Stres matky opravdu může ovlivnit dítě

Se socioložkou Irenou Štěpaníkovou o obtížnosti vědeckého dokazování, o dětech, které nemusely být nemocné, i o tom, jak se vyčerpává imunita

je, že k tomu přispívají hormonální faktory. V těle matky dojde k hormonálním bouřím, kdy se musí vyrovnávat s úplně novou situací, dochází k laktaci, k sociální adaptaci na nové miminko a podobně. Dříve se tomu říkalo laktační psychóza. Je nutno říci, že většina žen poporodní depresi nemá.

LN Co všechno na to má ještě vliv?

Je to shoda několika faktorů: dědičnost, jak se žena umí se stresem vyrovnat nebo otázka sociální podpory a podobně. U některých žen se tyto faktory střetnou tak nešťastně, že deprese skutečně propukne. Ale náhoda to už není, pokud v době těhotenství žena zažije něco nepříjemného. Dá se to statisticky dokázat.

LN Existuje vztah zmíněných nešťastných událostí k dětem?

Zaměřila jsem se také na nemocnost dětí. Na náchylnost těchto dětí k infekčním chorobám, k bronchitidě, laryngitidě a podobně. Tyto infekce jsou u dětí poměrně časté a nezávažné. Děti se ale liší v tom, jak jsou k podobným infekcím náchylné. V populaci často vidíme, že některé děti jsou nemocnější, jiným se prostě nic nestane. Víme, že imunita reaguje na různé faktory, stres imunitu snižuje.

LN Proč tomu tak je?

Je to součást fight or flight (bojuj, nebo uteč) odpovědi organismu na stres. Tu jsme zdědili po našich pravěkých předcích, chránili jsme se tak před nebezpečím. Pokud na pravěkého člověka zaútočilo nebezpečné zvíře, musel se rozhodnout, zda bude bojovat a přemůže ho, nebo uteče. V ten moment vznikne stres, který krátkodobé imunitě nevadí, ale pokud trvá déle, tělo se vyčerpá a imunita se sníží. V situaci dlouhodobého stresu prostě imunitní systém nefunguje úplně tak, jak má.

LN Jak to funguje u dlouhodobého stresu?

U chronického stresu dochází k dlouhodobějšímu snížení imunity u dětí i dospělých. Pak jsou lidé náchylnější k infekcím. V současné době se to například projevuje tak, že dítě chybí ve škole, musí dohánět, je to zátěž pro rodinu, která musí zajistit hlídání, a podobně.

LN Jak staré byly děti, jejichž nemocnost jste sledovala?

Byly to sedmileté děti. Ten vztah přímé úměry ke stresu v těhotenství tam také platí. Matky, které byly více vystaveny stresovým událostem, porodily děti, které jsou v sedmi letech náchylnější k infekcím.

LN Můžete jmenovat další poznatky?

Matky vystresované v těhotenství mívají děti, které budou trpět závažnějšími dýchacími problémy a budou mít náběh na astma. Riziko astmatu je tedy opět

LN Známe tedy model reality z let 1991 až 1992. Dokážeme si také představit, jaká bude budoucnost?

To ne, protože neumím odhadnout sociální trendy, a nedá se to udělat ani na základě tohoto výzkumu. Na podkladě empirických dat ale mohu říct, že riziko zdravotních potíží u matky a dítěte vzrůstá s expozicí stresorům v těhotenství. Neznamená to ale, že každá matka, která projde stresovými událostmi v těhotenství, bude ohrožena na zdraví. Je to průměr. Znamená to, že budoucí matky, které jsou vystaveny stresu, by měly vědět, že ten stres má důsledky, že to není jen něco, co musí člověk překonat a hodit za hlavu. Měly by to vědět, aby se s tím dokázaly správně vyrovnat. Dnes má mnoho žen náročnou práci, doba je uspěchaná, ženy se chtějí častěji realizovat v práci a naopak nechtějí celý svůj život věnovat rodině, jak to bývalo dřív. Ženy tedy mají možnosti realizace a to je dobře. Mají před sebou ale volbu a měly by vědět, že ta volba bude mít důsledky. Pokud si žena zvolí náročnou kariéru, kterou nemůže v těhotenství omezit, a ví, že bude vystavena výraznému stresu, musí vědět, že zde hrozí nějaká rizika. Pravděpodobnost je vyšší.

LN Co se tedy konkrétně dá dělat?

Myslím si, že gynekologové by měli provádět screening deprese a stresu u budoucích matek a případně je doporučit k dalším odborníkům, kteří jim pomohou. O stresu se ale obecně u gynekologa zatím nemluví. Budoucí matka by také měla vědět, že pokud ji její deprese bude omezovat nebo jí přímo zabraňovat v péči o sebe a o dítě, měla by navštívit odborníka a předejít tomu. Prenatální a poporodní deprese se, podobně jako každá jiná deprese, dá řešit.

Autor je spolupracovníkem redakce