Protesty s novou tváří
Ani cvičení vojenské policie a kolony vojenských vozidel obyvatele Hongkongu nezastavily. V neděli se opět sešli v ulicích a demonstrovali za svobodné město. Tentokrát však poklidně i kvůli násilí na letišti.
HONGKONG/PRAHA Protesty v Hongkongu již jedenáctý týden neustávají. Ale změnily se. Události posledního týdne, kdy se na sociálních sítích objevila videa, na kterých jsou vidět desítky obrněných transportérů s čínskými nápisy jedoucí po dálnici směrem k Hongkongu, nebo zprávy o satelitních snímcích, na nichž jsou vidět tanky a obrněné transportéry na čínsko-hongkongských hranicích, obyvatele samosprávního celku bezpochyby vyděsily.
Ještě předchozí víkend byly protesty násilné, docházelo ke střetům s policií a v průběhu týdne demonstranti obsadili letiště a zablokovali odlet několika zahraničních letů. Tuto neděli ale bylo vše jinak. Protestující nechtěli dát vládě záminku k použití síly. Podle deníku South China Morning Post se masivní protivládní protest obešel bez násilí.
Navzdory dešti se sešly statisíce protivládních demonstrantů. Organizátoři uvádějí, že se poklidného protestu celkem zúčastnilo dokonce 1,7 milionu lidí, kteří žádají svobodné volby a konec policejních násilností. Policie naopak tvrdí, že ve špičce protestu bylo účastníků něco přes sto tisíc. Zpráva pro čínskou vládu i hongkongskou správu byla ale jasná: násilné protesty na veřejném mínění nic nezměnily.
Na podporu poklidných demonstrací se později odpoledne v ulicích objevili lidé v černých kuklách, kteří nesli transparenty s nápisy vyzývající demonstranty, aby nepřekračovali hranici mezi poklidnými a radikálními protesty.
„Těm, kdo podporují poklidné protesty: je váš čas se dnes připojit,“hlásaly cedule podle deníku SCMP. „Děkujeme, že nás nenecháváte na holičkách a jste naší podporou, přestože nesouhlasíte s naším přístupem.“ Vnitřní reakce hnutí
Průběh protestů se ale nezměnil jen ze strachu. Podle analytiků totiž došlo i k reakci uvnitř samotného hnutí na násilné útoky, které proběhly minulé úterý na hongkongském letišti – demonstranti sklidili masivní kritiku za to, že napadli dva Číňany, o kterých byli přesvědčeni, že jsou agenty v utajení. O den později již samotní protestující přiznali, že útok na muže byl přehnanou reakcí, a omluvili se za nepokoje na letišti.
„Při chaosu, který vypukl na letišti, je důležité, aby protesty zůstaly mírumilovné,“uvedl pro jihočínský deník dvaatřicetiletý maloobchodní podnikatel Tonny Chan. „Celý svět teď sleduje náš boj a nikdo nechce vidět násilné střety. Ani já nechci vidět naše mladé lidi, jak se vzdávají své budoucnosti, aby nás mohli bránit,“dodal Chan.
Podle analýzy deníku The Washington Post se díky odmítnutí násilí podařilo hongkongským demonstrantům překonat „represivní metody policie“. Rozsah protestů prý „podtrhuje masivní podporu“hnutí za větší nezávislost na Číně. Zároveň podle hongkongského korespondenta poklidné protesty ukázaly další důležitou věc – odolnost demonstrantů vůči policejním zásahům, zatýkání a především rétorice Pekingu. Čínské úřady totiž začaly protestující nazývat „teroristy“pravděpodobně v naději, že se běžní Hongkongčané nebudou chtít nadále s prodemokratickým hnutím identifikovat.
Čínské zastrašování
Čínská vláda ke změně protestů ostatně před nedělními demonstracemi výrazně přispěla, když podnikla velké cvičení v čínském městě Šen-čenu sousedícím s Hongkongem. Akce byla zaměřená především na kontrolu davů a účastnila se ho vojenská policie. „Dělají to proto, aby nás vyděsili,“uvedl pro The Washington Post šestatřicetiletý manažer Jeff.
Protesty bývalou britskou kolonií, která se roku 1997 vrátila pod správu Číny, zmítají už 11 týdnů. Odstartoval je nesouhlas se zákonem o vydávání trestně stíhaných do pevninské Číny, časem ale přerostly v požadavek na větší demokratičnost politického systému a odchod propekingské správkyně poloautonomního města Carrie Lamové.
„Musíme tu ale být, protože nemáme na výběr. Musíme pokračovat, dokud nám vláda neprokáže patřičný respekt,“řekl agentuře Reuters 24letý student Jonathan.
Protivládní protesty v Hongkongu patří k nejpalčivějším problémům, s nimiž se musí čínský prezident Si Ťin-pching potýkat od nástupu k moci v roce 2012, a čínská vláda z podněcování protestů viní i cizí země, včetně Spojených států.