Pořád ještě lze přehodit výhybku

Není to skvělé, že se člověk může rozhodnout pro studium na vysoké škole až koncem prázdnin a pořád má ještě šanci zasednout na podzim v posluchárně? Jistě, nebude to medicína ani psychologie, možná bude potřeba počítat s dojížděním do jiného města, protože v tom preferovaném už místo není, či s placením školného, jelikož soukromé školy mají volněji vždy, ale i tak.

Konec prázdnin je doba, kdy přehodili výhybku mnozí. Jeden kamarád mi kdysi vyprávěl, že to bylo právě v srpnu, kdy se rozhodl pro techniku, protože na jiný obor ho komunistická strana kategoricky nedoporučila a on by býval musel prvního října na dva roky na vojnu. Nebylo to ideální řešení ani pro něj, ani pro techniku, kterou nakonec dostudoval. Dneska kádrování ani povinná vojna nehrozí, ale studium pro studium, obávám se, letí pořád. Kvůli sociálním výhodám, kvůli rodičům, kvůli titulu, proto, že studium platí někdo jiný... Nevím, jestli bych chtěla takové učit. Na druhou stranu, nikdy není vyloučeno, že se někteří nakonec chytí a třeba udělají v oboru spoustu užitečné práce.

Před novým akademickým rokem neškodí podívat se do statistik. Ty na stránkách ministerstva školství mapují nárůst počtu vysokoškoláků od roku 2001. Vyčteme z nich, že tenkrát nastoupilo do prvních ročníků necelých 45 tisíc posluchačů (přesněji těch poprvé zapsaných), což představovalo asi třetinu dvacetiletých. Loni už to bylo přes 54 tisíc. Když uvážíme, že se dvacet let před tím v ČR narodilo necelých 90 tisíc dětí, nastupuje u nás na vysoké školy už zhruba 57 procent populačního ročníku. Je ovšem třeba dodat, že přibližně každý desátý student je cizinec. A taky že zdaleka ne každý, kdo začal studovat, dostuduje.