Kytarista a elektrické křeslo
Ještě před rokem působilo duo The Black Keys jako uzavřená záležitost. Nečekaný návrat na scénu s albem „Let’s Rock“odstartovalo setkání s původním kytaristou kapely James Gang.
Americké duo The Black Keys si po turné k albu Turn Blue (2014) naordinovalo „pauzu na dobu neurčitou“. Obnovení kapely ovšem věřil málokdo. „Abych byl upřímný, o The Black Keys jsem vůbec neuvažoval, duo mi vypadlo z mysli jako vzdálený sen,“přiznal zpěvák a kytarista Dan Auerbach v rozhovoru pro časopis Rolling Stone. V mezičase založil Auerbach skupinu The Arc a vydal s ní tituly Yours, Dreamily a The Arcs vs. The Inventors Vol. 1 (oba 2015), natočil sólové album Waiting On A Song (2017), založil label Easy Eye Sound a podílel se na deskách několika svých oblíbených muzikantů.
Bubeník Patrick Carney nebyl z rozpadu dua nadšený, ale sdílel skeptický názor na budoucnost The Black Keys. Po skončení turné Turn Blue uvedl v časopise Uncut i poněkud legrační a neskromný důvod: „Vždyť Sex Pistols, The Band a The Beatles odehráli svůj poslední koncert v San Francisku, stejně jako my.“Carney se udělal pro sebe jako hudební producent. Autorská i muzikantská spolupráce s písničkářkou Michelle Branchovou vedla dokonce k hlubšímu citu a založení rodiny.
K obratu došlo během setkání Dana Auerbacha s legendárním kytaristou Joem Walshem, známým z kapel James Gang, Eagles, či s Ringem Starrem. Společně vzpomínali na kytaristu Glenna Schwartze, v 60. letech původního člena kapely James Gang, který oba generačně vzdálené hráče
ovlivnil. Povídání vyplynulo k pozvání Schwartze, nedlouho před jeho smrtí 2. listopadu 2018, ke společnému hraní. „Tehdy jsem si vzpomněl, jak jsem coby mladíček chodil na Schwartzovy koncerty a snažil se jeho styl hry vstřebat při hraní s kamarádem Patem Carneym. Přesně tohle pošťouchnutí jsem potřeboval. Hned jsem Patovi zavolal a dali jsme se znovu dohromady,“řekl Auerbach pro Uncut. První společné jamování prý působilo, jako kdyby se nikdy nerozešli. Za pouhý týden napsali základy šestnácti písní.
Nesnáším rockery
Zatímco na předchozích čtyřech řadových albech se jako koproducent podílel Brian Burton alias Danger Mouse, etablovaný hlavně v oblasti elektronické hudby, tentokrát se The Black Keys rozhodli vrátit k vlastním základům. Produkovat nahrávku sami. Ustoupit od soulových vlivů. A nepoužít tentokrát žádné klávesové nástroje. V tiskové zprávě vydavatelství Nonesuch označil bubeník Carney album jako „poklonu elektrické kytaře“. O všechny nástroje se postaralo duo, přičemž Auerbach krom kytar využil už jen baskytaru. Jedinými hosty jsou sboristky Leisa Hansová a Ashley Wilcoxsonová.
Redukce zvukových prostředků neznamenala návrat k autentické syrovosti raných alb The Black Keys. Možná bohužel. „Let’s Rock“zní díky vrstvení kytarových stop a perkusí zcela plně. A zároveň krotčeji a uhlazeněji. Nic proti, ovšem výsledkem je méně osobitý, obecněji působící sound.
Deska však pořád vyzařuje dostatek energie a obsahuje řadu silných momentů, aby se dala považovat za vydařený comeback. Píseň Shine A Little Light „chytne“nakažlivou melancholií i melodickým nápadem. Eagle Birds, odlehčená hybnost Get Yourself Together i pilotní singl Lo/Hi potěší přímočarostí původního rock’n’rollu. Walk Across The Water evokuje dávnou folkrockovou trvalku. Varhanní riff přitom neusvědčuje duo z porušení záměru nepoužít klávesy. Jde totiž o ojediněle využitý sampl, spouštěný bubeníkem přes elektronický pad v bicí soupravě.
Zdánlivě prostinký název alba není pouhým oznámením, že se The Black Keys vrátili k řemeslu. Prošel zajímavější genezí a nese hlubší symbol. Během natáčení objevil Auerbach v lokálních novinách zprávu o popravě usvědčeného vraha Edmunda Zagorského na elektrickém křesle, v Tennessee první po jedenácti letech. Poslední slova odsouzeného zněla „Let’s Rock“, proto ony uvozovky. „Ta slova se mi pořád vracela. Jak zněla absurdně a na efekt. Dělali jsme rock’n’rollovou desku, tak jsme se cítili oprávněni použít je, ale zároveň se mi vlastně líbí trochu mást lidi. My nežijeme rock’n’rollovým životním stylem. Vlastně typické rockery nesnáším. Celá ta idea pódiové pyrotechniky a laserových show je tak pitomá,“utrousil Auerbach.
Kytarista ovšem mínil vnější prezentaci klišé „sex, drugs & rock’n’roll“. Čistě po muzikantské stránce The Black Keys pořád těží hluboko v rock’n’rollových a bluesrockových vrstvách, i když soundem nezapírají poprockovou současnost. Pořád jim to funguje.
The Black Keys: „Let’s Rock“
Nonesuch 2019
Autor je hudební publicista