Jsme bez mužů, ale nehádáme se
Uskupení Portés de Femmes přivezlo na Letní Letnou produkci, která by se dala označit jako první feministický projekt v žánru nového cirkusu. Jak ale potvrzuje jedna z jeho členek Elske van Gelderová, ženská témata všechny dámy berou s nadsázkou a ironií.
LN Co bylo hlavním impulzem ke vzniku ryze dámského souboru?
Soubor vznikl v roce 2015 z iniciativy jedné z nás, Laurence Bouteové, akrobatky a herečky, která má za sebou působení v různých uskupeních. Tehdy šlo setkání akrobatů, speciálně těch, kteří se věnují párové akrobacii. Trvalo týden a zúčastnila se ho spousta akrobatek a hereček z různých zemí a zkoušely si různé inovace a diskutovalo se i o tom, zda existují nějaké limity a zda je to disciplína pro ženy. Protože „nošení těl“je fyzicky náročné. No a na závěr vznikl nápad vytvořit samostatný „ženský“projekt – a ukázalo se, že o to stojí většina účastnic, i když se do té doby věnovaly jiným disciplínám. Definitivní podoba projektu byla na světě před dvěma lety.
LN A to se odehrálo ve Francii?
Ano, část z nás je nějak spojená s Toulouse, ale jsme mezinárodní tým. Řada kolegyň působí třeba v Barceloně. Hodně cestujeme, ale nejsme úplní nomádi, část souboru má stálé bydliště, jezdí na představení a turné. Nemáme žádnou stálou rezidenci, ale ve Francii hodně fungují koprodukce, takže tím získáme stálé působiště, kde můžeme zkoušet a připravovat reprízy, záskoky a podobně.
LN Máte děti a vozíte je s sebou? Samozřejmě, zvlášť ty nejmenší.
LN Ve vašich propagačních materiálech stojí, že jste soubor bez uměleckého šéfa, bez režiséra a choreografa. Je vaše inscenace kolektivním dílem?
Potřebujeme další oko, někoho zvenčí, kdo nám všechno zreviduje, pomůže s režií a choreografií. Nápady a technické provedení jsou jedna věc, ale pak je třeba, aby vše drželo pohromadě. A když je člověk do věci příliš ponořený, nemá správný nadhled.
LN Tolik ženských pohromadě... Nehádáte se?
Není to úplně jednoduché, jde o dlouhý proces a je potřeba umět si naslouchat. Každá jsme jiná a máme jiné představy a dobrat se nějakého konsenzu jde někdy pomalu. Tenhle styl práce je v podstatě neustálé hledání.
LN Ženské společenství může být někdy hodně konfliktní. Nechybí vám v tom procesu muži?
Budete se divit, ale to, že jsme bez mužů, zatím funguje velmi dobře. Tím nechci říct, že se to v ženské partě nestává. Ale u nás se nic takového neděje, vše výborně funguje, cítím tu hodně empatie, velkou důvěru a vzájemný respekt, schopnost naslouchat. Takhle to samozřejmě může fungovat i ve smíšeném souboru, tady ale není ani žádná řevnivost a dámské hašteření. Osobně jsem moc ráda, že jsem to mohla poznat.
LN Vy ale spolu nejste pořád a váš projekt netrvá dlouho...
To je pravda, jsou to představení a malá turné, tady na Letné jsme skoro tři neděle – a to je snad nejdelší. Možná nás ještě čekají trudné chvíle, ale to určitě nesouvisí s tím, jestli jsme samé ženské, nebo jsou mezi námi chlapi. Každý kolektiv se po nějaké době unaví a začne si lézt na nervy.
LN Jak se inscenace rodila?
Na začátku bylo, jak jsem říkala, téma párové akrobacie žen, tedy disciplíny, která vyžaduje naprosté spolehnutí se na partnera a technickou dovednost, sílu. A od toho se odvíjela další inspirace, snaha sdělit, že všechno jde, když se chce. Každá z nás dostala svobodný prostor k tvoření – a to, co vidíte, je dílem momentálních nápadů, improvizací, které vznikaly během zkoušek, a teprve pak se tvar fixoval. Je to vlastně koláž, která vyvolává nejrůznější emoce, radost, smutek, touhu. Chtěly jsme také rozbít stereotypy, které říkají, že ženy mohou dělat jen to, co je jim určeno od nepaměti.
LN Mně se líbilo, že to říkáte s ironií a nadsázkou. Jako třeba v úvodní scéně s těhotnými a rodícími ženami.
To bylo zrovna to, na čem jsme se hned všechny shodly, protože je nám všem protivný obraz z televizních seriálů, kde se rodičky líčí jako hysterická stvoření. A na druhé straně je to ono patetické zbožštění těhotenství, které se vnímá jako posvátný stav nedotknutelnosti, a přitom je to naprosto přirozená záležitost.
LN Uvažujete o novém projektu?
Zatím ne, ono je dost složité dát nás všechny dohromady. Spíš řešíme stálé odchody a návraty, abychom náš současný projekt udržely v běhu.
LN A nemáte obavu, že bude těžké na této „feministické bázi“vytvořit něco nového?
Řekla bych, že v naší sestavě jsme to téma vyčerpaly, jinde a s jinými lidmi by to mohlo být odlišné. My také hovoříme o společném projektu, a ne o inscenaci a souboru. Trefily jsme se tím do doby, společnost postavení žen a stereotypy s tím spojené zajímají a diskutuje o nich. Musím říct, že ve Francii máme velký úspěch, diváci jsou nadšení a je stále vyprodáno.