobrou vůli projevila.

LN Ať už by se stavěla jakákoli nová budova, platí stále, že by stála na Letné?

To jsme hodně napřed. Kroky spojené s případnou novou budovou je potřeba řešit postupně. Nejprve by Národní knihovna musela konstatovat, že potřebuje moderní sídlo. Následně by vláda musela vydat usnesení, kterým by revokovala to minulé. Stále totiž platí usnesení, které tvrdí, že se žádná nová budova stavět nebude. Vláda by poté uložila například ministerstvu kultury, aby připravilo nějaký návrh řešení. No a potom by se teprve v následných krocích řešila lokalita, podoba stavby a podobně. Pravdou je, že pokud se bavíme o původním návrhu architekta Kaplického, tam jednoznačně z vyjádření majitelky autorských práv plyne, že si neumí představit, že by tato podoba vyrostla kdekoli jinde než na Letné. Ale těch variant, jak už jsem zmínil, může být celá řada.