Banderovci: vrazi, či vlastenci?
V prostoru mezi nacismem a komunismem rašil v první půli 20. století krajní odpor Ukrajinců. Velmi ožehavé téma teď knižně „zvedl“mladý historik Tomáš Řepa.
BRNO Působili též v poválečném Československu. Bylo jich tu pár stovek. Řeč je o Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), tedy banderovcích, kteří v letech 1945 až 1947 přepadali usedlosti, kde si při cestě na západ brali, co potřebovali. Vůči Čechům a Slovákům však necítili členové Ukrajinské povstalecké armády (UPA) takovou zášť jako k Polákům, jejichž vesnice v jižním Polsku dokonce drasticky vypalovali... Z „banderovců“šla hrůza.
I kvůli dobové propagandě. Do jejich obrazu, jak jej vnímáme, se dle historika Tomáše Řepy promítl režimní výklad. „Na Slovensku dodnes nevnímají tu poválečnou etapu provázenou pohyby banderovců přes hranice tak démonicky a vyhroceně jako v ČR. Dokonce mám pocit, že čím méně toho lidé o banderovcích v ostatních částech země věděli a čerpali třeba z komunistického tisku, tím víc o nich panovalo různých mýtů a odsouzení,“řekl LN Řepa, jenž k třaskavému tématu nyní vydal 364stránkovou knihu Banderovci.
Svědkové přesunů na Slovensku se prý shodovali, že ano, z dalších potulujících se ozbrojenců měli strach, ovšem reálně docházelo spíše ke krádežím jídla či ošacení. Násilí na civilistech nebylo v zájmu těchto nacionalistů. „Oni se snažili vysvětlovat své pohnutky k boji se sovětskými a polskými komunisty ještě dlouho po skončení války – i v roce 1947 – a chtěli si obyvatelstvo naklonit. Když docházelo ke ztrátám na životech, téměř vždy šlo o přestřelky s bezpečnostními složkami a čs. armádou,“líčí Řepa, jenž se o složitou problematiku (propletenou navíc s domácí poválečnou politikou) zajímá přes deset let. Už od dob svojí bakalářské práce, kterou věnoval veliteli UPA Burlakovi, jenž zdobí titulní stranu knihy. Tu psal zhruba tři roky; po ruském záboru Krymu se rozhodl připsat ještě kapitolu o „hybridní válce“současnosti.
Věcně proti mýtům i lžím
V nové knize se Řepa pokouší objektivně popsat citlivý a propagandou vytěžovaný fenomén krajního nacionalismu, který rašil v oblasti sevřené německým nacismem a sovětským komunismem. „Vyváženější pohled na toto téma ani nemohl desítky let nikde zaznít. Paradoxně na tom mnoho nezměnil ani pád železné opony, akorát se leckdy objevily i práce, které pouze převrátily hodnocení o 180 stupňů,“líčí historik. Výklad dějin střední a východní Evropy v „krvavých letech“20. století obestírají mýty. „Složité otázky problematického soužití národů byly zjednodušeny, leckdy jen na souboj dobra se zlem, a dle toho režimní propagandou překrouceny. Ta také určovala, kdo dostane pozitivní či negativní hodnoticí znaménko,“vypráví Řepa.
Při práci využíval archivní prameny z celkem pěti zemí, odbornou literaturu, novinové články, beletrii, ale i rodinná alba. Některé zdejší prameny předtím nikdo ani nevyužil. „Jako příklad uvedu protokol o prověřování absurdní informace, že mělo dojít ke shození 100 kg salámu anglo-amerického původu pro banderovce na Slovensku v okrese Bardejov, to vše již v roce 1946,“usmívá se historik ze státní Univerzity obrany.
Počin oceňuje i vydavatel: „Je cenná především autorovým nestranným a poctivým přístupem,“řekl LN Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia, jenž sám píše průvodce z doby války i rudé totality. Téma je dle něj společensky aktuální, neboť je zneužíváno putinovskou propagandou jako jedna ze zbraní hybridní války proti Ukrajině. „Ruský zvyk označovat kohokoliv, kdo se kdy postavil proti ruskému impériu, ať už se zrovna jmenovalo jakkoliv, za fašistu, je svým způsobem fascinující,“dodává Padevět.
Krutost a třaskavá směs
Jaké je hlavní sdělení monografie o stoupencích Stepana Bandery?
„Určitě bych si přál, aby – ať už si moji knihu přečte kdokoliv – poté víc chápal, že právě takováto kontroverzní témata nikdy nebývají černobílá. Pojmově vyprázdněné nálepky přifouknuté tradovaným režimním výkladem nám k vyváženému pohledu nepomohou. Je potřeba připomenout kontext doby se zdůrazněním, čeho se dopouštěly na obyvatelích řady zemí praktiky totalitních režimů ve 20. století. Teprve potom může nastat nějaké adekvátní pochopení příčin fanatického odporu některých skupin – mnohdy provázeného i neobhajitelným etnickým násilím,“říká Řepa.
Na celé východní Evropě se dle něj páchal zločin kolosálních rozměrů, až se bezpráví a krutost staly běžnou normou. Nacionalismus všech v regionu přítomných národů, stalinský komunismus a nacismus stvořily skutečně třaskavou směs, kde život jednotlivce neznamenal prakticky nic.
„Nejde jen o širší souvislosti, do knížky jsem přidal i medailonky konkrétních jednotlivců, kteří do řad nacionalistických organizací vstupovali. Každý čtenář ať si následně udělá názor sám, jak by se zachoval, kdyby byl na jejich místě,“uzavírá mladý vědec. Tomáš Řepa