Hamáčkův bolehlav

Premiér se otevřeně přidal na silnější stranu

Tak Michal Šmarda je prý nekompetentní. Neumí jazyky a nemá respekt odborné veřejnosti, premiér Babiš si prý nedokáže představit, že by někoho takového představoval rakouskému kancléři či francouzskému prezidentovi. To je epochální obrat, který se udál v premiérově hlavě během víkendu, již na konci května totiž jméno pana Šmardy donesl prezidentu republiky s tím, že si přeje, aby byl tenhle pán ministrem kultury. Tento postoj však vydržel Andreji Babišovi jen dva a půl měsíce. Že je to nekonzistentní, že se to neshoduje s koaliční smlouvou? Že nelze pochopit proč Šmarda je nepřijatelný, a Staněk byl? Ano. Ale hlava z toho bolí Jana Hamáčka.

Je to ale žel právě pan Hamáček, kdo si tuto situaci přivodil. Když vyměňoval prezidentova milce Staňka za prezidentova odpůrce Šmardu, zapomněl na skutečnost, že si to Miloš Zeman nenechá jen tak líbit. A prezident využil příležitosti i politické situace dokonale. Šmardu zablokoval – a ČSSD proti téhle svévoli schází protizbraň. Teoreticky mohl premiér podat kompetenční žalobu na prezidenta, ale když po dvou měsících vyhodnotil situaci, přidal se na stranu Miloše Zemana. Nevyřčený předpoklad tohoto obratu je ten, že ve sněmovně existuje dostatečný počet poslanců, kteří by Babišovu vládu bez ČSSD při hlasování podpořili.

Pan Hamáček tedy musí volit buď ponižující setrvání ve vládě, nebo nedůstojný odchod do opozice. Důvod odchodu je sice principiální, ale pro voliče nepochopitelný a směšný: strana by odešla z vlády kvůli tomu, že ministrem kultury má podle ní být starosta Nového Města na Moravě. Setrvání je ponižující proto, že by ještě zvýraznilo vliv, jaký prezident na ČSSD a vládu jako celek uplatňuje.

Předseda Hamáček zapomněl na oblíbenou průpovídku Vladimíra Špidly, že v politice jako ve fotbale je hřiště součástí hry. A stěžovat si, že vám zrovna svítí slunce do očí, vám nijak nepomůže. Navíc pan Hamáček od počátku věděl, že Miloš Zeman hraje rád silové hry.