O velkých rybách

Když se premiér Andrej Babiš koncem týdne vrátil z dovolené, předvedl pozoruhodnou obrátku. Tři měsíce poté, co na přání ČSSD navrhl jmenování místopředsedy ČSSD Michala Šmardy ministrem kultury, se nechal slyšet, že si stejně jako prezident Miloš Zeman myslí, že Šmarda není dobrý kandidát.

Ještě zajímavější však byla reakce šéfa ČSSD Jana Hamáčka. „Předpokládám, že platí dohoda a čestné slovo chlapa, že si nebudeme kádrovat vlastní ministry,“vzkázal premiérovi. Nechme teď stranou předsudek o mužství a ženství (slovo chlapa) i to, že slova, která používáme, nutně ovlivňují i způsob, jak o světě přemýšlíme. Zásadní je zde otázka platnosti dohod.

V základu měšťanských společností totiž leží společenská smlouva. Podle filozofických teorií, které líčí jejich vznik, se lidé v přírodním stavu rozhodli, že státu svěří část svých suverénních práv, výměnou za to jim suverén zajistí ochranu jejich života a jejich majetku. Nedodržování smluv by tak mohlo ohrožovat samotné základy společnosti.

Jako hlavní filozofický problém se pak jeví to, zda je člověk nucen dodržovat smlouvu i poté, co se změní podmínky, za kterých ji uzavřel. Například když ho přepadne lupič a on mu slíbí, že mu po propuštění

dá část svého majetku. Je pak nucen takovou smlouvu respektovat? Filozof, který tvrdil, že ani takový závazek nelze porušit, se jmenoval Thomas Hobbes.

Jenže Hobbes byl advokátem absolutní monarchie, kdy suverén ovládá poddané pomocí strachu. A potřeboval dokázat, že občané musejí dodržovat i smlouvy uzavřené pod hrozbou a že pak nemají žádné právo na rebelii. Už Benedikt Spinoza mu ale oponoval s tím, že je to jen iluze. Právo suveréna platí, jen když má moc si vynutit jeho dodržování. Každý má však nepřenositelné „přírodní právo“lupiče oklamat tím, že se s ním naoko dohodne. Je to totéž přírodní právo, na základě kterého velké ryby požírají malé.

Podobnou změnou situace, kdy se poměry sil mění a užitečnost některých smluv vytrácí, se vyznačuje současná česká politika. ČSSD výrazně zeslábla a pomalu mizí do nenávratna. Bitva o post ministra kultury jí však neposkytuje dostatečně srozumitelný narativ, na základě kterého by mohla věrohodně začít hrát roli martyra. Odchod z vlády by nyní jen uspíšil její faktický propad do neviditelna. Musí tak leccos strpět – stejně jako všechny malé ryby v rybníce. Včetně této lekce z politické filozofie v praxi.

Nemusí však ještě zoufat. Nedodržování smluv není jediný problém, který ohrožuje právní stát v Česku. Poměrem sil a volebních preferencí navíc výrazně zamíchají na podzim občanské protesty. Hamáček přitom ještě může jako ministr vnitra dokázat, že právě on je velkou rybou, co v Česku garantuje vládu práva.

Jako hlavní filozofický problém se jeví to, zda je člověk nucen dodržovat smlouvu i poté, co se změní podmínky, za kterých ji uzavřel. Například když ho přepadne lupič a on mu slíbí, že mu po propuštění dá část svého majetku.