Neúcta v ráji
Jsou prázdniny, vyrazili jsme s rodinou za krásami Českého ráje. To jméno je věru příhodné; ze stezek mezi lesy a skalami v příjemně zvlněné krajině vykouknou na pěší chodce často hrady či zámky: protáhlý Valdštejn, slavná Kost obklopená údolíčky, dvěma věžemi zvýrazněné Trosky, lovecký Humprecht ojedinělého rázu či Hrubá Skála s báječnou vyhlídkou...
Čirá krása, pohoda. Do rajského kraje proto vyrážejí turisté české, ale běžně už třeba též nizozemské národnosti ze třech stěžejních měst v regionu. Z (Valdštejnova) Jičína, ze (Šrámkovy) Sobotky anebo také z (Patočkova) Turnova. Vedle řady místních krás nás tentokráte zaujaly tři bradavičky na jejich lících, které – alespoň myslím – cosi spojuje.
Začněme Jičínem. Kousek za městem se vyjímá Valdštejnská lodžie vystavěná kolem roku 1627. Tvoří ji čestný dvůr a samotný grandiózní pavilon s navazujícím parkem, takzvaným Libosadem. Tento areál, kde dnes funguje příjemná „hipsterská“kavárna, projektoval Nicolo Sebregondi jakožto reprezentativní prostor oddechu a zábavy. Z města k němu vede zhruba dvoukilometrová lipová alej, na jejímž konci poutníka ohromí... prořízlá silniční zatáčka, jež nemilosrdně utne celý záměr procházky s působivým cílem. A aby toho nebylo málo, při sestupu z lodžie zase uklidňující park jinde přesekly koleje, kde občas zafuní motoráček.
Zastavení druhé, v Sobotce. Tamní malebné náměstí s milou radnicí, podloubími, cukrárnou i blízkým chrámem sv. Maří Magdalény z konce 16. století neurvale
a po úhlopříčce protíná rušná silnice, která nenechává historické centrum v poklidu. Auta zleva, zprava, frrr. I autobusová zastávka, kde zastavují rovněž dálkové spoje po ose Praha–Špindl, je vytlačena do středu parkoviště, což čekajícím na klidu nepřidá. Ale prý se s náměstím bude brzy cosi „dít“.
Do třetice zbývá Turnov. Co šokuje tam? Hřbitov pod výpadovkou! Není to ledajaký hřbitov, nýbrž krchov historický, židovský. Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 1680, přičemž na celé ploše se nachází na 550 náhrobků popsaných hebrejsky, německy i česky. Jde o jediný zachovalý židovský hřbitov na Semilsku a dnes je chráněn jako kulturní památka. Jenže někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let převážily utilitární zájmy, tudíž – mrtvý sem, mrtvý tam – byl přímo nad hroby (!) minulých generací vystavěn most se silničním průtahem. Ale kdo ví, možná tam ty lidské duše po večerech naslouchají zpěvu auťáků.
Popsané případy naznačují vysokou míru neúcty k místu, k práci a životům předků. Znevažují genius loci. Děly se v časech, kdy se Češi nechtěli ohlížet na věci, jež je přesahují, které jsou trvalejší.
Všechny tři případy vykazují jistou podobnost; naznačují totiž vysokou míru neúcty k místu, k práci a životům předků. Znevažují genius loci. Děly se v časech, kdy se Češi nechtěli ohlížet na věci, jež je přesahují, které jsou trvalejší. Prostě tudy projedeme! Tak proč se „zdržovat“zahloubením cesty pod alejí evropského významu, proč zachovávat klid k žití a proč se starat o „šutry“s práchnivějícími kostmi... Snad jsou éry arogance za námi, byť tu stále žijí osoby, které zajímají spíše ceny vepřového nežli varovná vzpomínka na lidské utrpení v Letech.