Stoletý technik s velkou vizí
Už za války projevil James E. Lovelock své mimořádné schopnosti navrhovat různá zařízení pro armádu, a poté pokračoval ve vynalézání různých vědeckých přístrojů a čidel k nim (čidlo na principu tzv. elektronového záchytu umožnilo stokrát zvýšit citlivost plynových chromatografů). Patentové poplatky mu pak umožnily zařídit si soukromou laboratoř a kariéru nezávislého vědce a myslitele, a tak s chutí občas provokuje „obyčejné“vědce, závislé na institucích – třeba když parafrázuje výzvu z Komunistického manifestu: „Vědci všech zemí, následujte mne, nemáte co ztratit, leda své granty“.
jsou teplota, oxidační stav, acidita a určité vlastnosti hornin a vod neustále udržovány /…/ aktivními zpětnovazebnými procesy, jejichž aktivním a nevědomým zdrojem jsou jednotlivá společenstva. /…/ Život a jeho prostředí jsou spolu spřaženy natolik těsně, že evoluce je evolucí Gaii, a ne zvlášť organismů a zvlášť prostředí“.
Ve službách NASA
Myšlenka se začala rodit začátkem šedesátých let, kdy ho zaměstnala NASA, aby pro chystané marťanské sondy Viking navrhl přístroje k detekci života. Neslyšeli rádi, když jim sdělil, že kvůli tomu se tam nemusí vůbec létat – složení atmosféry Marsu můžeme zjistit i ze Země. Nic se v ní „neděje“, její plyny jsou v rovnováze, a proto tam nemůže být život. Srovnejme to se Zemí, která je živá: složení atmosféry (s výjimkou argonu) je aktivně udržováno biosférou a bez této „údržby“by měla složení značně odlišné.
Lovelock začíná hledět na Zemi jakoby z vesmíru, pak na ní „přistává“, přidává časovou osu – a zrodila se teorie Gaia (jméno podle řecké bohyně – Matky Země – navrhl spisovatel William Golding); knižně ji představil v roce 1979, od té doby jich napsal dalších pět (čtyři jsou i v českém překladu).
Reakce byla prudká a různorodá (odmítání i vzývání) – od vědců až po různé spolky aktivistické i náboženské.
Reakci vědců napovídá už definice. V první řadě „tak, aby“: po sporech s teology a posléze s tzv. vitalisty mezi biology si vědci zakázali představu cíle u procesů, popisovaných vědou. I biologie je vědou, a proto míval problémy i s tak očividnou věcí, že cílem vývoje od vajíčka je dospělý tvor. Všechno je přece věcí chemie a fyziky a jejích „zákonů“; i slovo „život“navrhují někteří vypustit z vědeckých rozprav – vždyť nejde o žádný termín s jasnou definicí.
Navíc v té době vrcholila tzv. neodarwinistická syntéza, která veškerou evoluci vysvětluje z hlediska mutačně-selekčního a „sobeckých“genů. A najednou přichází Lovelock s metaforou bohyně (ne-li s bohyní!), která se prostřednictvím svých oudů-živáčků stará o to, aby Země byla místem příznivým k životu!
Nesmyslů se popsalo dost a dost, autor hypotézy se baví a své myšlenky rozvíjí dále. Zpočátku vysvětluje své představy, jak život dokáže po čtyři miliardy let příznivé podmínky využívat. V té době planetologie nic podobného nebrala v úvahu; snad jen u kyslíku v atmosféře, jehož přítomnost neuměla vysvětlit „čistě“chemicky, a tak připouštěla účast biosféry. Že se udržela tak dlouho teplota, obsah atmosférických plynů, slanost oceánu, koloběhy všeho možného, zejména uhlíku a vody? Prostě se tak stalo náhodou.
Už ve druhé knížce (1989) začíná Lovelock varovat: Slunce je stále teplejší, planeta potřebuje chladit: proto ledové doby, ty meziledové jsou odchylkou, která se musí záhy překlápět zpět do glaciálu. A najednou jsme tu my, pálíme fosilní paliva, zvyšujeme skleníkový efekt a místo ochlazování začínáme planetu ohřívat. V 90. letech popularizuje svou myšlenku sloganem „třech C“(Carbon burning – Cattle – Chain saws, tedy spalování uhlí, dobytek a řetězové pily), která přispívají nejvíc k vychylování gaianského systému na stranu oteplování. Jako vynálezce a inženýr zná řešení: jaderné elektrárny, které propaguje, seč může, dodnes; možná nebezpečí odbývá jako přehnaná (to asi ráda slyší česká atomová lobby).
Varuje také, že Gaia nezahyne, ale může přejít do režimu, kdy neunese nás. A na to, abychom regulaci planety převzali do vlastních rukou, nemáme: jde o procesy, které chápeme jen zčásti, a i kdyby, šlo by o astronomické výdaje. Tyto myšlenky rozvíjí v dalších dvou knihách z nultých let tohoto století, kdy konstatuje, že se předpovědi plní, že se připozdívá, tvář Gaii se zamlžuje, aby nakonec „vrátila úder“. Gaianské procesy jsou totiž nelineární (s časem se trendy mohou zrychlovat či zpomalovat) a mají velkou setrvačnost. Nestačí vypnout kohoutek jako u vodovodu a voda přestane téct: například i kdybychom nakrásně hned letos přestali spalovat fosilní paliva, globální oteplování může ještě dlouho pokračovat, a dokonce se zrychlovat. Totéž platí pro rozvrácenou krajinou, vyplundrované oceány, znečištění různého druhu a podobně.
James E. Lovelock, britský vědec, vynálezce a vizionář, se nedávno dožil sta let. A že autor a popularizátor teorie Gaia je i ve svém pokročilé věku v dobré kondici, dokazuje fakt, že při té příležitosti vydal svou novou knihu.
Co dělat, abychom přežili Poslední dvě knihy – Trnitá cesta do budoucnosti a Novacén – jsou už líčením, co musíme dělat, abychom vůbec přežili. Deset miliard lidí zavřených v klimatizovaných bublinách velkoměst, venku peklo okolo 50 stupňů (jak bude postaráno o výživu, není příliš jasné), pryč je idyla krajin, jako jsou ty ladovské. Poslední kniha pak mluví o předání vlády: svou evoluční roli jsme si splnili, ještě nám zbývá zdokonalit umělou inteligenci natolik, aby převzala iniciativu a plnila základní příkaz civilizace. Tím je zvyšovat množství znalostí ve vesmíru, aby jednou – i naším prostřednictvím – vesmír „poznal sám sebe“. Jestli budeme trpěni v jakési zoo, o tom tam mnoho není. Kupodivu Lovelock tento scénář nebere jako katastrofický, naopak je optimista a shledává tento předpovídaný vývoj jako další výspu evoluce.
Lovelock začíná hledět na Zemi jakoby z vesmíru, pak na ní „přistává“, přidává časovou osu – a zrodila se teorie Gaia I kdybychom hned letos přestali spalovat fosilní paliva, globální oteplování může ještě dlouho pokračovat, a dokonce se zrychlovat
S Jimem Lovelockem jsem se několikrát setkal i osobně, na konferencích i v Praze, a dokonce jsem navštívil i jeho soukromou laboratoř v Cornwallu. Člověk velmi milý a inspirativní, stojí za čtení, i když, abych přidal známé klišé, „ne vždy se s ním dá souhlasit“.
Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy?