Vracím společnosti štěstí, které mě potkalo
Právnická legenda Gerhardt Bubník dlouhodobě podporuje vzdělávání dětí z chudých poměrů. Teď po něm ponese jméno prestižní cena.
Legenda českého krasobruslení. Špičkový advokát a rozhodce. Absolvent Harvardu. Člen Právnické síně slávy. Gerhardt Bubník před měsícem oslavil 84. narozeniny, přesto denně pracuje na složitých právnických kauzách, většinou už ze svého bytu na pražském Smíchově. Do historie se zapsal jako právní zástupce Mezinárodní bruslařské federace v dopingové kauze vedené proti německé rychlobruslařce Claudii Pechsteinové. Nyní bude jeho jméno navždy spojeno také s významnou cenou, kterou za pro bono aktivity každoročně uděluje Česká advokátní komora (ČAK) ve spolupráci s mediální agenturou Epravo.cz.
Ceny Právník roku jsou udělovány v řadě kategorií už mnoho let. Na slavnostním galavečeru, který proběhne v Brně koncem ledna příštího roku, však bude vítěz kategorie Pro bono – za bezplatné poskytování právních služeb, poprvé oceněn Cenou Gerhardta Bubníka.
„Přišlo mi líto, že vítězové kategorie, kteří poskytují právní služby pro nemajetné lidi, nedostávají k ceně žádnou finanční odměnu. Sám jsem také poskytoval právní služby zdarma, zejména v mezinárodních rodinných věcech, protože tam je to strašně drahé
a ti lidé na to neměli,“vysvětluje Bubník svoji motivaci. Každoročně bude tuto cenu dotovat 50 tisíci korun. V den jeho smrti pak vznikne nadace, z jejíchž výnosů bude částka dál každoročně na tento účel poskytována.
„Nabídku každoročně poskytovat a trvale zajistit odměnu každému právníkovi roku v kategorii Pro bono učinil Gerhardt Bubník, aniž by dané ocenění mělo nést jeho jméno. Pořadatelé akce si však nesmírně váží skutečnosti, že s užitím svého jména nakonec přece jen souhlasil. Lepšího donátora, mimo jiné člena Právnické síně slávy, mezinárodně uznávanou kapacitu a čelného propagátora advokátní etiky si ČAK a vydavatelství Epravo.cz rozhodně nemohly přát,“uvedla Iva Chaloupková, mluvčí komory.
Úspěch díky vzdělání
V jídelně Bubníkova bytu visí téměř přes celou jednu stěnu obraz zachycující pražské Hradčany. Právníkovi už ale nepatří, před několika lety jej daroval právě ČAK, která si dílo může převzít po vypořádání pozůstalosti. „Bohužel jsou stovky advokátů, kteří dobře vydělávají, ale svoji komoru vůbec nepodporují,“konstatoval.
Hvězdná kariéra jej nenechala zapomenout na jeho dětství, které nebylo jednoduché už kvůli tomu, že jeho matka byla Židovka. „Všeho, čeho jsem v životě dosáhl, bylo díky vzdělání. Byť jsem byl z chudých poměrů, tak moji rodiče si byli dobře vědomi toho, jak je to důležité,“vzpomíná Bubník, jak jej už za války jeho otec nechával od sousedky učit anglicky a následně ho v roce 1945 zapsal do anglické školy, za kterou naštěstí nemusel nic platit.
„To vše mi pomohlo studovat práva v Čechách a pak i v Americe. Jsem za to velmi vděčný a jsem si vědom toho, že jsem měl velké štěstí. Zároveň vím, že je spousta dětí, které mají stejné schopnosti, ale štěstí se na ně neusmálo a nemohou studovat,“vysvětluje právník své nutkání společnosti vrátit, co díky studiu získal.
První peníze na zdravotnické a výchovné účely začal pravidelně věnovat už zkraje 90. let. „Uvědomil jsem si, že chci štěstí, které mě potkalo, nějak splácet a snažit se ho poskytovat i jiným,“vysvětluje Bubník.
Na základě závěti, kterou sepsal před 13 lety, vznikne po jeho smrti nadace. Z příjmů, které zajistí nemovitost do ní vložená, budou pravidelně poskytovány prostředky na výchovu a vzdělání dětí ze sociálně slabých rodin. Pomoc poputuje také na poskytování ubytování bezdomovců v zimních mrazivých dnech.
Podpora Čechů na Harvardu Gerhardt Bubník je jeden z prvních Čechů, kteří získali titul na univerzitě v Harvardu. Na postgraduální studium nastoupil krátce před okupací sovětskými vojsky. Zpátky do vlasti se vrátil koncem roku 1969, kdy požádal o uznání diplomu na tuzemské univerzitě. Když jeho žádosti nebylo ani po deseti letech vyhověno, stáhl ji.
Na jednu z nejproslulejších univerzit světa by ale nemohl nastoupit, aniž by získal stipendium. To mu na jeho žádost poskytla přímo Právnická fakulta Harvardovy univerzity. Stipendium však stačilo pokrýt jen poplatky za studium, kolej a tři jídla denně v menze. „Sice jsem nějaké svoje peníze už měl, ale koruna nebyla konvertibilní měnou, takže jsem tam byl celou dobu ve velmi finančně stísněných poměrech. Nemohl jsem si dovolit žádnou zábavu,“vzpomíná.
Vědom si toho, že právě díky diplomu z Harvardu jej po revoluci vyhledávala řada velkých zahraničních společností a že tak mohl získávat velmi dobré příjmy, rozhodl se vyjádřit dík i své zaoceánské alma mater. Před pěti lety věnoval prostředky přímo Harvard Law School. Peníze šly do speciálního fondu, který je určen na poskytování stipendií studentům z Česka a dalších zemí.
Konkrétní výsledky jeho dobročinné aktivity se již projevily v Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Ve studiu podpoří díky daru právníka tři vybrané studenty ze tří českých konzervatoří. Se stipendisty se Bubník a Dagmar Havlová setkají na půdě nadace letos na podzim.
V závěti, kterou sepsal již v roce 2005, myslel i na další neziskové organizace. Protože ale „žije déle, než předpokládal“, jak sám vděčně říká, vyplatil jim zamýšlené dary už loni. Vedle Vize 97 šlo ještě o organizace Člověk v tísni a Dům světla.