Babykastánu
Znáte babyku? Ano, z vyjmenovaných slov. Samozřejmě. A tu skutečnou, jež roste na mezích, v remízcích a po příkopech? Na podzim je vždycky krásně zlatá a svítí do kraje, když pozdní hrušky dozrávají.
lýkohub a zkáza je dokonána. Duby také trápí ještě holožíry obaleče nebo si oslabené jedince podá bělokaz. Mohl bych pokračovat, ale z domácí stromové flóry nám nezbývá mnoho. Suchem nejvíce trpí právě lípa, která je ve městech velice silně zastoupena. Školkařskou cestou se ovšem Evropou nadále šíří houby Phytophtora, a dokonce i Xylella, které berou vůbec všechno.
Nebylo těžké si všimnout, že babyka ve výše uvedeném seznamu chybí. Jakýmsi zázrakem se jí totiž závažné choroby a škůdci vyhýbají. Kromě hálek, padlí a skvrnitosti listů jí, zdá se, jakoby nic nehrozí. Stala se tak prakticky jediným dostupným, a tedy hojně sázeným druhem. Vidíme ji všude. Menší habitus a dobrá reakce na řez ji předurčují k hojnému použití v uličních stromořadích. Absence dužnatých plodů jí pak otevírá veřejné prostory, ba i pražské Staroměstské náměstí. Tolerance vůči suchu i vodě ji v metropoli dohnaly do Patočkovy ulice i na Kampu. Na I. P. Pavlova se chystají vytlačit dožívající trnovníky, kdysi tolik milované a sázené pražskými dětmi, dnes tolik nenáviděné.
Cožpak nemáme jiné stromy? Není to nebezpečné mít všude jen babyky? Neničí právě teď české lesy nedostatek druhové pestrosti? Ano. Ano. Ano. Jenže babyka je druh privilegovaný. Domácí. No a když je někdo domácí, může všechno a jsou na něj dotace. Babykastán vzniká se stejnou vůlí ve městech, jako vznikaly smrkové monokultury v lesích. Všichni věděli desítky let, že je to špatně, a přesto se to dělo. INSPIRACE
Cožpak nemají cizokrajné druhy žádné choroby? Ale mají a jaké. Podívejte se třeba na jírovec. Hojně jsme ho sázeli do skupin a do stromořadí, čímž jsme ho klíněnce naservírovali jako na talíři. Onemocnění Pseudomonas, rozšířené nyní ve školkách napříč Evropou, je už jen takovou tečkou za kapitolou jírovců. Na čas na ně musíme zapomenout, stejně jako na hlohy při rozšíření spály růžokvětých. Tolik oblíbené platany začíná velice trápit rakovina už i v sousedních zemích. Vzpomeňme ale také na jerlíny, dřezovce, břestovce, četné americké duby, rezistentní jilmy, zelkovy, svitely, korkovníky, parotie, ořechovce či jinany. Že je neznáte? Mnohé z nich v našich ulicích rostou již více než sto let. Nejsou invazní, nejsou nebezpečné a chovají se slušně. On i trnovník se chová slušně, když se my chováme slušně k němu a správně ho použijeme. Jen je snadné ho obvinit z invaznosti, abychom nemuseli obvinit sebe ze selhání hospodaření v krajině.
Babyka je krásný strom. Dokáže být dobře pěstován i jako keř tam, kde není mnoho půdy v podloží. Přežije leccos, dokonce dokázala trochu žít i v něčem tak strašlivém, jako byly smíchovské květináče. Lze ji umravňovat řezem a obecně jde o pevný stabilní strom. Je výborná. I ona má ale své nepřátele, které můžeme jejím nadužíváním probudit. Třeba náhlé vadnutí, které na ní již bylo i u nás popsáno.
Jak neztratit nebesa
Co tedy budeme sázet? Budou ve městech ještě nějaké stromy? Otázky, které jsou zcela namístě. Nejbezpečnější je pro nás vysoká druhová pestrost. A tak jerlíny a břestovce mohou zachránit naše lípy a duby. Potřebujeme v parcích udržet mikroklima a korunovou úroveň stromů. Potřebujeme mladé stromy, jež jsou schopny v těchto podmínkách růst a koruny vytvářet. Jak tato „nebesa“ztratíme, parky vyschnou a upečeme se s nimi. Mladé stromy a jejich ujmutí jsou dnes důležitější otázkou než záchrana starých stromů za každou cenu a zvýhodňování druhů jen proto, že jsou „domácí“tam, kde doma nemusí být již zítra nikdo.