Táhnout za jeden provaz? EU čeká těžký úkol
Pokud se rozhodneme pro společnou ,evropskou‘ cestu, musíme znovu najít jednotu. Jedině tehdy, až budeme uvnitř v Unii stát na jedné lodi, nemusíme se bát, že nás rozdělí někdo zvenčí.“To jsou slova, s nimiž před několika málo týdny přijela do Štrasburku, kde v tu dobu zasedal Evropský parlament, pravděpodobná příští předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Zařadila je do projevu, kterým si chtěla naklonit přítomné europoslance a přesvědčit je, že právě ji by měli v klíčovém hlasování o jméně budoucího šéfa či šéfky Komise podpořit.
Ursula von der Leyenová dobře věděla, proč taková slova volit. Její proklamace o nutnosti znovu spojit Evropu a zasypat zejména v posledních letech pečlivě hloubené příkopy byly přesně mířeným úderem hřebíčku na hlavičku. Mezi přítomnými europoslanci spolehlivě vyvolaly ohlas a kýžený aplaus. Obávám se však, že pouze „na oko“.
Prohlubující se příkopy
Evropa, kterou rozdělují protichůdné přístupy některých členských zemí EU ke společnému evropskému trhu, je totiž už několik let smutnou realitou. Vnitřní trh, který všem bez rozdílu zaručuje své čtyři základní svobody, představuje stále nedobytnou metu. Ke stávajícím překážkám, které brání jeho dokončení a jež se roky nedaří strhnout, totiž naprosto nesmyslně přibývají další. O to smutnější je, že si je do cesty vzájemně kladou samy členské státy, kterým v tom v mnoha případech ochotně asistují unijní instituce.
Vyhloubené příkopy se zvětšují a jsou patrné na každém kroku. Narazíme na ně mezi starými a novými členskými zeměmi, západem a východem a stejně tak mezi severem a jihem.
Jedním z četných příkladů, které se na tomto rozdělení podepsaly, byla směrnice o vysílání pracovníků za časově omezenou zakázkou do zahraničí. Nedávné přijetí této legislativy mělo jediný cíl: ztížit firmám z chudší části Evropy, kam řadíme i Česko a jeho sousedy, získávat práci v bohatších zemích Unie.
Pro další ukázky nemusíme chodit daleko. Patřit k nim budou nesčetná opatření, která kvůli ochraně vlastních trhů přijaly vlády některých zejména západoevropských států. V poslední době se jednalo především o legislativu o minimální mzdě v Německu či Francii nebo nový rakouský zákon, který od začátku roku počítá s vyplácením přídavků na děti podle toho, zda si je nárokuje domácí pracovník, či cizinec z jiné členské země EU. Jen v Česku se tato nová praxe dotkne peněženek více než osmi tisíc rodin, které žijí převážně v blízkosti hranic s Rakouskem.
Realita rozdělené Evropy se bohužel zrcadlí i v nově složeném Evropském parlamentu. Z rozdaných karet po květnových volbách lze očekávat, že rozdělení na východ a západ a také ochranářské tendence některých států na vnitřním trhu ještě zesílí. Potlesk, kterým kolegové a kolegyně v Evropském parlamentu odměnili Ursulu von der Leyenovou za slova slibující nápravu, musíme proto brát s rezervou. Teprve další měsíce ukážou, jak vážně jej mysleli a zda jsou opravdu ochotni udělat něco pro to, aby Evropa konečně táhla za jeden provaz.
Potlesk pro Ursulu von der Leyenovou za slova slibující nápravu musíme brát s rezervou. Teprve další měsíce ukážou, jak vážně jej poslanci mysleli.