Chudák Trump
připouští, že „svět médií je série aktů krevní msty“a v součtu rozhoduje, „kdo míří nahoru a kdo dolů, kdo má žít a kdo zemřít“.
Přesto lze v třistapadesátistránkovém svazku rozeznat snahu o objektivitu. Tedy pokud nebrání pravidlům dramatu, která vyžadují nějaké soupeření, nebo ještě lépe boj. V daném případě boj o vliv mezi rádci. Na jedné straně tvrdý, zkušený republikán a stratég „trumpismu“Steve Bannon, na druhé nezkušená, z demokratické líhně pocházející a ekologistická Jarvanka, jak je na panovníkově dvoře nazýván tandem dcery Ivanky a zetě Jareda.
Trump vychází jako ten, který nečte, neposlouchá nic, co je delší než jedna minuta, rozhoduje se na základě emoce, a to ještě nejspíš té nejčerstvější, vykazuje znaky samolibosti a snobismu, postrádá sebereflexi a snad i rozum. No, není to kladný hrdina, který má vzbuzovat sympatie.
Mně se ale stala zvláštní věc. Já jsem ho začala litovat. Když totiž čtete pozorně, pochopíte, že současný americký prezident zřejmě není tak neprůstřelný a nepromokavý, jak se může zdát. Všude říká, že ho média nezajímají, ale ve skutečnosti má prý kolem sebe pořád puštěné tři televize a čeká na sebemenší pochvalu. Nemůže pochopit, proč je tak těžké dosáhnout toho, aby ho měli všichni rádi, když dělá, co považuje za nejlepší.
Z knihy je taky zřejmé, že mu každý radí něco jiného: jeden že má v Afghánistánu přitvrdit, druhý že je čas odtamtud vypadnout. Ten říká, aby vyhodil ministra spravedlnosti či šéfa FBI, onen že takové blbosti se nesmí nikdy dopustit. A do toho ten Putin a Kim – no já bych se z toho zbláznila.
V zásadě vím, že politiky nemáme litovat, protože museli vědět, do čeho jdou, a už starý tiskový magnát Rupert Murdoch je upozorňoval, že každý prezident má k tomu, aby udělal, co sliboval, nanejvýš šest měsíců, ale většinou ani to ne. Pak už jenom hasí požáry a bojuje s opozicí.
Jenže já jsem k stáru citlivka. V poslední době se vžívám i do záporných hrdinů a opovrhovaných potentátů. Občas dokonce naznačím, že to nemají lehké. Umíte si představit, co si o mně okolí myslí. RADKA KVAČKOVÁ