Jak obejít Zemanovu barikádu
LN přinášejí čtyři scénáře možného vývoje patu, který vznikl kvůli neochotě prezidenta jmenovat místopředsedu ČSSD ministrem
Albert Einstein říkával, že definicí šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Jak by se geniální fyzik díval na chování sociální demokracie ve sporu o křeslo ministra kultury? Na uvolněné místo po skončivším Antonínu Staňkovi (ČSSD) oranžoví opakovaně navrhují svého místopředsedu Michala Šmardu. A prezident Miloš Zeman jim ho stále dokola odmítá jmenovat ministrem.
Zatím poslední míček politického ping-pongu se odehrál během uplynulých dnů. Nejprve Zeman vzkázal, že si Šmardu v čele resortu neumí představit. „Není odborně kompetentní,“prohlásil o něm. Na to včera opět zareagoval předseda ČSSD Jan Hamáček a po setkání s premiérem Andrejem Babišem (ANO) zopakoval, že jeho strana jiného kandidáta než Šmardu navrhovat nebude.
Jaké jsou možnosti rozhýbání aktuálního politického patu?
ČSSD ustoupí a navrhne jiného kandidáta
První varianta možného scénáře dalšího vývoje hovoří o tom, že se oranžoví poučí z úvodního bonmotu slovutného vědce. Řídit se Einsteinovou radou by znamenalo vzdát se opakování stále stejného postupu, který tak jako tak naráží na odpor prezidenta Zemana. Socialisté by nakonec mohli vygenerovat jiné jméno. Samotný dosavadní kandidát Šmarda to ostatně sám opatrně připustil. „Máme docela dost lidí, kteří to určitě zvládnou. Odborně, manažersky, politicky i lidsky,“napsal Šmarda včera na Facebooku.
ČSSD by tím vyhověla nejen přání prezidenta, ale i předsedy vlády. Babiš už Šmardu vyzval, aby se nominace do vládního křesla vzdal. Lídr ANO se zároveň netají tím, že k výzvě pro Šmardu má i osobní důvod. Přiznal, že by měl problém sedět s místopředsedou ČSSD v jedné vládě. Vadí mu totiž kritika, jíž se starosta Nového Města na Moravě několikrát dopustil vůči ministrům za hnutí
ANO. „Ať ČSSD přijde s jiným jménem a projedná to se mnou podle koaliční smlouvy,“vyzval proto Babiš.
Háček je v tom, že oranžoví nechtějí být vnímáni jako ti, kdo neustále ustupují. Je tomu rok, co Zeman úplně stejně bránil jmenování jejich nominanta Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. Socialisté tehdy otočili a navrhli místo něj současného šéfa diplomacie Tomáše Petříčka. Podobnému kroku se však tentokrát chtějí vyhnout z obavy před reakcí voličů, kteří by neustálé ohýbání hřbetu svých vyvolených nemuseli nést dobře. Většina krajských lídrů ČSSD ostatně koncem minulého týdne uvedla, že si má Hamáček stát na svém a do čela kultury prosazovat pouze a jedině již navrženého místopředsedu Šmardu.
ANO a ČSSD si navzájem vymění ministerstva
V situaci, kdy navržený Šmarda nedokáže ani opakovaně projít přes „hradní“barikádu, se pro osazenstvo Lidového domu nabízí možnost překážku více či méně elegantně obejít. Takovým řešením by mohla být výměna resortů s vládními partnery z ANO. ČSSD by jim přenechala kulturu a místo toho převzala jiné ministerstvo. Tento krok však z pohledu ANO postrádá logiku. Jako silnější z obou stran v menšinové vládě totiž pochopitelně drží lukrativní resorty, jichž se nebude chtít zbavit.
Premiér Babiš včera místo toho oznámil, že příští pondělí představí vlastní řešení politického rozkolu. Podrobnosti jeho okolí bedlivě střeží. Jisté je pouze to, že se ministerský předseda už dnes potká na Hradě s prezidentem Zemanem, aby spolu o situaci opět jednali. V pátek pak budou mít oranžoví další ze série jednání svého předsednictva.
ČSSD práskne dveřmi a nadobro odejde z vlády Už loni před vstupem do kabinetu řešili oranžoví dilema: jít do vlády s ANO, diskreditovat se u antibabišovsky naladěných voličů a ještě riskovat, že si hnutí díky obratnému marketingu alespoň část jejich zásluh přivlastní? Anebo zůstat v opozici, kde ovšem na protibabišovskou notu mnohem hlasitěji hrají zcela jiní hráči? Nakonec zvítězila touha být ve Strakově akademii, a tudíž na očích. Jenže spor o výměnu ministra kultury ukazuje, že ani tento krok nebyl pro partaj úplně ten pravý. ČSSD už dala několik „ultimát“, u nichž to vypadalo, že nakonec z vlády odejde. Zatím ale vždy nakonec couvla. Pokud by jí definitivně došla trpělivost, nemusí to nutně znamenat předčasné volby. V zákulisí se hovoří o tom, že by Babiš místo chybějících oranžových hlasů mohl po sněmovně „vysbírat“jednotlivé poslance a sestavit z nich baterii svých podporovatelů.
Dopředu se k němu veřejně přihlásil třeba poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna. Ten je ve své straně dlouhodobě nespokojený a říká, že pravou sociálnědemokratickou politiku dnes dělá právě ANO. K němu by se mohl přidat muž, který stál u zrodu celé krize: exministr kultury Staněk.
Spekuluje se též o podpoře ze strany odpadlíků z ODS Václava Klause mladšího a Zuzany Majerové Zahradníkové, kteří před časem oznámili vznik vlastního hnutí Trikolóra. K nim by se mohli přidat poslanci, kteří se rozkmotřili s SPD: Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová.
Pokud se k 78 zákonodárcům, jimiž disponuje ANO, přidá těchto sedm, dojdeme k číslu 85. Další patnáctku hlasů pak slíbil dodat šéf KSČM Vojtěch Filip, o jehož poslance se opírá již současný kabinet ANO a ČSSD.
K zisku nadpoloviční většiny ve dvousethlavé sněmovně by tak Babišovi scházel jeden mandát. I stovka hlasů by ovšem měla stačit k tomu, aby rekonstruovaný kabinet přečkal případné hlasování o vyslovení nedůvěry. Ona přestavba potom znamená výměnu ministrů ČSSD za nominanty subjektů, jež vládu podpoří. V tomto případě se také hovoří o možném návratu Staňka do vedení resortu kultury.
Babiš kývne ČSSD a podá žalobu na prezidenta
Nejméně pravděpodobná možnost je ta, že by se lídr ANO přece jen pustil do přímého střetu se Zemanem. Současný spor o jmenování či nejmenování Šmardy by totiž mohl „rozseknout“
Ústavní soud. Ten by jednoznačně určil, jestli má prezident právo takto otálet s uvedením místopředsedy ČSSD do funkce. Potíž je v tom, že takzvanou kompetenční žalobu by na hlavu státu musel podat přímo premiér. A to se Babišovi ani trochu nechce. Šéf ANO si naopak cení relativně dobrých vztahů s Hradem. Zeman se za něj v minulosti opakovaně postavil, za což se mu Babiš odměňuje právě tím, že se vůči němu nevymezuje a nejde s ním do zásadních střetů. Současný prezident je navíc znám jako mocný politický soupeř, který svým sokům dokáže notně znepříjemňovat život. Své si s ním „užil“dnes již bývalý předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, jehož Zeman osobně neměl rád a dával mu to najevo, kdykoli mohl.