„Johnsona ještě můžeme zastavit“
Ministerským předsedou Spojeného království se stal před dvěma týdny Boris Johnson. Při sestavování nového kabinetu dal jasně najevo, že je ochoten vyvést zemi z Evropské unie bez dohody. „Co přesně Boris Johnson udělá, je vždycky těžké předpovídat. Zdá se ale, že tentokrát neblafuje,“říká britský politolog Tim Bale.
LN Jak byste popsal politickou situaci ve Spojeném království po nástupu nové vlády?
Vážná politická krize – bezmála stejně vážná jako v roce 1940.
LN Není to trochu přemrštěná paralela?
Nemyslím si. Kromě toho, že nám nehrozí invaze cizí mocností, „brexitová“krize postihuje všechny sféry našeho života. Poškozuje nás politicky, diplomaticky i ekonomicky. Nově nám navíc hrozí ústavní krize.
LN Myslíte v případě hlasování o nedůvěře vládě?
Ano. Je to jedna z posledních šancí, jak zastavit Borise Johnsona a tvrdý brexit, jakkoli je spíš hypotetická. Johnson totiž může odmítnout odstoupit.
LN Odmítnout odstoupit?
Nikoli doslova, ale v praxi by to tak bylo. Když poslanci ministerskému předsedovi vysloví nedůvěru, má ze zákona čtrnáct dní na to, aby zformoval novou vládu. Když se mu to nepovede, musí vyhlásit všeobecné volby (oficiálně je vyhlásí královna na „doporučení“ministerského předsedy – pozn. red.). Jenže na kdy, to už je na něm. Může je klidně vypsat až na listopad, tj. až po vystoupení Spojeného království z EU. Tím se to celé stává trochu bezpředmětné.
LN Jaké jsou ty další šance?
Takzvané pokorné oslovení. Je to zřídka užívaný prostředek, ale poslanci už k němu v průběhu tohohle fiaska sáhli. Parlament může schválit zákon, kterým „osloví“přímo královnu. Musel by být formulován tak, aby zabránil tvrdému brexitu, tedy požadovat prodloužení lhůty na vyjednávání s EU. V opačném případě by žádal Johnsonovo odvolání.
LN Který z těchto postupů má větší šanci na úspěch?
Ve výsledku asi ten druhý. Vyslovení nedůvěry vládě je silný prostředek – a ignorovat ho by byl velký krok i pro Johnsona. Aby ale byl opravdu efektivní, parlament by musel královně představit svého kandidáta na předsedu vlády „národní jednoty“. Tady však začíná problém. Jediný, kdo mě napadá, je labourista Keir Starmer, stínový ministr pro brexit. Je to uměřený politik
inzerce a bývalý ředitel veřejné prokuratury (třetí nejvyšší státní zástupce Spojeného království – pozn. red.). Jenže si lze jen velmi obtížně představit, že by si lídr labouristů Jeremy Corbyn nechal Starmera takto „přerůst přes hlavu“.
LN Je něco, co by Borise Johnsona mohlo přimět vypsat volby dřív než v listopadu?
Byl by to určitý typ strategie. V současnosti je jeho vláda menšinová a opírá se o severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Kdyby teď vypsal volby a získal – třeba díky hlasům bývalých voličů Strany brexitu – většinu, nemusí se na DUP ohlížet. To by mu rozvázalo ruce v jednání s Bruselem. Hranice celní unie by se mohla vést Irským mořem, jak to ostatně Evropská unie nabízela od začátku.
LN Troufl by si ale Johnson hodit severní Iry přes palubu? Integrita Spojeného království je přece jedním z hlavních požadavků euroskeptiků…
Integrita Spojeného království bude ohrožena tak jako tak. V případě tvrdého brexitu se znovu otevře otázka Skotska. Nové referendum o nezávislosti je jen otázkou času. Jsem k jeho výsledku spíš skeptický, poněvadž Británie zůstane největším odbytištěm pro skotské zboží, ale určité riziko tu vždy bude... V současnosti sice nic nenasvědčuje tomu, že by Johnson podobný postup zvažoval, ale v jeho případě by člověk nikdy neměl říkat nikdy.