Nasazení nechybělo, kvalita ano
Redaktor LN si vyzkoušel, jaké tréninkové dávky v reprezentaci podstupují Patrik Schick, Vladimír Darida a jejich parťáci.
PRAHA „Klepni do toho míče!“nabádá Jaroslav Šilhavý. „Nezpracovávej to podrážkou, tady nejsi na futsale,“zvedá kouč fotbalové reprezentace svůj hlas vzápětí. Slova nespokojenosti z jeho úst však nemíří na Patrika Schicka ani Vladimíra Daridu či další z opor národního týmu, nýbrž do hloučku dvaceti novinářů.
Pro ně FAČR připravil ukázkový trénink, aby zažili, jak se na bitvy o evropský šampionát připravují nejlepší čeští fotbalisté.
Vedle Šilhavého trénink povedou jeho asistent Jiří Chytrý a kondiční trenér výběru do šestnácti let Ondřej Bejbl. Na stadion Přátelství, jenž se nachází na pražském Strahově u sídla asociace, přichází trojice za slunečného počasí v dobré náladě. „Aspoň uvidíte, jak se cítí ti, které ve svých analýzách kritizujete,“pronáší na úvod s nadsázkou Šilhavý.
Začíná se u postranní čáry. Na každého tam čeká elastický expandér neboli natahovací guma. Ruce, kotníky, stehna. Postupně si je nasazujeme na různé části těla. A zatímco nás svírají, hýbeme se. „Je to součást předaktivace těla při rozcvičování,“vysvětluje Ondřej Bejbl. „Expandéry slouží k aktivaci kloubních pouzder i svalů.“
Následují dvě cvičení, která lze zahlédnout snad před každým utkáním i v těch nejnižších soutěží. Zástupy hráčů vzdálených od sebe několik metrů, kteří si mezi sebou přihrávají míč a přebíhají. A bago, tedy hra, při níž si skupina v kruhu posouvá balon tak, aby se jej nedotkli hráči uvnitř. V tomto případě je to osm proti dvěma (dvacítka se rozdělila na dvě skupiny po deseti).
Cílem je dosáhnout patnácti přihrávek bez zachycení míče. Za takové situace by dvojici vevnitř stihl „za trest“kotoul. To se podaří až v závěru, jinak v průměru končíme u páté doteku. „Držte to na zemi,“žádá hlavní kouč, jenž se na pár minut proměnil v podavače míčů. A že měl co dělat...
Těla jsou rozpumpovaná. Dochází na poziční hru. A to přímo z vyhlášené barcelonské akademie La Masia. „Chtěli jsme, abyste trénink měli vyvážený a poznali nejnovější tréninkové prvky,“vysvětluje Chytrý. Pět na pět ve čtvercovém území. Navíc dva neutrální hráči, kteří vždy hrají s tím, kdo zrovna drží míč. Další čtyři z každého mužstva jsou rozestoupení po obvodu čtverce. Jejich úkolem je nabízet se do volných míst, a co nejvíce tak napomáhat přihrávajícím si spoluhráčům uvnitř. „Šestiletí, sedmiletí kluci v Barceloně si přihrají dvacetkrát, jsem zvědav na vás,“hecuje Chytrý slovy s jemným nádechem posměchu.
Cvičení má trvat dvakrát čtyři minuty, trenéři jej ale zpočátku svými poznatky několikrát přerušují. „Myslete na to, že hrajete i když nemáte balon,“apeluje Šilhavý. „Roztáhněte se, nebuďte všichni na jednom místě, využívejte celý prostor,“doplňuje ho Chytrý. „Tři čtyři přihrávky, než se soupeř zformuje, a přenést hru. Pak zase pár přihrávek, než se soupeře přizpůsobí, a pořád dokola.“Posléze se herní styl zlepší. I té dvacítce se přiblížíme. Hodina dřiny za námi. Nohy. Dýchání. Vnímám, že oboje nereaguje, jak bych si představoval. Přichází menší útěcha, že se to stává i lepším. „Reprezentanti sice nikdy neřeknou, že nemůžou, ale všímáme si jevu, že když už se jim dál příliš nechce, nenápadně se k nám přiblíží a hlasitě oddechují,“líčí s úsměvem Chytrý.
Na původně plánovanou střelbu nakonec nedochází. Zbývá poslední díl tréninku – fotbálek, jež od vstupu na trávník vyhlíží patrně každý z účastníků. Jenže na zběsilé pobíhání můžeme zapomenout. Hře předchází zhruba desetiminutové udílení taktických pokynů. A coby fotbalista s šestnáctiletou praxí – ač amatérskou – se přistihuji, že mnohé nepobírám.
Polovina hřiště. Opět pět proti pěti, jen tentokrát na velké branky. Dvě minuty intenzivního útočení a bránění, které střídá stejně dlouhý oddych. To celé čtyřikrát. Spoustu střel, ale také spoustu zahozených šancí. Už po polovině pociťuji, že síly došly. Fotbalovým slangem: šlapu vodu. A upřímně vyhlížím konec. Dříve denně trénované tělo má dost.
Při vší úctě k trenérům, kteří mě v mladí vedli, tohle je zcela jiná úroveň. I když nepodstupujeme zátěž jako reprezentanti, soustavná aktivita dělá své. A to přesto, že přítomnost kapacit v triku se lvíčkem na prsou motivuje a nutí jít, lidově řečeno, přes závit. „Kluci, celkově se mi vaše nasazení líbilo. Bylo vidět, že jste dávky i přes horko chtěli vstřebávat,“hodnotí pozitivně po bezmála dvou hodinách Šilhavý, jenž sám ještě hraje za starou gardu pražské Slavie. Jedním dechem však dodává, že oproti tréninkům národního týmu tento neměl takovou intenzitu.
„Problém byl hlavně v přihrávkách. Zatímco dobří hráči by si přihráli přesně, dneska někomu přišel míč na břicho nebo na koleno,“říká kouč s tím, že přepnout z profesionálního fotbalu na amatérský pro něj nebylo složité.
Reprezentace se momentálně připravuje na kvalifikační dvojzápas na balkánské půdě. Nejdříve se představí 7. září v Kosovu, o tři dny později v Černé hoře. „Čekají nás silní soupeři a bouřlivé prostředí,“ví někdejší trenér Slavie, Jablonce či Liberce.
O nominaci na další část bojů o mistrovství Evropy má dle svých slov hrubou představu. „Okruh hráčů je stálý. Vyjma Bořka Dočkala se zranění jako Tonda Barák či Vláďa Darida uzdravují, takže věřím, že budou k dispozici,“popisuje Šilhavý. Nevylučuje, že by pozvánku mohli obdržet i hráči, kteří ji dosud nikdy nedostali. „Skloňují se mladí jako Adam Hložek, Jan Matoušek či Michal Sadílek. Jde o velký příslib, takže jsou v lize velmi sledovaní,“řekl Šilhavý.